Brát a dávat. Sestry a bratři, nacházíme se uprostřed velikého kolotoče věcí. Bez braní a dávání by se všechno zaseklo. Ustala by veškerá výměna mezi lidmi – nejen výměna hmatatelných předmětů, nýbrž zasekla by se i výměna slov a myšlenek, výměna pohledů a úsměvů. Brát a dávat, takový je základní rytmus lidského života.
Ano, hodně jsme toho v uplynulých dnech a měsících přijali. Drželi jsme se naživu tím, že jsme brali a čerpali ze svého okolí. Potraviny jsme si nevykouzlili sami, nevyrobili jsme si je z nerostných surovin někde v továrně. Muselo se pro nás urodit na polích a ve sklenících, ve stájích a ve vodách, muselo se pro nás urodit v sadech a v lesích. A díky Bohu se toho urodilo dost, takže máme odkud brát. (A že jsme někdy brali až příliš, nad míru…) Také letošního roku jsme přijali vydatně z Boží štědrosti. Víme o tom a při dnešním svátku díkuvzdání za úrodu o tom nahlas mluvíme.
Brát a dávat. Takový je rytmus života. A my vyznáváme, že jsme obdarovaní. Není to vyznání samozřejmé. Vždyť kdo si dnes přizná, že po celý život vlastně jenom bere a bere a bere. Pro mnohé se z braní stal smysl života. Nepřiznaný, nevědomý smysl života. Hromadit, kupit a vršit věci ve svém životě, sbírat a nakupovat, mít více toho a více onoho. Brát a brát, ale štěstí se nedobrat. Copak životní radost spočívá ve věčném braní? Jako křesťané vyznáváme: ano, my víme o svém celoživotním braní, ale nechceme si z nekonečného braní udělat cíl.
Brát a dávat. Takový je rytmus života. Nejen si střádat pro sebe, ale i rozdávat druhým. Sdílet se z ostatními. Slavíme dnes díkuvzdání za letošní úrodu – tu jsme jako lidstvo vzali a co s ní dál uděláme? Proženeme ji soukolím potravinářského průmyslu, takže nám všechny ty úžasné plody a čilá zvířata nakonec vypadnou zabalené do igelitu s vyznačeným datem spotřeby. Stopy k zemi živitelce jsou důkladně zameteny. Nevidíme námahu, která se skrývá za krabičkou sýrů, za lahví džusu, za věncem klobás. Vše je pro nás zboží, které si lze koupit. Nevidíme úrodu, ze které všechno vzešlo. Nevidíme požehnání, které nám Bůh skrze přírodu také letošního roku dopřál.
Brát a dávat. Slavíme dnes díkuvzdání za úrodu. Tedy – my přiznáváme, že bereme. Že bereme z Boží štědrosti, třebaže nerozpoznáváme cele onen souvislý řetězec, vedoucí od plodné země až k našemu obdarování. Ale my známe rytmus života. Brát a dávat. Vzali jsme mnoho a teď je na čase také cosi dát. Někdy se ten dnešní svátek nazývá díkčinění, zřejmě na základě dávné latinské slovní předlohy. Mně osobně se více líbí název díkuvzdání. Dosud jsme brali, nyní však dáváme. Vzdáváme Bohu díky za všechny životodárné dary, které jsme po celý rok přijímali. Které jsme brali dost bezmyšlenkovitě, bez povšimnutí, bez děkování. Nyní to chceme dohnat. Ke všemu svému dosavadnímu braní připojujeme vzdávání díků.
Brát a dávat. Takový je rytmus života. Úplně mne děsí, jak je mnohde tento životní rytmus narušen. Jak mnohde braní drtivě převažuje nad dáváním. Kdo dnes vzdává díky za úrodu? Vždyť leckdo dnes ani nemá komu poděkovat. Stvořitel byl odsunut a komu jinému chcete děkovat za to, že naše planeta ještě pořád funguje a poskytuje nám dostatečné živobytí? Nikdo neřekne: „Děkuji vám, pole a sady, za letošní úrodu.“ Nikdo na parkovišti před obchodem neřekne obtěžkán taškami: „Děkuji ti, supermarkete, za vydatný nákup.“ Nikdo neřekne s peněženkou v ruce: „Děkuji ti, zaměstnavateli, děkuji ti, hospodářství, děkuji ti, důchodový systéme.“ Takové díkuvzdání by bylo k smíchu.
Brát a dávat. Takový je rytmus života. Umět si najít příjemce. Umět si na-jít někoho, koho obdaruji. S kým se budu sdílet. Kdo se spolu se mnou bude radovat z toho, co jsem získal. A zde jako lidé věřící musíme na prvním místě uvést Pána Boha. Jemu vzdáváme dík, s ním se dělíme o radost, kterou máme ze života. Zkrátka děkovná modlitba. Jsem přesvědčený, že vzdávání díků Pánu a Bohu je začátkem dalšího dávání. Zbožnost j začátkem štědrosti vůči lidem. Kdo ví, že hojně nabírá z Božích rukou, ten kus získané bohatství dává ochotně dál.
Brát a dávat. Takový je rytmus života. Jako srdeční komory svým tepem nabírají krev a pak ji zase dávají dál, stejně tepe život i v nás. S Bohem nemusíme mít obavy, že bychom měli málo. Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. (8) Tak píše apoštol Pavel křesťanům v Korintu. V Pavlovi právem vidíme velikého misionáře. Ale ze zřetele se nám vytrácí, že byl i zdatným charitativním pracovníkem. Během svých misijních cest apoštol nejen kázal a zakládal nové sbory. Kromě věrouky vyučoval čerstvé pokřtěné také soucitu a solidaritě. Vyučoval je víře, která umí brát i dávat. Evropští křesťané se od Pavla dovídali nejen o Ježíši Kristu, ale také o svých bratrech a sestrách v chudém Judsku a v samotné jeruzalémské kolébce církve.
Brát a dávat. Učíme se brát život jako dar od Boha a dávat mu za něj díky. Učíme se brát prostředky k životu a dávat je i dál. V Bibli samotné máme hojně dokladů o tom, jak se braní a dávání u věřících lidí propojilo. Či spíše jak je nešlo oddělit od sebe. Vzpomeňte na starozákonního Izajáše, který dávné obyvatele judského království varoval, aby se nespokojovali s tradičním náboženským provozem a aby víru použili k tomu, že si všimnou potřebných vdov a sirotků a kvůli Boží lásce jim dali všechno potřebné. Po Izajášovi kázali v podobném duchu ještě další starozákonní proroci. V Prvním čtení jsme z Nového zákona četli, jak se učedníci strachovali, že nemají hladovým zástupům co dát, ale jako zázrakem se s nimi měli oč rozdělit. Vyzkoušeli si, že k Božímu království patří štědrost a rozdávání. A pak ona známá chudá žena z jeruzalémského chrámu. Ta dala do pokladnice vše, co měla, a Pán Ježíš její dar ocenil jako žádný jiný, poněvadž její stoprocentní štědrosti se nemohl nikdo rovnat. A dále v knize, vyprávějící o Skutcích apoštolů čteme, že jedním z prvořadých úkolů mladé církve bylo zajistit spravedlivé rozdělení podpory různým skupinám vdov. Později apoštol Pavel při odchodu z Efezu pronesl pozoruhodnou větu. Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35) Na závěr své kazatelské činnosti v tomto městě doslova pověděl: Chtěl jsem vám ukázat, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere. Výrok je tím pozoruhodnější, že Pavel sám se nikdy běžně s Ježíšem nesetkal. Doslova cituje pouze dva výroky s Kristova učení: toto blahoslavenství štědrých dárců a potom slova ustanovení svaté večeře Páně. Zvláštní dvojice, nemyslíte…
Brát a dávat. Není vůbec náhodou či přežitkem z předbankovních dob, že při bohoslužbách konáme sbírku. Je výrazem oné rovnováhy – bereme od Boha požehnání. O něm hovoříme a zpíváme ve shromážděních. Bereme od Boha požehnání, proto máme na rozdávání. Dnes, v neděli díkčinění, příhodně pořádáme sbírku na sociální a charitativní pomoc. Brát a dávat. Přesně jsme převzali biblický model. Neboť jsme sami na sobě zakusili pravdivost apoštolských slov: Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří. (11) Apoštol nenapíše: Protože jste věřící, musíte přispívat do sbírky a platit na církev. Žádný takový přísný zákon nad námi nevisí. Pavel píše: Protože věříte v štědrého Stvořitele, jste náramně bohatí, takže máte na rozdávání. Apoštol Pavel trvale organizoval na svých misijních cestách sbírku na chudé jeruzalémské křesťany. Úplně žasnul nad štědrostí, s jakou se setkal. Celou jednu kapitolu kupříkladu věnoval Makedoncům a jejich překvapivé obětavosti. I já občas, když čtu církevní statistiky, podobně žasnu, kolik jsme schopni dát.
Sestry a bratři, díky víře zažíváme, co znamená: Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (11) Dobré povzbuzení v době konzumu, v době spotřeby a braní. Kdo má ve skutečnosti víc? Ten, kdo šetří,škudlí, bere jen pro sebe, anebo ten, kdo rozdává a dělí se s ostatními? Na účetním množství vůbec nezáleží. (Jak dokládá jeruzalémská vdova se svými dvěma groši.) Pouze ten, kdo umí dávat, je skutečně bohatý. Kdo ví, jak velmi mnoho vzal z Boží nabídky, ten se nebojí dávat dál. Víme, že náš zdroj nevyschne. Radostného dárce miluje Bůh. (7) Veškeré radostné dávání začíná díkuvzdáním. A proto slavíme dnešní svátek. Bohu buď vzdán dík za jeho nevystižitelný dar. (15)
Lukáš 9,10-17 103; 177; 408; 549; 699 Kazatel 11,1-4
Kázání při slavnosti díkuvzdání za úrodu, neděle 3. října 2010.
| < Předchozí | Další > |
|---|
