Konec všech věcí je blízko. (7) Je to výhrůžka anebo útěcha? Sestry a bratři, obojím způsobem si lze vyložit onu Petrovu větu. Konec všech věcí je blízko. Zní to výhružně. Konec světa je na spadnutí. Brzy se všechno zhroutí. Tak honem, honem se sebou něco dělej. Odlož všechno nepotřebné, jinak zahyneš. Běda člověku, jehož poslední den zastihne nepřipraveného. Jde ti o život. Dělej, než bude pozdě, kdo ví, zdali už pozdě není. Zní to jako výhrůžka. Konec všech věcí je blízko. Současně to ale zní i útěšně. Starý svět má na kahánku. Války pominou, nemoci pominou, ponižování člověka člověkem pomine, pomine i hřích, onen neúnavný škůdce vztahu mezi lidstvem a Stvořitelem. Konec je blízko. Už žádné trápení, už žádné hádky, už žádná bída. Vždyť už zlého bylo dost. A blaze člověku, který vyhlíží změnu k lepšímu.
Konec všech věcí je blízko. Výhrůžka i útěcha. Jak pro koho. Dlouhá období četli křesťané tento verš bez zvláštního vzrušení. Jenže vždycky čas od času se vzedmula vlna očekávání. Obzvláště v dobách, kdy se lidem vedlo zle a mnozí propadali bezradnosti. Celkem známé je napětí těsně před rokem tisíc. Tzv. chiliasté neboli tisícátníci se domnívali, že uplynutím tisícího léta Páně se završí tisícileté Kristovo království, o němž se píše v poslední biblické knize, v Janově Zjevení Také české dějiny znají podobný případ. V počátcích husitství mnozí chtěli napravit církev a církev pořád ne a ne se napravit podle jejich představ. Narazili na odpor. Nespokojenci začali odcházet z měst a panských statků. Příležitost jako stvořená pro chudáky. Podle jakýchsi výpočtů byl konec světa stanoven na 14. února 1420. Lidé se shromažďovali na horách (aby byli blíže přicházejícímu Pánu) a povzbuzovali se útěchou, že oni jsou ti nejlepší ze všech, neboť pilně očekávají svého zachránce. A ostatní? Běda jim zajatcům přítomnosti a přítomných majetků, běda jim, ať se napraví. Výhrůžky se prolínaly s útěchou. Nebude pro vás jistě překvapením, když prozradím, že onoho 14. 2. 1420 konec světa nenastal. Marné bylo očekávání, že konec všech věcí je blízko. Zjitřené duše musely nalézt jiný smysl života. Bloudili krajem, až zanedlouho založili v jižních Čechách Tábor. Město, svým jménem upomínající na horu Boží a někdejší očekávání proměny světa.
Konec všech věcí je blízko. Totéž heslo o sto let později zalomcovalo reformací v Německu. Nespokojení drobní rolníci chtěli víc, než jen jakousi nápravu církve. Toužili po návratu do apoštolských dob, kdy v křesťanstvu neexistoval křiklavý rozdíl mezi bohatými a chudými. A ani němečtí sedláci se nápravy nedočkali, narazili na odpor a následně upnuli svou naději ke kýženému soudnému dni. Selské povstání nakonec utopila v krvi vrchnost, která pochopitelně nestála o radikální změnu poměrů.
Konec všech věcí je blízko. Ještě jiné případy nalezneme v dějinách. Spojené státy americké, rok 1844. Výpočet konce světa na základě knihy Daniel vybudil vlnu horlivosti, ale nevyšel. Avšak vedle zástupu rozčarovaných a otrávených se utváří skupinka, která dál – nyní již střízlivě – očekává Kristův příchod. Tak se zrodila církev adventistů. A další příklad. Rok 1963. Houfy svědků Jehovových vyjíždějí lanovkou na hřeben Alp, neboť teď, teď už to má určitě přijít. A ani tenkrát to určitě nepřišlo. Výsledkem bylo zmírnění beztak dost vypjaté jehovistické doktríny.
Konec všech věcí je blízko. Snad už vidíme, že pokud ta slova zatrhneme jako určitý den v kalendáři, pokud se ta slova příliš vtáhnou do současnosti, nenesou štěstí. Lze v nich sice nalézt útěchu, jenže ta se střídá s hořkým zklamáním. A plané výhrůžky málokoho opravdově přivedou ke spravedlivému životu. Nutno dodat, že podobnou chybu nedělají jenom křesťané. V 19. století převzali ideologové dělnického hnutí kostru církevního učení, odpreparovali z ní Pána Boha a prohlásili, že konec všech věcí je blízko. Všechno vykořisťování dělnictva, veškeré soukromé vlastnictví brzy skončí. Smete je vichřice revoluce, která nastolí nový společenský řád. Pro jedny útěcha, pro druhé výhrůžka. Poslední bitva vzplála, zpívá se v proletářské hymně Internacionále. Poslední bitva, která má ukončit všechny staré pořádky. Někde revolucionáři zvítězili a začali prosazovat konec všech dřívějších věcí. A vy sami nejlépe víte, kolik štěstí a spravedlnosti to přineslo. Či spíše nepřineslo.
Konec všech věcí je blízko. Vezmeme-li apoštolovu větu takto holou a osekanou, vyzní jako útěcha i jako výhrůžka. Jenže ani jedno neměl apoštol Petr na mysli. Nechtěl jalově chlácholit, že se máme povznést nad běžné problémy a těšit se, že se brzo ocitneme na onom světě. Nic takového. Petr nechtěl ani vyvíjet nátlak na lidi nevěřící. Nepřikládá jim duchovní nůž na krk, aby se honem rozhodli pro Boha, jinak že se už brzy budou smažit v pekle. Petr pokračuje klidně dál. Jako kdyby ani nemluvil o zlomu v dějinách. Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. (7) Žádný zvláštní návod se nám pro poslední dny nepodává. Není ho zapotřebí. Křesťan, křesťanka žije díky Bohu správně každý den. Díky Božímu Duchu máme správnou náplň svého života bez ohledu na to, zdali žijeme den poslední nebo zdali nás čeká ještě pěkná řádka let. Dennodenně hledáme Boží vůli, modlíme se buď vůle tvá. A věříme, že Boží vůle pro nás bude v součtu tím nejlepším, co nás může potkat. Konec všech věcí je blízko, řekne apoštol Petr, ale nepropadne blouznivosti. Ví, že všechny věci se završují u Boha. U Stvořitele mají svůj zdárný cíl, svůj konec. Proto se dál píše o takových obyčejných věcech jako je modlitba, láska, pohostinnost. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje mnoho hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! (8n) Nijak lépe se na poslední okamžik nelze připravit, než že nyní budeme žít, jak učil Kristus. V lásce k bližním, ve vstřícnosti vůči neznámým. To je ta skála, na níž stavíme svůj dům. To jsou ty základy, které nestrhne žádná bouře.
Konec všech věcí je blízko. Církevní reformátor Martin Luther prý jednou prohlásil: „Kdybych jistě věděl, že zítra přijde konec světa, zasadil bych dnes jabloňku.“ Výtečně se trefil do Petrova záměru. Co na tom, že čas se chýlí! Dnes je dnes a dnes chci konat co je správné. Co prospívá životu. Jsou obzory, za něž ani při nejlepší vůli nedohlédnu. Proto nyní konám to, o čem jsme přesvědčen, že mám konat. Proto se modlím, proto miluji své bratry a sestry, proto otvírám své srdce a svou kapsu potřebným. Víte snad o nějaké lepší životní náplni? Rozmlouvám, pomáhám, pracuji. Sázím a rozsévám také tam, kde nemám jistotu, že úrodu sklidím já osobně. Prostě dělám co můžu. Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (10)
Konec všech věcí je blízko. Vlastně ta slova vůbec nemusíme vztahovat na jakýsi nejasný konec světa. Sestry a bratři, můžeme je vztáhnout na sebe samé. Každý z nás víme, že konec všech mých věcí je blízko. Víme, že jednoho dne to tady pro nás na zemi skončí. Vy, sedmdesátiletí a osmdesátiletí, si blízkost konce uvědomujete asi nejvíc. Přirozený chod života nelze zastavit. Ale ani my mladší nemáme vyhráno. Netušíme, kdy nás jaká nemoc skolí či které auto porazí. Konec se může vynořit náhle a znenadání. Konec všech věcí je blízko. Apoštol Petr nám dává radu, co dělat v době před vlastním koncem. Prostě jenom žít – žít zbožně, žít rozumně, žít s láskou a spravedlností. My se nechystáme na konec světa, my neplánujeme poslední den svého života. Prostě jen myslíme na Pána Boha v tom, co běžně děláme. Dnes a denně sázíme své jablůňky, o nichž nevíme, co z nich bude. Až se na konci dnů budeme ohlížet, jaký vlastně byl ten náš život, nemusíme za sebou nalézt hrdinské činy. Stačí, když nalezneme život, který Boha neuráží, který se Bohu líbí. Konec všech věcí je blízko. Ano, nikdo se konci nevyhne. Jenže dříve, nežli se všechny ty naše věci skončí, můžeme je pořádně poznamenat, pěkně je přeměnit. Jednejte tak, aby se všecky věci děly k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. (11) Ano, spějeme ke konci, ale i ve svých konečných činech a ohraničených dnech smíme slavit Boha. Oslavíme ho skrze Krista, píše apoštol. Boha oslavíme tím, že budeme žít, jak si přál Ježíš – s důvěrou ke Stvořiteli jako milované děti Boží. Není to návod jak se vyhnout konci, neboť konec všech věcí je blízko. Ovšem staneme-li se slávou Boží, konec nám neublíží. Boží sláva nepomine. Jemu buď sláva i moc na věky. (11) Dnes svými skromnými silami oslavit Boha, dnes s důvěrou, že je to Pánu ke cti. dělat, co dokážu, dnes zasadit jabloňku. Tak se před námi otevírá život na věky. Amen.
Matouš 7,24-29 214; 632; 360; 685 Jeremjáš 1,18-19
Kázání na 9. neděli po Trojici, 20. července 2008.
(A pro doplnění – věta o jabloňce nepochází od Luthera, byla mu připsána až ve 20. století…)
| < Předchozí | Další > |
|---|
