Úvod
Pozvání ke službě faráře ve sboru v Zábřehu jsem obdržel od sestry kurátorky Heleny Hudcové již v r.1973 po odchodu zdejšího faráře Jana Trusiny do Třebíče. Z vážných rodinných důvodů jsem pozvání musel v té době odmítnout, ale nezamítl je úplně. Po dvou letech se Hudcovi ozvali znovu. V Zábřehu tehdy pracoval diakon JUDr. Karel Pala do doby, než najdou faráře. Jednání s Hudcovými jsem považoval za oficielní jednání sboru. Během jarních prázdnin 1976, když jsem přijel k rodičům nedaleko Šumperka, jsme byli pozváni s manželkou k jednání se staršovstvem u Hudcových. Po velmi pro nás rozpačitém jednání, při němž jsem byl např. dotazován, zda věřím v Pána Ježíše, jsme slyšeli z úst Dr. Paly, že mne nezná a že jsou ještě možní další uchazeči, se manželka usedavě rozplakala. Příliš „bratrské vztahy a jednání“ jsme nepociťovali. K dalšímu jednání se sborem došlo až po několika měsících. Teprve po letech jsem se dozvěděl, že Dr. Pala si vymínil hledat kandidáty do Zábřehu sám, ale žádného nezískal. Kdybych to tehdy věděl, tak nevím…. K volbě došlo na podzim 1976 a dne 13.12. jsme se při náledí přistěhovali do Zábřehu a první bohoslužby jsem konal v neděli 19.12.1976.
V první době svého působení jsem musel být ve střehu, „neboť situace byla dost vyhrocená“. Příznivci Dr.Paly se na mně dívali jako na vetřelce. Dlouho jsem tomu nerozuměl – byli jsme přece řádně do sboru pozváni i zvoleni. Často jsme vzpomínali na přátelské vztahy v dřívějším sboru v Soběhrdech. Také jsme se nedovedli vyrovnat s různými skupinami a rodinnými klany ve sboru.
Začala však práce. Nejdříve zabydlování, pak hned pohřeb br. Jaroslava Galaše a pak celá ta náročná služba v rámci vánočních a novoročních shromáždění.
| < Předchozí |
|---|
