OBYČEJNÝ DEN S NEOBYČEJNÝM KONCEM (Lukáš 24,1-12)

            Ten den začal jako každý jiný. Hned za úsvitu měly ženy své záměry, stejně jako my míváme své plány do nového dne. Jejich prvořadým úkolem bylo dokončit pohřeb Ježíše Nazaretského. V pátek se po jeho smrti všechno nestihlo. Tělo popravencovo muselo být narychlo uloženo do hrobu, poněvadž se blížil sobotní svátek. Ovšem asi nikdo z okruhu Ježíšových přátel si svátek pořádně nevychutnal. Jejich myšlenky bloudily úplně někde jinde. Nedokázali vzpomínat na dávné vysvobození z egyptského otroctví. Pořád museli myslet na to, co se stalo včera. Jak byl Ježíš vydán do rukou Římanů a jak byl po nesmyslném procesu popraven. Místo velikonočních oslav svobody zaměstnával jejich srdce šok z nečekané ztráty Mistra. Třetího dne se už pomaličku začínali smiřovat s jeho smrtí. Už si pomaličku začínali zvykat, že byla přehnaní očekávání, která v nich Ježíš probudil, očekávání na lepší život. Spíše to byl omyl. Ježíšem slíbené Boží království není blízko. Boží království je pořádně daleko, když se spravedlivému a zbožnému člověku může stát taková hrozná věc.

Celý článek...
 

NAD KÝM PLAKAT? (Lukáš 23,26-31)

            Napříč jeruzalémským starým městem vede via dolorosa neboli bolestná cesta. Křivolakými orientálními uličkami je vytýčena trasa, po níž prý Ježíš Kristus kdysi nesl svůj kříž. Od starověku sem přicházejí křesťanští poutníci z celého světa, aby si připomněli utrpení svého Mistra. Vedle sebe zde potkáte katolíka s pravoslavným nebo afrického kopta s americkým protestantem. Na cestě jsou zastavení, jaká známe z křížových cest u českých vesnic, hřbitovů a kostelů. Celkem na 14 místech lze rozvažovat nad biblickými i mimobiblickými výjevy cesty na Golgotu. Někdo prochází bolestnou cestou v tichosti a usebrání, takže si ani nevšimnete, že koná nějaký náboženský úkon. Někdo naopak prochází cestou velmi nápadně, své pocity neskrývá, snad je i dovedně zveličuje. Každý se může projevit podle svého. A to vše mezi místním arabským obyvatelstvem uprostřed běžného denního cvrkotu. Tak nějak to vypadalo, když byl odsouzen Ježíš. Život v ulicích se nezastavil, plynul dál. Kristus kolem spousty lidí jenom prošel.

Celý článek...
 

VJEZD DO SNŮ (Jan 12,12-19)

            Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Musela to být úchvatná podívaná, sestry a bratři. Před hradbami Jeruzaléma se rozehrálo divadlo, v němž mnozí přítomní byli současně herci i diváky. Nikdo tohle představení neplánoval, nikdo proň nepsal scénář. Samotní účastníci se divili, jak všecko vlastně vzniklo. Vždyť oni jenom přijeli na svátky do Jeruzaléma. Chystali se obejít všechny ty dobře známé a povinné turistické cíle. Obhlídnout královský palác, zajít k léčivému rybníku Siloe, navštívit chrám, pomodlit se tam, obětovat pár holoubků za sebe i za vzdálenou rodinu. Možná se i na nádvoří chrámu naučit od zpěváků nějakou novou písničku o Hospodinu a jeho milém lidu. Ale ještě předtím bylo nezbytné se náležitě očistit, opatřit si speciální chrámové mince, bez obrázku pohanského vladaře. No a samozřejmě bylo nutné také sehnat místo pro slavnostní večeři, kde by šlo upéci jehně a společně si se starými i novými přáteli převyprávět dávný biblický příběh o Mojžíšovi a o cestě z egyptského otroctví.

Celý článek...
 

NEPOČÍTAT ZISKY (Marek 8,31-38)

            Pro učedníky to musela být studená sprcha. Až doposud zažívali s Ježíšem samé pěkné věci. Chvíle, na které se rádo vzpomíná. Mnohokrát se svým mistrem seděli u prostřeného stolu. Nejednou hodovali dokonce ve veliké společnosti v prostředí takřka stadiónovém, kde se jako zázrakem na každého dostalo. Učedníci viděli, jak Ježíš lidem pomáhá. S údivem opakovaně spatřili, jak Ježíš navrátil zdraví lidem beznadějně nemocným. Kolik z jeho úst slyšeli působivých kázání při bohoslužbách i mimo ně. U kolika obyčejných setkání byli, kdy Ježíš účinně poradil těm, kdo se ocitli v nouzi. A těch hodin a hodin, jež všichni strávili v přátelském rozhovoru o světě, o lidech, o Bohu. Byly to pěkné chvíle, vydatné. Okamžiky, jaké posilují chuť život.

 

Aktualizováno Sobota, 20 Únor 2010 23:04 Celý článek...
 

O POSTAVENÍ SLUŽEBNÍKA (Lukáš 17,7-10)

            Zvláštní podobenství. Sestry a bratři, chtěli byste mít takového šéfa? Nedopřeje svému podřízenému chvíli odpočinku. Sotva se pracovník vrátí po namáhavém dni z pole, hned mu vymyslí nějakou další činnost doma. Ani slůvkem ho nepochválí, předkládá jen a jen další úkoly. Ze svého okolí, možná i ze svého vlastního života známe spoustu obdobných případů. Člověk se snaží, ale jeho dřina pořád nebere konce. Přesčasy, práce donesená domů, osekané víkendy, nevybraná dovolená. Kolik lidí se veze na tomhle neutěšeném pracovním kolotoči?

Celý článek...
 

ČEKÁNÍ NA POTOMKA (Genesis 18,1-5.8b-15)

            Advent bývá chápán jako doba očekávání. Čekáme na vánoce, čekáme na svátek Ježíšova narození. V církvi si navíc často připomínáme starozákonní proroctví o příchodu božského vladaře, který bude vládnout světu tak, že jej uzdraví. Jakož o tom proroci svatí zvěstovali, zpíváme v jedné středověké písni. Celé věky čekaly na příchod toho, kdo jim pomůže žít před Bohem, a on skutečně přišel. Toho jsme se dočkali v tomto čase jistě, pokračuje ona píseň.

Aktualizováno Neděle, 20 Prosinec 2009 22:29 Celý článek...
 


Strana 22 z 22

Vítejte na oficiálních stránkách Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Zábřehu.

Rádi Vás také přivítáme osobně při našich společných setkáních.

Můžete nás sledovat také na YouTube


Kontakt

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Zábřehu
U Vodárny 545/2
789 01  Zábřeh

E-mail: zabreh(a)evangnet.cz

IČO: 449 40 068
Číslo účtu: 2102308187/2010

více ...

O www

V záhlaví stránky jsou použity elektronické obdoby grafických koncovek z Evangelického zpěvníku vydaného Synodní radou ČCE, Baden, 1979. Autorem původních předloh je Jaroslav Šváb.

Copyright © 2013 FS ČCE Zábřeh | webmaster: Mgr. Filip Matějka