Bohoslužby v Zábřeze 24.prosince 2017
Lk 1,26-38
Milé sestry, milí bratři, už od druhé třídy jsem měl jasno, co budu v životě dělat. Těšil jsem se, připravoval, žil jsem očekáváním toho okamžiku, kdy se vše zúročí a naplní. Když přišel, bylo všechno zcela jinak. Sny se rozplynuly, skutečná budoucnost se odvíjela podle scénáře, o kterém jsem dříve neměl ani potuchy. Směle můžu říct, že Bůh do toho všeho vstoupil a můj život navedl úplně novým směrem. Nechat Boha vstoupit do svého života nese s sebou připravenost i na takto veliké změny. Dosavadní lidské plány berou za své a Bůh člověka staví do naprosto nové situace. Je pochopitelné, že takový zvrat vyvolává v člověku mnoho otázek a vzbuzuje pochybnosti. Když se k něčemu rozhodneme sami, máme to většinou nějak promyšlené a nachystané. Ale nad Božím zásahem do života se někdy moc přemýšlet nedá. Rozhodnutí musí být rychlé a tak jediné, co můžeme učinit, je spolehnutí na Boží moc, na jeho dobrotu, vedení. A to může být docela závažný problém. Do jaké míry jsme schopni se na Boha spolehnout? Do jaké míry se mu odevzdat, když přijde a žádá po nás, abychom svůj život tak trochu postavili na hlavu? V počátečním nadšení asi není problém se rozhodnout, ale co dál? Nadšení opadne a přijdou obavy, strach, touha se vrátit a ze všeho nějak vycouvat. Myslím, že v takovou chvíli si můžeme připomenout příběh Marie, mladé dívky z Nazareta.
Jako každá jiná dívka té doby asi měla také svůj sen. Mohla přemýšlet o budoucnosti po boku manžela, o výchově dětí, o tom, jak bude krásné pomalu stárnout v takových běžných životních radostech a starostech. Když se s ní setká anděl Gabriel, všechno může být jinak. Do jejího života přichází Bůh s velmi zvláštní cestou. Stává se součástí jeho plánu spásy. To by asi nebylo ještě nic náročného. Jenže ony věci půjdou podle jiného scénáře, než je běžné. Spasitelem nebude syn, který se narodí jako plod lásky mezi ní a Josefem. Počne ještě jako panna, což je zajisté veliká komplikace. Ale to není ještě všechno. Kromě toho anděl mluví o milosti, Duchu svatém, zastínění mocí nejvyššího. Zdá se to být už trochu moc nejasností najednou. Tedy, ne že by se jednalo o úplné novoty. Všechny tyto pojmy se v Písmu, které znala, vyskytly. Jistě si umí představit, co to znamená setkání s Boží milostí, co znamená, že se někoho zmocní Duch Hospodinův. A když anděl připomene početí neplodné Alžběty, také je na co navazovat. Ale přeci jen je ti jeden detail. Vše se to děje najednou a děje se to jí. Není jen divákem, který může obdivoval Boží skutky. Sama je hlavní aktérkou, Boží skutky nemůže jen obdivoval, ale má je přijmout do svého života. A je zřejmé, že se tento život dost změní. Nebude takový, jak o něm snila, bude prostě jiný. V tu chvíli je tedy na místě mírné zděšení, či spíše něco mezi zděšením a údivem, stejně jako otázky. Co je však na tom všem zajímavé, Marie se neptá, proč? Ptá se jen jak? Jak se to může stát? Plán, který ji anděl předkládá, má jisté trhliny, co se lidského pohledu týče. Jsou to tedy případné otázky, žádné zbytečnosti.
Pozdrav, který mluví o Marie jako omilostněné, stejně jako technický termín pro seslání svatého Ducha, to jsou dobrá témata k teologické diskusi. Ale nějak nerozbíjení naše představy a zkušenosti s Božím jednáním. Bůh dává milost, stejně jako dává svého Ducha. Ale asi docela zádrhel nastává s tím početím. Anděl se odkazuje k Alžbětě, spolu s ní si jistě můžeme vybavit i další ženy Božího lidu, kterým se dostalo podobné zkušenosti. Není pochyb, že u nich zapracovala Boží moc. Stal se zázrak. Ale přeci jen pořád je ten zázrak nějak logicky uchopitelný, vysvětlitelný. Bůh zasáhl, něco způsobil, ale počaly běžným způsobem. Asi by se dalo mluvit o tom, že Bůh sám to nezpůsobil, ale umožnil, aby lidský čin byl úspěšný. U té Marie je však scénář poněkud jiný. Zde působí na prvním místě Bůh sám. Proto je logické se ptát, jak se to stane? Jenže andělova odpověď zase tak konkrétní není. Sestoupení Ducha svatého Marii i nás odkazuje k působení Boží moci. Do jisté míry je to tajemství, jak Boží Syn a s ním i celé dílo spásy přichází na svět. Tajemství, do kterého jen stěží člověk může proniknout. Může se ale stát jeho součástí, může se k němu připojit. Může v něm poznat jednající Boží moc. To by vlastně mělo stačit. A Marii to i stačí. Když shrneme andělovu odpověď, řekne jen tolik, že Bůh to nějak udělá, protože je mocen toho to nějak udělat. A Marie na to reaguje vyznáním, ať se tedy stane, jak anděl říká. Dává této jednající Boží moci ve svém životě volný průchod.
Setkání anděla a Marie je inspirující příběh. Připomíná i nám, že Bůh přichází do našeho světa a nás k tomu zve jako své nástroje. V mnoha věcech jsme na tom podobně jako ta Marie. Náš životní příběh se setkává s Božím zavoláním. Někdy se to nezdá být problémem, ale často může toto zavolání přinést určité komplikace do našeho života. Zejména, když to volání bereme opravdu vážně a chceme se Bohem nechat použít. I když to třeba nezaznělo v textu přímo, Marie toho dala všanc celkem hodně. Nejen své sny, ale také svoji pověst, dokonce svůj život. A tak se sami sebe jistě můžeme ptát, co bychom dokázali dát my sami na jejím místě. Jak bychom zapracovali na jedné straně zvěstování milosti a zaslíbení svatého Ducha a na druhé straně obavy, že ztratíme svůj život? Ne třeba fyzicky, ale v tom, čím ho chceme sami naplnit. Není to vždycky tak jednoduché, jak se může zdát, když je člověk plný nadšení. Poznáváme, že máme svoji míru, do které jsme schopni nějaké ty potíže zvládnout, ale když se ta míra naplní, je to docela problém. A tak se nás asi docela oprávněně může dotknout skepse, když si představíme, co je před námi, s čím se máme nějakým způsobem vyrovnávat. Stejně jako u toho zvěstování Marii, jsou jistě v našem životě věci, které moc nedávají smysl, nebo kladou otázky na které se nedá najít smysluplná odpověď. Tady je potom důležité uvědomit si jednu věc, kterou jsme mohli číst u Marie. Situace, ve které jsme, nás vede k hledání. Důležité je, co vlastně hledáme? V podobné situaci jako Marie byl třeba kdysi Mojžíš. Také kladl otázky a hledal odpovědi. Ale jeho hledání se od Marie v jedné podstatné věci odlišovalo. Jeho hledání působí spíše dojmem, jak se z toho nějak vykroutit. I když se námitky Mojžíšovy jevily věcně, snažili se Hospodinu říct, že by bylo lepší, aby ten úkol převzal někdo jiný. Marie se nevytáčí, nenamítá, co se jí může stát. Jen se ptá, jak se věci budou odvíjet, jak to Bůh učiní, jak překoná zcela zjevnou překážku na její straně.
Dát se do Božích služeb není lehké. Přináší to nejen starosti, ale i stavy pochybností, protože se setkáváme s něčím, co je nad naše síly a možnosti. Jak vidíme na setkání anděla s Marií, tak je zde jedna úžasná zpráva. Bůh o této naší situaci ví. Proto anděl jen stroze nepřijde za Marií se slovy: „Marie, budeš matka Mesiáše. Na nic se ale neptej, prostě se s tím nějak vyrovnej.“ Své zvěstování provází důrazem na Boží milost a Boží moc. I do našeho hledání, tápání a pochybností tak zní tato dvě veliká ujištění. Nejprve o tom, že před Bohem jsme našli milost. Bůh si nás zamiloval. Úkoly a situace, které před nás klade, nejsou jeho pomstou za náš hřích. Nejsou nám léčkou, na které si máme upadnout a již nevstát. Jsou výzvou k hledání důvěry, kterou anděl pečetí prohlášením, že u Boha není žádná věc nemožná. Zní to nejspíš jako pohádka, nebo alespoň prázdná fráze. Zejména, když člověk opravdu prožívá nějaké zklamání, když ani po mnoha modlitbách a různých řešeních se jeho situace moc nemění. Tváří v tvář realitě vyznívají často slova Boží útěchy trochu naivně. Ale v tom je právě volání k důvěře, se kterou se v Božím příchodu setkáváme. Tato důvěra nestojí na zkušenosti, že Bůh jedná v souladu s našimi zvyklostmi a očekáváním. Stojí na přesvědčení, že jeho moc přesahuje naši zkušenost a vzdor všem okolnostem jsme v jeho rukou, vzdor všem pochybnostem smíme věřit, že koná pro naše dobro.
Stále znovu a znovu se připravujeme k tomu, že Bůh vstupuje do toho světa skrze nás. Stále znovu si můžeme uvědomovat, jak mnoho věcí stojí před námi jako překážka toho, abychom se stali Božím nástrojem. Ale také si stále znovu můžeme uvědomovat, že Bůh nás nenechává se v tom plácat, ale přichází na pomoc. A tak nás můžou posilovat slova, kterými anděl shrnul Mariiny pochybnosti. Před Bohem není žádná věc nemožná. Zázraky se stále dějí. Nejen v Mariině životě, ale dnes v našem světě. Bůh o nás ví, a když mu dáme svoji důvěru, pomůže nám překonat, co ruší náš pokoj. Když nás tedy volá nebojme se mu vyznat, že jsem jeho služebníci, ať se nám stane dle jeho slova.
Pane Ježíši, tvůj příchod mění náš život. Někdy z toho máme strach. Prosíme vzbuď v nás důvěru ve tvé milosrdenství i ve tvou moc, abychom se nebáli dát do tvých rukou svůj život, svou naději, důvěru, že vše, co nás svírá a uvádí do pochybností, ty překonáš.
Amen.
p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }
| < Předchozí | Další > |
|---|
