O proroku Abakukovi toho nevíme příliš mnoho. Neznáme ani jeho věk, ani význam jeho jména, ani rodinu, ze které pocházel. Můžeme ovšem jeho proroctví zařadit do doby, ve které bylo pronášeno. Judský prorok Abakuk byl pravděpodobně jedním ze zpěváků v Jeruzalémském chrámu, v době těsně po smrti jednoho z posledních králů judských – krále Jošijáše. Krále reformátora, opravdového vyznavače Hospodinova, jak nám jej líčí Bible.
Král Jošijáš očistil Jeruzalém i Hospodinův chrám od všech modloslužebných kultů, zavedených předchozími judskými králi. K těmto reformám jej přimělo nalezení knihy Hospodinova Zákona, z které bylo králi předčítáno a která tak ukázala, že se z Božího zákona nedodržuje skoro nic. V době velkého ohrožení a nejistot způsobených nástupem Babylóňanů jako další velké dobyvatelské říše vedle Egypta a upadající říše asyrské, tedy v době strachu a otázek, které z těchto velkých říší být spojencem, aby si království judské udrželo existenci a nezávislost, se začalo blýskat na lepší časy. Král Jošijáš se držel Hospodinova Zákona. Silný král, držící se Hospodina. Hospodin nás nenechá padnout. Hospodin nás povede v této nejisté době plné změn.
Král Jošijáš ale umírá. Snad až z příliš velké jistoty a přecenění vlastních sil se postavil na stranu nastupující babylónské říše. A když proti Babylóňanům táhl král egyptský, Jošijáš se mu postavil. Byl faraonem přímo smeten. Byl zabit. Krále na prázdný judský trůn pak dosadil sám egyptský panovník. Do této doby spadají právě slova Abakukova. Je to doba velkých nejistot, doba velkých změn. Doba válek. Judské království není tak silné, aby hrálo svou vlastní hru. Nezbývá než čekat na výsledek boje velkých mocností - Egypťanů, Asýrie, a pozdějšího vítěze, říše babylónské. Co tedy dělat? Na co se spolehnout? K jaké říši a tedy k jakým cizím bohům se přiklonit, abychom přežili? Kde je Hospodin, jediný opravdový Bůh? Dopustí, aby nás smetli bohové egyptští a babylónští? Opustil nás? – Těžká doba, plná otázek. Do ní jsou mířena slova Abakukova.
První slova knihy tohoto proroka znějí takto: Výnos, který přijal ve vidění prorok Abakuk. Prorok Abakuk má tedy vidění. A jedna z vět jeho vidění, kterou jsme četli, zní: Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid. Je to až zarážející. Prorok vůbec nezpochybňuje, že nepřátelé přitáhnou a přepadnou lid. Jaká střízlivost. Jaká odvaha připustit si skutečnost až k tělu. Odhodit všechna barevná sklíčka falešné naděje, že zlo nás mine. Že to zlé nakonec přece jenom vůbec nepřijde. Ne. Prorok ví a nezakrývá, že tohle opravdu čekat nelze. Nemá smyslu lhát si do kapsy a utěšovat se do poslední chvíle, že vše bude nakonec jinak. Přijde den soužení. Přijdou nepřátelé a přepadnou lid. Silní nepřátelé. Silnější než jsme my. Mocnější. Přijdou zlé časy. Nezastírá to ani prorok Abakuk, ani Ježíš Kristus v našem prvním čtení. Zlo je stále součástí světa. Zlo je stále velmi silné. Rozhazuje naše životy. Často nám je i bere.
Jsem velmi rád za slova Ježíše a Abakuka. Jsme skutečně na zemi. Tak to tu zatím chodí. I když zrovna nežijeme v přímém ohrožení válkou a ani v nejbližší době nečekáme žádný konflikt s našimi sousedy, je tu stále dost lidí, kteří dokážou vzít život druhému člověku, dokáží okrást a ublížit. A války se stále na světě vedou, i když ne přímo u nás. A je tu spousta nemocí. Je tu spousta smrti, která by nemusela být. Žijeme na zemi. Bible to nezastírá. Nestaví před nás svět, do kterého bychom se se zkušeností našich životů a zla v nich nevešli.
Zlo a ohrožení tu zkrátka jsou. A jsou často tak velká, že nám berou i naději. Má smysl vůbec něco dělat? Má smysl bojovat proti těm zlým? Má to smysl, když zlý je vždy o kus napřed přede mnou? Nemohu přece při každém setkání s druhým člověkem předpokládat, že mi chce ublížit. Člověk přistupuje k druhému člověku již předem s důvěrou, že si nechceme ubližovat. A zlo využívá této výhody. Parazituje na tomto našem předpokladu. Ukazuje se, jen když samo potřebuje. Jinak se skrývá. I tím má nad námi moc. A stačí se ohlédnout nazpět. Kolik zlého jsme každý z nás v našich životech zažili!
Zlo tu bylo. Zlo tu je. Zlo tu pořád ještě bude. Máme se s tím tedy smířit? Znamená prorokova věta Budu však klidně očekávat den soužení, až přitáhnou a přepadnou lid… rezignaci na přítomnost zla, ohrožení a smrti ve světě? Nic se nedá dělat, tedy buďme alespoň v klidu? Hledejme vnitřní mír, když to venku vypadá takhle? Vykašleme se na ostatní, protože nic stejně nezmůžeme, starejme se jen o sebe samotné? Takto prorok neuvažuje.
Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš. Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili; jásali divoce, jako by už tajně pozřeli utištěného. Hospodin je rozlícen. Naštván. Rozhněván. Drtí hlavy. Rozráží hlavy. Ty výrazy prorokova vidění jsou velmi plastické. A tvrdé. Hospodin sestoupil na zem a dupe po pronárodech. Je to obraz, který až leká. Hospodin, Stvořitel, Láska? Tichý hlas? Je to stále tentýž Bůh?
Hospodin nemlčí. Nenechává věci a svět plynout svým vlastním tokem. Není ke světu a událostem v něm lhostejný. Hospodinu na světě záleží. Záleží mu na tom, co se zde děje. A to tak, že se i hněvá, rozčiluje se a trestá. Rozráží hlavy. Nevíme, proč Hospodin dopouští zlo, které tu je. Ale víme, jak se k němu staví. Jak s ním nakládá a naloží. Ať je zlo sebevětší, ať se zdá být jakkoli mocné a námi neodstranitelné, prorok přesto vidí: Hospodin je Pánem všeho, tedy i zla. Nejen zla zjevného, na které lze ukázat prstem a pojmenovat je. Je i zlo skryté, jednající ve skrytu a tajně, pod rouškou noci a zdánlivě dobrých úmyslů. Zlo maskované. Zlo organizované. Jsou lidé, kteří plánují a vedou celé skupiny lidí, které mají ubližovat, brát, ničit a zabíjet. Vysílají druhé, aby dělali špinavou práci za ně. Neviditelní lidé. Lidé, na kterých bychom to nikdy nepoznali. Proti kterým jsme bezmocní. Ne tak Hospodin: Rozdrtil jsi hlavu svévolníkova domu, obnažils ho od základů k hrdlu. Zlo, které se skrývá, bude odhaleno. Bude viditelné odshora dolů a zdola nahoru. Celé. Neschová se. Bude rozpoznatelné. Odkryté. Viditelné již z dálky. Nebude mít už žádnou výhodu skrytosti a masek. Ano, je tu zlo. Ale je tu Hospodin, kterému není úděl světa lhostejný. Hospodin, který odhaluje a trestá zlého, svévolníka, který jde za svým, jen za svým. Hlava nehlava, život neživot. Jsou časy zla. Ale je i čas Hospodinův, čas silnějšího než všechno zlo dohromady. Hospodinův čas, který odhalí a rozdrtí zlého.
Abakukův text obsahuje další zajímavý výrok: Jeho vlastními holemi rozrazil jsi hlavu jeho knížat, ženoucích se jako smršť, aby mě rozprášili… K odplatě, trestu, nebude Hospodin potřebovat ani nás, ani naši pomoc. Naše zbraně. K čemu by totiž byla Hospodinu pomoc těch, nad kterými zlo vítězí? Těch, kteří jsou zlem drženi v šachu? Těch, kteří zlu podléhají? Budou to zbraně samotného zla, které Hospodin obrátí proti němu. Sebou samým pojde. Svými úmysly, svou lstí. Zlo padne svými vlastními zbraněmi. Nestane se to samo a automaticky. Tak to nechodí. To víme. Hospodin to učiní. Hospodin, který stvořil zemi, všechny vody, slunce i měsíc. Který stvořil i všechny pronárody, i všechny říše, které mezi sebou bojovali a stále ještě bojují o moc.
Klíčem k celému oddílu jsou ale tato slova Abakukova vidění: Rozlícen po zemi kráčíš, po pronárodech ve hněvu dupeš. Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého. Zde můžeme vidět důvod Hospodinova hněvu a zlosti. Jde o Hospodinův lid, který je v ohrožení. Jde o ohrožení Hospodinova pomazaného. To je důvod, proč Hospodin zasahuje a trestá. Aby vysvobodil. Aby spasil. Vždyť k čemu by nám bylo vědomí svévolníkova potrestání, jestli se Hospodinova spravedlnost netýká i těch svévolníky utiskovaných? Co znamená pro tiché, trpící a zabíjené, že zlý bude v čase Hospodinově potrestán? Jak se to týká těch, na kterých se zlo už podepsalo, těch, kteří podlehli svévolníkům? Důvodem Hospodinova zásahu není slepá spravedlnost pro ty, kteří na světě ještě zůstali. Následná spravedlnost. Jak málo by to bylo. Hospodinova spravedlnost by se týkala jen odplaty svévolníkům a pomoci těm, kteří svévoli druhých přežili. Ale co oběti, které ji nepřežily?
Hospodin zasahuje proto, aby spasil. Aby zachránil utištěné a trpící. Všechny utištěné a trpící. Kvůli nim Hospodin nemlčí, kvůli nim trestá. Ti jsou Hospodinovým lidem. Na těch má Hospodin zájem. Kvůli nim jedná a bude jednat. Kvůli utištěným a trpícím zjednává spravedlnost a právo. Kvůli nim i drtí a rozráží hlavy svévolníků. Hospodin už přece vyšel. To vidí prorok Abakuk a my s ním. Vyšel jsi spasit svůj lid, spasit pomazaného svého, čteme. Ježíš Kristus byl Bohem vzkříšen, abychom i my byli s ním vzkříšeni. A my jsme uvěřili, že se tak stalo. I my jsme se stali Hospodinovým lidem. Slova Abakukova o Hospodinu jsou tedy skutečně pravdivá. A týkají se i nás. Hospodin již vyšel. Vyšel spasit právě i nás. Vyšel, abychom skrze Krista Ježíše, jeho Syna a našeho Pána, měli podíl na Boží moci a vítězství.
Zlo tu ovšem ještě pořád je. A je stále dosti mocné. Láká svými viditelnými výsledky, láká svými výhodami a bere všechny iluze o pokojném žití bez konfliktů. Stále má moc brát naději. Ještě není zcela dobojováno. Ještě se rozhoduje, jak to s námi dopadne. Jestli vydržíme. Ještě bude spousta věcí bolet. Ještě není úplný konec.
Nejsme ale v tomto boji opuštěni. Nejsme nuceni čekat na zatím neznámého vítěze, tak jako judské království za časů Abakukových. K nám už vyšel, k nám se již sklonil a zvedl nás vítěz, jemuž nejsme lhostejní.
I kdyby fíkovník nevypučel, réva nevydala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat k chvále Boha, který je má spása. Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně, po posvátných návrších mi dává šlapat. Amen.
Matouš 24,1-14 47; 502; 610; 158
Kázání vikáře Petra Grendela na 1. neděli po velikonocích, 30.3.2008| < Předchozí | Další > |
|---|
