Sestry a bratři, je škoda, že žádná agentura pro výzkum veřejného mínění dosud nezjišťovala, co si myslí lidé nevěřící o lidech věřících. Moc by mne to zajímalo. Jak se ta nekřesťanská většina v naší zemi dívá na zbytek společnosti? Jak ti, kteří Boha do svého života nezahrnuli, vnímají ty, kteří se k Bohu hlásí? Je to celkem intimní, osobní otázka: jak ti neznabozi kolem vlastně vnímají nás, bohabojné. Ze všeho nejvíce by mne pak zajímalo, co si myslí o naší víře. Jak si vykládají obsah naší víry?
Asi bychom se nestačili divit, co všechno by takový průzkum veřejného mínění odhalil. Co všechno by se v pohledech bezvěrců přilepilo a nabalilo na naši víru! Křesťanská víra znamená, že se člověk musí modlit, odpověděla by jedna skupina dotázaných. Že musí chodit do kostela, soudili by druzí. Že musí poslouchat faráře, biskupy a papeže, dodali by třetí. A podobně by to šlo dál. Křesťanská víra znamená, že člověk nesmí ani pomyslet na antikoncepci či na rozvod. Že musí platit na církev (nejlépe desátek). Že musí volit lidovce atd. Nesmějte se – se všemi těmihle názory jsem se někdy setkal. Ba co hůř, všechno tohle mi bylo podsouváno a připisováno mé víře. Co dělat s tak hrubou nevzdělaností: pousmát se nebo se naštvat? Vždyť už Mojžíš před dávnými staletími jasně vyjádřil základ veškeré víry v živého Boha. Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha. (4n)
Milovat Boha – to je základní kámen biblické víry. Láska k Bohu je živnou půdou pro židovské a křesťanské náboženství. Nikoliv účast na bohoslužbách, nikoliv modlení se a poslušnost vůči kazatelům, nikoliv konání dobrých skutků či pěstování správných názorů. Kvůli takovým věcem v Pána Boha nevěříme. Věříme v Boha, poněvadž ho máme rádi. Zamilovali jsme si ho. Je pro nás vzácný, je nám milý, jsme s ním rádi, zajímáme se o něj, těší nás jeho pozornost. Zkrátka je nám s ním dobře jako s někým, koho milujeme. Nemusejí mezi námi zrovna vznikat nějaké světoborné zážitky. Už jenom samotné spojení s Bohem je pro nás velikou radostí a obohacením. Vírou získáváme cosi, co jinde ve světě sotva nalezneme v takové intenzitě. Získáváme možnost milovat v každém čase a za všech okolností. Láska k Bohu je blahodárná pro naše nitro, pro vývoj naší osobnosti, pro formování charakteru. Považte, jaký směr nám dává. Díky Bohu můžeme v sobě neustále rozvíjet lásku, a ne lhostejnost a nenávist. Láskou k Bohu vytěsňujeme ze života škodlivé postoje, které ubližují druhým tvorům i nám samotným.
Budeš milovat Hospodina, svého Boha. Když na Ježíšovi vyzvídali, které přikázání je největší, uvedl přesně tohle. Podle bible se víra neobejde bez lásky k Bohu. A zase se vrátím k oněm úvahám o výzkumu veřejného mínění. Znáte to sami, jak se v anketách seřadí výsledné odpovědi podle četnosti. 50 % dotázaných si myslí to, 30 % ono, 15 % tamto. Pronikla by vůbec láska mezi odpovědi na otázku, co je víra? Nevím, nevím… Možná by se s 1 % krčila někde u dna tabulky, pokud by se tam vůbec dostala. Za chabé povědomí o lásce k Bohu zřejmě můžeme my křesťané sami. Kolikrát už církve nevraživě řešily všemožné problémy věrouky a církevního provozu, ale jen málo přitom vyjadřovaly a vyzařovaly svou lásku k Hospodinu. Umíme vůbec na sebe prozradit, že milujeme Boha? Těžko se mi kupříkladu ve zpěvníku hledala na dnešek nějaká známá písnička, kde by se zpívala tak prostá slova jako „Mám tě rád, Pane.“ nebo „Miluji tě, Bože.“ Nebo ještě jeden příklad mne napadá. Jistě dobře znáte půvabnou knihu Broučci. Spisovatel a farář Jan Karafiát zdůrazňoval, že broučci Pána Boha poslouchají, létají a svítí, nakonec v zimě i poslušně zmrznou. Ale že by Stvořitele milovali, se v knize příliš neobjevuje. Milovat Boha – nemáme ten základ víry zahrabaný kdesi pořádně hluboko, že už na něj ani nedokážeme myslet. Třeba nyní: je nám jasné, že se zde v modlitebně shromažďujeme z lásky k Bohu, z lásky k Bohu živému a jedinému?
Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. (5) Budeš Boha milovat cele, docela, úplně, nejen částečně. Není nic nad lásku k Bohu. Všechno ostatní musí ustoupit na další místa. Kéž bychom takhle žili a vše podřizovali vztahu s nebeským Otcem. A kéž by totéž o nás věděli naši nevěřící bližní, že věříme, nikoliv že musíme, nýbrž protože milujeme. Poznali jsme Boha jako někoho, komu se lze otevřít bez obav, že by nás zradil. A asi bychom si také měli my křesťané uvědomit, že když o sobě prohlašujeme, že jsme věřící (evangelíci, katolíci, adventisté), pokaždé tak vlastně vyznáváme lásku. Vyznání „Věřím v Boha“ v našem pojetí neodmyslitelně znamená „Miluji Boha.“ Můj základní pohled na svět, na život, na Stvořitele je pohledem přes lásku. Celým srdcem, celou duší, celou silou se snažím milovat.
Když ráno vstáváte, rozbíhá se dlouhá řada úkolů. Budou vyžadovat vaši sílu, vaši námahu. Pamatujte, že síla a námaha se nevztahuje jenom na ony úkoly. Celou svou silou budeš milovat Hospodina. Zahrňte všechnu svou vynaloženou sílu a energii do oblasti víry. Také tím, čemu se věnuji a co konám, miluji Boha. Že svou práci dělám pořádně, že svá slova myslím upřímně, že si dávám námahu, abych nebyl lajdák, i tím miluji Boha. Síla, kterou nepoužívám, jenom pro sebe, ale i Pánu Bohu k radosti.
A když večer uleháte ke spánku a vše se zklidňuje, tehdy po celodenním shonu naslouchejte svému srdci. Zkoumejte, zda se v něm ozývá láska k Bohu. Taková ta radostná vděčnost, že Hospodin svou pomocí při mně stál ve všem, co mne dnes potkalo. Celým svým srdcem budeš milovat Hospodina. Učme se takto v tichosti a v klidu srdce Boha milovat. Neboť jednou přijdou nejspíš i do našeho života dny, když už nebudeme mít sílu, abychom vstali z lože. Ale stále budeme mít srdce, nitro, které se dokáže obrátit k Bohu. Prostě: celou svou bytostí miluj Hospodina, celou svou duší.
Žádného jiného boha nestojí za to milovat. Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Pro židy je tahle věta čímsi jako vyznáním víry. Každou sobotu se opakuje v synagogách, aby bylo patrné, ke komu nejvíc se upíná láska Božího lidu. Ono totiž i lásce je nutné se učit, cvičit se v ní a zdokonalovat. Dlouholetí manželé by mohli vyprávět, jak je důležité o společný vztah pečovat, aby zůstal stále pěkný a svěží. A je chybou domnívat se, že jakákoliv láska bude vzkvétat bez našeho přičinění. Proto po výzvě k milování Hospodina dále zazní: Tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (6n) Ať jsi, kde jsi, ať děláš, co děláš, milý člověče, stále jsi ve vztahu ke svému Tvůrci. Neunikneš mu, proto buď takovým, jakého si tě On přeje mít. Dělej se sebou něco. Nebuď zapšklým a otráveným, že svět nemá smysl. Nebuď ustrašeným a ustaraným, že musíš v životě ještě zvládnout to či ono. Nebuď zahleděným do sebe, nýbrž buď milujícím. Miluj Boha a láska k Bohu se přelije i na tvé bližní.
Sestry a bratři, tenkrát jsem začal chodit do školy, když jsem na jedné návštěvě u známých objevil zvláštní neužitečné škatulky, vsazené do dřevěných zárubní. Rodiče nám nedokázali vysvětlit, k čemu jsou určeny. Dětskými šroubováčky jsme v nich šťourali, ovšem byly prázdné. Dnes už vím, že naši známí ze starého opavského domu bydleli v bytě po židech a že název oné tajemné schránky je mezuza. Uvnitř bývá lísteček s biblickými verši o lásce k jedinému Bohu, Hospodinu. Přesně tytéž verše, které jsme dnes četli, jsou uloženy také v krabičkách na židovských modlitebních řemíncích. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány. (8n) Zbožní židé přímo hmatatelně a názorně plní toto přikázání. Nám křesťanům zřejmě postačí obrazné naplnění. Miluj Boha – tato slova měj jakoby přivázaná na rukách, cokoliv činíš. Svaž si ruce láskou k Bohu. Miluj Boha – to měj před očima v každou chvíli. (Jakoby přivázané na čele.) Miluj Boha, i když překračuješ hranice svého domu – stahuješ-li se do soukromí nebo vyrážíš-li na veřejnost.
Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha. Moudře to Mojžíš napsal. Bůh stvořil svět ve veliké lásce a proto se sami do světa nejlépe začleníme láskou. Jen málo je na nás křesťanech patrné, že milujeme Boha. Mnoho našich současníků by to ani nenapadlo. Pokud to tedy chceme změnit k lepšímu, jako návod nám poslouží onen biblický pokyn. Lze vzít doslova, co je psáno, a zabývat se láskou k Bohu. Opakovat si v srdci, že smyslem života není ani mít bohatství, ani mít moc a slávu. Smyslem života dokonce není ani mít pravdu, ani mít štěstí. Smyslem života je mít lásku k Bohu. Vědomě i nevědomě ji nasávat na každém kroku, v každé chvíli. Dělit se o ni, předávat ji dál. Jelikož o všechno v životě můžeme přijít. I o život samotný zcela jistě jednou přijdeme, ale skutečnost, že jsme Boha milovali, nám nikdo neodpáře. Nikdo nám lásku k Bohu nevezme. A Pán Bůh dobře ví, co pro nás znamená. Nikdy na to nezapomene. Amen.
Ž 116,1n.12n Marek 12,28-34 219; 697; 551; 572 1.Janův 4,7-12
Kázání na 1. neděli po Trojici, 25. května 2008.
| < Předchozí | Další > |
|---|
