Sestry a bratři, prorok Izajáš byl pěkný vtipálek. Dělal si legraci z kdejaké pověrčivosti a ze všelijakých podivných představ, jaké jsme my lidé schopni vytvořit. Kupříkladu ona nenápadná úvodní věta: „K výšině zvedněte zraky a hleďte…“ (26) Pro nás jen obyčejná výzva kouknout se na oblohu, pro Izajáše a jeho současníky to však byl pokyn, známý z babylónských náboženských obřadů. Těmito slovy pohanští kněží se vší vážností vybízeli posluchače, ať se podívají na slunce, měsíc a hvězdy, neboť to všechno jsou různí bohové a bohyně. Obraťte zraky k tomu, co je božské, zněla výzva doby. A Izajáš si právě z toho dělá legraci.
Začne nabubřelým obřadním způsobem: „K výšině zvedněte zraky a hleďte…“ Mnohokrát, stokrát či snad tisíckrát slyšeli Izraelci tohle provolání. Panstvo v Babylóně prostě uctívalo nebeská tělesa a Izraelci během svého babylónského zajetí chtě nechtě museli naslouchat tomuhle cirkusu. Izajáš však vládnoucí názory zesměšňuje. Začne sice se strojenou vážností „K výšině zvedněte zraky a hleďte…“, ale pak už nepokračuje ódou na božstva na obloze. On jen položí střízlivou otázku: Kdo stvořil toto všechno? (26) Kde by pohan čekal oslavu nebeských božanských zástupů, tam Izajáš vede posluchače k přemýšlení o jediném Bohu, Stvořiteli nebe a země. Vede lidi od okouzlení stvořením pryč k úvahám o Hospodinu. Kdo stvořil toto všechno? Ano, je skutečně směšné vidět ve stvoření bohy a na pravého Stvořitele zapomínat.
Také dnes potřebujeme izajášovský smysl pro humor. Ve společnosti už tón sice neudávají pohanští kněží, avšak jejich roli bez okolků převzali jiní prostředníci. Informace o světě nám vybírají a předávají média. Ze stránek novin a časopisů, z rozhlasu a televize, z internetu se na nás valí nepřetržitý proud údajů a obrazů. Všechny nám přinášejí nějaké poselství. Říkají: Tomuhle věnuj pozornost, tím strav svůj čas, na tohle se dívej, za toto utrácej, tohle považuj za důležité. Jako kdybych slyšel volat babylónské kněze: „K výšině zvedněte zraky a hleďte…“ Moderní elektronické kněžstvo nás se vší vážností vybízí, ať se podíváme na současné hvězdy, ať vzhlížíme k těm, kdo jsou nahoře na výšinách majetku či slávy, ať uvěříme, že oni naším životům určují směr a lesk. Jako Izajáš klidně zesměšněme tyhle vládnoucí představy. Opravdu jsou všechny ty dnes a denně omílané věci tolik důležité? Spíše jsou to jen slova, slova a slova, která se mají výhodně prodat divákům a čtenářům. Je skutečně směšné vidět ve stvořených věcech náplň života a na pravého Původce života zapomínat.
Kdyby dnes Izajáš žil mezi námi, kdyby byl kupříkladu členem naší evangelické církve a jako kazatel by o nedělích v taláru promlouval k věřícím, zřejmě by své výroky zopakoval. „K výšině zvedněte zraky a hleďte…“ K obrazovkám obraťte své zraky a hleďte, poslouchejte rádio, čtěte noviny, surfujte na internetu, jak vás k tomu vábí okolí. Dělejte to, co ostatní, ale při tom všem si nepřestaňte klást střízlivou otázku: Kdo stvořil toto všechno? Ta otázka je klíčová. Zabývejte se světem, ale uvědomte si, kdo za světem stojí. U koho má vesmír se vším všudy svůj původ. Kdo stvořil toto všechno. Lidé si mohou myslet ledacos o počátcích světa, vy se však držte víry, že náš svět (i všechny světy jiné) pochází od jediného Boha, od Hospodina.
Izraelci v babylónském zajetí pozvedali svůj zrak k výšinám stejně jako jejich pohanští sousedé. Neviděli tam však světovládné velikány, kteří určují kvalitu lidského života. Nad sebou viděli pouze slunce, měsíc a hvězdy, které vytvořil Hospodin. Domnívám se, že podobně máme zacházet i my s okolním světem. Sledovat co se v něm děje, ale nepřijmout onen dojem šířený médii a reklamou, že kvalitu života předně určuje, kolik peněz máme, v jakém domě bydlíme, kam jezdíme na dovolenou a jak nové auto si můžeme dovolit. Všechno jsou jen věci a smysl života v nich nespočívá. My vyhlížíme, hledáme Pána Boha, který toto všechno stvořil. On je pro nás nejdůležitější. Víme, že jemu vděčíme za život i za požehnání, kterých se nám bezdůvodně dostává. Neboť každý dům stojí na zemi, kterou stvořil Hospodin. Každé auto je vyrobené z železné rudy, kterou stvořil Hospodin. Každou pěknou dovolenou zažijeme jen díky času, který stvořil Hospodin. A i ty své penízky počítáme hlavou, kterou máme od Stvořitele. „K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?“ Rozhlédněte se a pochopte, proč vše kolem sebe máte. Svět ani minulý, ani současný není sám od sebe. Za svou existenci vděčí Bohu Ho-spodinu. Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny je volá jménem; má obrovskou sílu a užasnou moc, nechybí mu ani jedna. (26)
Prorok Izajáš si dělá legraci z těch, kdo nejúčinnější životní útěchu hledají v přírodě či ve hmatatelných a viditelných věcech. „Prosím vás, vzhlížejte si k čemu chcete, pořád je to jenom stvoření.“ Izajáš si nedělá legraci jen z cizích, on se vysmívá i vlastním lidem. Situace v Babylóně byla zlá. Izraelci si s sebou sice z domova přinesli víru v jediného Boha Hospodina, jenže když ona ta cizokrajná božstva byla tak lákavá. Mnohým se zdálo, že Hospodin zůstal v poraženém Jeruzalémě. Mezi vítězi jsou v kursu jiní bozi. A tak Izraelci pokukovali po výšinách až k obloze a žasli, jak pohanům bohové skvěle fungují. Jako dobře promazané soukolí. Jsou silní, úspěšní, slavní. Důvod, proč Hospodina, odložit. Ne třeba úplně, ale aspoň trochu. Aspoň trochu se řídit běžnými představami. Hnát se za tím, za čím se ženou druzí. Těmhle pomýleným Izraelcům se Izajáš ušklíbá. „Co na té obloze tak úchvatného vidíte? Vždyť všechno stvořil Bůh.“
Kdyby dnes žil Izajáš, dělal by si jistě legraci i z nás. Opřel by se do nás. „Prosím vás, k čemu všemu upíráte své zraky? Což nevíte že nade vším je Bůh.“ Podobni dávným Izraelcům, pošilháváme po těch úspěšných, silných a slavných. Neodkládáme Hospodina úplně, ale občas se řídíme běžnými před-stavami. Občas si je necháme vnutit. Že je zásadně důležité, na jaké úrovni si žiji já a kam až to ve společnosti dopracují mé děti. V téhle optice poněkud ztrácí význam Bůh i jeho největší přikázání: usilovat o lásku k bližním a ke Stvořiteli.
Ovšem i Izajáš časem zvážní. Když se zařizujeme po svém. Když nám mizí ze zřetele Stvořitel a my se nenecháme zarazit, je to s námi vážné. Když se nám zdá, že Hospodin tváří v tvář současným výzvám zaspal, že snad dokonce selhal a ukazuje se jako neschopný čehokoliv v dnešním světě dosáhnout, je to s námi vážné. Zdaleka však nejsme první pochybovači, podle kterých Bůh nezvládá pomoc svým lidem. Opět Izajáš: Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo“? (27) Jakpak bychom mohli spatřit ve svých všedních dnech veliké Boží činy, když Boha hledáme málo anebo vůbec? Jakpak bychom mohli zakusit Boží vliv, když jsou pro nás přednější jiné důrazy? Zde prorok Izajáš zvážní: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumem vystihnout nelze. (28)
Na Pána Boha je spolehnutí. Má více možností, než obvykle myslíme. K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Rozhlédněte se po světě kolem – takový úžasný svět, tak pestrý a bohatý, tak důmyslný. Ta provázanost vzájemných vztahů. Tolik různých možností. Copak ten, který tohle všechno způsobil, není schopný podpořit tebe, jednoho človíčka? Co si o sobě vlastně myslíš? Že zrovna ty jsi z jiného těsta než zbytek vesmíru? Nejsi, jenom občas zapomínáš na svého Tvůrce. Tvá nevíra, tvá nedůvěra ti bere sílu a radost ze života. Avšak s vírou se navrací. Hospodin dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. (29) Díky této síle vydržíš vzdorovat i nesmyslům v okolí. Neboť přirozené síly stačí jen odsud posud. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly. (29n)
Sestry a bratři, rozhlížejme se po světě. Vnímejme svět se vším všudy. Ale přitom mysleme na svého Stvořitele. Svět je jeho úžasné dílo a naznačuje, že Bůh je velmi schopný má dost moci také ve vztahu k nám. Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly. Naše životní síla a naše spása není bláhový výmysl ani přelud, nýbrž pochází ze stejného zdroje jako tento nezpochybnitelný vesmír. Ten zdroj života je nepochopitelně vydatný. Nebyl pražádný důvod, aby vznikl svět. Nebyl pražádný důvod, aby Kristus vstal z mrtvých. Není pražádný důvod, abychom my měli naději a sílu a žili radostně. To pouze Pánu Bohu se tak zalíbilo a proto se pustil do díla. On své dílo konal, koná a bude konat. Ve světě i při nás. K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Amen.
Jan 20,19-29 179; 660; 539; 453 1. Petrova 1,3-9
Kázání na 1. neděli po velikonocích, 19. dubna 2009.
| < Předchozí | Další > |
|---|
