Milé sestry, milí bratři. Náš Pán a učitel Ježíš vyprávěl kdysi o rozsévači. V tom podobenství je řeč o setbě, která dopadla do rozdílné půdy. Některá zrna zašla – tu rychleji, tu pomaleji. Velice nadějný je ale konec podobenství. Jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobná i stonásobný. (Mk 4,8) V samotném evangeliu se dočteme výklad tohoto podobenství přímo od Ježíše. Setbou je Boží slovo – někoho nezaujme, někoho zaujme nakrátko, něčí zájem je zahlušen jinými starostmi, ale někoho slovo zaujme trvale a ten je pak umí pěkně zužitkovat. Mnohonásobně zužitkovat. Krásný příklad nám poskytne dnešní čtení z knihy Samuelovy. Před sebou máme jeden příběh, lze z něj však vyvodit nikoliv pouze jedno, nýbrž hned několik ponaučení. Sami na sobě my, pozorní a zaujatí posluchači, můžeme zakusit, že z jednoho oddílu odneseme a do života vneseme mnohonásobný užitek ve formě postřehů a myšlenek.
Za králem Davidem přichází prorok Nátan. Přichází v háklivé, ošemetné záležitosti. Nedávno král svedl manželku jednoho ze svých generálů. Uviděl ji z okna a zatoužil po ní. Jelikož byl vladařem, rozkázal a ona přišla do paláce a pak i do ložnice. Jenže přišla i do jiného stavu. Aby král z nepříjemné situace vybruslil, povolal podvedeného vojevůdce z fronty na konzultace. Jenže dotyčný voják byl poctivý a svědomitý voják, a tak místo, aby šel domů, raději zůstal se svou jednotkou. Stalo se jen otázkou času, kdy praskne, že těhotenství vzniklo z manželské nevěry a hlavně z chtivosti panovníkovy. Král David svého generála pošle do nesmyslného, předem ztraceného boje. Udatný bojovník zahyne, z těhotné ženy se stane vdova, se kterou se král bez meškání ožení. Hned několik přikázání desatera porušil slavný král: dychtil po manželce svého bližního, ukradl mu ji, zcizoložil, chystal křivé obvinění na svého vojáka a nakonec ho zabil. Před sebou máme hříšníka jak vyšitého.
Za takových okolností nezůstává prorok Nátan v klidu. Vidí tu strašnou nehoráznost. Co na tom, že ji spáchal sám nejvyšší vládce. Zneuctil Boha, znevážil jeho směrnice. Král žije v příkrém rozporu s Božími požadavky na správný život. Proto láska ke slovu Božímu nutí proroka k akci. Hospodin poslal k Davidovi Nátana, (1) začíná dnešní oddíl a pro nás zde začíná vydatná a hojná žeň z jednoho jediného úryvku. Pusťme se tedy do sklizně a obohaťme se aspoň částečně tím mnohým užitkem, který přináší.
1. postřeh: Příběh ukazuje pravou povahu proroctví. Nátan nepřichází Davidovi předpovídat budoucnost z křišťálové koule. Nátan králi objasňuje současnost, odhaluje, co z minula se král snažil pro přítomnost zahalit. Prorok nepřináší slovo pro nějaký vzdálený, budoucí rok. Prorok přináší slovo pro rok. Pro tento rok, pro tento den. Řeší, co je nutné řešit nyní, neodkladně. I budoucnosti se dotkne, když domyslí důsledky špatných činů.
2) Prorok nastavuje zrcadlo. Nemluví o druhých, nezúčastněných lidech. Míří do černého. Má před sebou krále a tak mluví o králi ke králi. Ta přímočarost je úžasná. A podnes je velice vzácná. My dokážeme hovořit o jiných lidech. Obzvlášť v církvi dovedeme skuhrat jak je svět zkažený, jak je mládež nevychovaná, jak je společnost bezbožná. Ale zabýváme se se stejnou přísností sami sebou? Zkoumáme, čím jsme my křesťané přispěli k neblahému stavu světa? A čím stále přispíváme? Ano, podnes je vzácné umět říci: „Pohleď, bratře, pohleď, sestro, tohle děláš špatně.“ Ani my kazatelé neumíme říci jasně: „Pohleď, sbore, tohle děláš špatně.
3) Prorok mluví jednoduše. Jasně vyřizuje vzkaz od Boha. Božímu slovu nesluší šat ze složitých výrazů, krkolomných souvětí a nepřehledných úvah. Naopak: Božímu slovu sluší přehledné a barvité, stručné a dobře zapamatovatelné příběhy. Jen si vzpomeňte, jak často Pán Ježíš používal podobenství, výstižná přirovnání z běžného života, která odrážela kus Božího království. V Nátanově vyprávění boháč neomaleně okrade chudáka. Příhoda, z níž nespravedlnost jenom čiší a je snadné k ní zaujmout stanovisko.
4) David zatím neví, že se mluví o něm osobně. Když uslyšel příběh o nehorázné boháčově drzosti, rozčílil se. Takovéhle podlosti že se dějí?! Ten hamoun musí být potrestán! Vždyť nevzal jednu ovci z mnoha, nýbrž ukořistil ovci jedinou. Jedinečnou, chudák na ni všechno vsadil, věnoval jí veškerou péči, ona měla zajistit jeho budoucí živobytí. Lump musí být potrestán, postižený musí být odškodněn. Je sympatické, když se vládce takto rozhorlí pro spravedlnost. Kdy naposledy jsme viděli nějaké našeho politika takto vzplanout? Nezaměstnávají je více stranické půtky, urážky protivníků a starost o dobré bydlo?
5) David odsoudí nenasytného boháče. Načež mu Nátan vmete do tváře: „Ty jsi to!“ Přesně tak ses zachoval. Ukradl jsi Batšebu neboli Betsabé jejímu manželovi. Obdivuji prorokovu odvahu. Povědět nepříjemnou pravdu. Kdo odhalí nepříjemnou pravdu o chybách našim mocipánům a celebritám? A hlavně – kdo pojmenuje a vystihne naše viny a zasáhne nás pravdivým odhalením? „Hříšník není někdo jiný. Ty jsi to, bratře! Ty jsi to, sestro! Ty jsi to faráři!“
6) David je odhalen. Sám velký David! Jak krásné písničky zpíval o Bohu, jak vroucně se v nich modlil, jak zbožně se Hospodinu odevzdával. A teď tohle! I velký modlitebník může velkým hříšníkem. Lidé vynikající svou zbožností, lidé v čele církve nejsou uchráněni chybných kroků. Možná, že lidé nenápadní a zdánlivě méně zbožní jsou ve skutečnosti spravedlivější nežli velikáni.
7) Hřích s hříchem se nesčítá, ony se spolu rovnou množí. Přivádějí na svět nové hříchy. My víme, co David spáchal. Jenže Nátan odhaluje další rozměr. Touto věcí jsi zavinil, že nepřátelé Hospodina znevažovali. (14) David neublížil jen lidem. Ublížil i Bohu. Zneuctil jej v očích pohanů. Snadno nyní řeknou: „Ten izraelský bůh je pěkně hloupý. Připustí, aby král zabíjel své nejlepší vojevůdce. S takovou ten národ brzy zmizí ze světa.“ Pamatujme tedy, že na hřích se nabalují další hříchy.
8) Pro Davida to jistě byla trapná chvíle. Vyšlo najevo, bylo pojmenováno, co spáchal. To nebylo nevinné milostné vzplanutí, to bylo těžké provinění. Zneužití královské moci v domnění, že jako král si může vzít, co se mu zamane. Pojmenovat, vypovědět hřích. bývá těžké, ale zároveň i očistné. Jako když řidič, který vjel do slepé uličky, konečně pozná, že dál cesta nevede. Musí se otočit. I David už ví, že se musí obrátit a nabrat nový směr.
9) David vyzná: Zhřešil jsem proti Hospodinu. (13) Vzal si k srdci prorocké napomínání. Nemávl nad ním rukou. A zde se ukazuje Davidova velikost. Byl sice velikým hříšníkem, ale uměl uznat svoji chybu. Není běžné slyšet od vysoce postaveného člověka: Udělal jsem chybu. Nebo jste snad v novinách někdy nedávno četli podobné doznání? Já ne. Častěji narážíme na mlžení, výmluvy, nepravděpodobné konstrukce. Nechat se zasáhnout kritikou je důležité umění. Někdo se bojí, že ho kritika porazí či oslabí, proto se jí vyhýbá. Jiný člověk kritiku přijímá, neboť ví, že ho může posunout, ukázat nový směr nebo povzbudit k nápravě. Viny snáze vyzná ten, kdo věří v odpuštění. Kdo v odpuštění nevěří, ten nutně viny nevyznává. Neví kam s nimi, zůstaly by mu přilepené napořád.
A jsme u 10. úvahy. Odpuštění. Je tak prosté a přímočaré jako pokání. Davidovi stačí vyznat pár slov. Zhřešil jsem proti Hospodinu. Rovněž odpuštění se vyhlašuje nemnoha slovy: Hospodin hřích z tebe sňal, nezemřeš. (13) Ačkoliv si David zasluhoval trest, spravedlivý trest se nekoná. Odpuštění, láska, soucit, milosrdenství dokážou rozplést složité životní situace úspěšněji nežli spravedlnost. Dávají člověku novou šanci žít bez výčitek dál. Takovou šanci žádný spravedlivý trest nedává. Ano, není spravedlivé, že nám Bůh odpouští naše viny. Je to laskavé.
Sestry a bratři, na základě jedné biblické příhody jsem vám k zužitkování předložil 10 různých bodů. Navrch přidám ještě jeden bod záhadný, či chcete-li, přidám tajemstvím. Davidovi je odpuštěno. Bůh se nad ním slitoval. Avšak narozený syn musí zemřít. Proč? Vždyť je to nespravedlivé. Úplně se nám příčí, že zahyne dítě, které za nic nemůže. Hřích je děsivý, je ničivý. Davidova vina i naše viny postihují nevinné. Syn Davidův umírá kvůli cizím vinám. Snad nám temný konec příběhu pootevře výhled k evangeliu. Neboť i v něm nevinný Ježíš, Syn Davidův, umírá kvůli cizím vinám. V jeho smrti neobjevíme žádnou spravedlnost, nalezneme v ní však odpuštění a lásku. Amen.
Marek 4,19-25 68,1-3; 341; 494; 636 Efezským 2,4-10
Kázání na 11. neděli po Trojici, 3. srpna 2008.
| < Předchozí | Další > |
|---|
