Dítě zabalené v plenkách a položené v jeslích. Kolikrát se nám již před oči dostal tento výjev? Betlémská scéna patří k základním obrazům, které nás doprovázejí od dětství. Máme ji spojenou s přívětivou atmosférou vánoc. A jaksi nevědomky si namlouváme, že to tak má být, že je všechno v pořádku, když v malovaném betlémě vidíme stáj s Marií, Josefem a s Ježíškem. Jenže ono to v pořádku není.
Porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (7) Už v okamžiku Ježíšova narození se vynořuje zásadní otázka: Kde najde Kristus místo? A hned od samého začátku se ukazuje, že to s tím místem nebude vůbec jednoduché. Položila dítě do jeslí, protože se pro ně nenalezlo místo pod střechou. Novorozenec Ježíš má smůlu. Přednost měli jiní, pro které se místo pod střechou našlo. Snad byli movitější, snad přišli dřív, snad měli lepší známosti. Jistě, doba byla složitá. Vyšlo přece nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. (1) Sčítací komisaři tenkrát nechodili po domácnostech s archy papíru. Naopak. Každá rodina se musela dostavit před úředníky do určité obce v kraji, odkud pocházeli její předkové. V pohybu bylo velké množství lidí a Ježíšův případ s nedostatkem místa možná ani nebyl ojedinělý. Pro nás je ale tento případ důležitý, poněvadž vystihuje klíčovou otázku víry. Kde najde Kristus místo?
O vánocích se této otázce nemůžeme vyhnout. Zejména v kostele ne. Obracím se tedy na vás a ptám se, kde najde Kristus místo. Kam situujete Ježíše vy ve svém životě? Patří jen do idylického zobrazení betlémské rodiny? Dotváří Ježíš pouze kolorit vánočních svátků? Anebo má pro vás Ježíš ještě nějaký další význam, větší význam než jen dojemné nemluvně na slámě. Tehdy se pro ně místo nenašlo. Kde najde, kde nachází Ježíš Kristus místo nyní?
Odpovědi mohou být různé. Naši kluci dostali od babičky nedávno pěknou obrázkovou knížku – encyklopedii. Jmenuje se Malovaný svět a já ho chci uvidět. Velký obrázek vždy doprovází krátké povídání. Proč sluníčko hřeje, proč je moře slané, proč vlaky jezdí po kolejích, proč jsou v zemi jeskyně? Atd. Kniha vypráví o světě, popisuje a vysvětluje ho nenáročně, aby děti pochopily. Zajímavé však jsou tři kapitoly na konci. První kapitola ze závěrečné trojice nese název Jak vznikly pohádky. Poslední kapitola Copak se ti zdálo pojednává o snech. No a uprostřed mezi nimi, mezi pohádkami a sněním, je kapitola Co víme o Ježíškovi. Kouzlo nechtěného. Ježíš umístěný mezi pohádku a sen. Také možná odpověď na otázku, kde najde Kristus místo.
Domnívám se, že kniha sice neúmyslně, avšak trefně zařazuje Ježíše tam, kam ho řadí většina lidí u nás. Kamsi na hranici mezi pohádkou a snem. Mnoha uším dnes zní Ježíšův příběh pohádkově. Lidé si prý vybájili legendu o chlapci z chudé rodiny, který získal moudrost i oblibu a prosadil se jako uznávaný řečník a divotvorce. Hrdinně se postavil ukrutnému vládnoucímu panstvu v hlavním městě a obětavě nasadil svůj život. A vrcholem báje prý je, že Ježíš opustil hrob a vrátil se mezi živé. Inu, jako v pohádce – dobro vítězí nad zlem.
Z druhé strany lze na Ježíšovy příhody a výroky nahlížet jako na sen. Jako na výplod lidského snění, které si neseme nevymazatelně zasuté hluboko v sobě. Evangelium prý jen odráží naše sny a přání. Když Ježíš mluví s opovrhovanými, když stoluje s posmívanými, když Ježíš vyučuje beznadějné a potěšuje smutné, když odpouští provinilcům, když Ježíš sytí hladové, uzdravuje nemocné a probouzí mrtvé, ilustruje tím vypravěč jen vysněný svět. Copak právě takto nevypadá snění o šťastném, lepším světě? O světě, kde lidé spolu žijí v míru a v porozumění, v dostatku a bez ničivých vpádů nemoci a smrti?
Znova se ptám: Kde najde Kristus místo? Mezi pohádkou a snem? Jako krásný příběh z dávno zaprášené historie? Jako příběh, kterému dnes už lze jen těžko věřit, poněvadž jsme lidé dospělí, zbavení dětské naivity, lidé odkojení moderní vědou a technikou. Kde najde Kristus místo? Jenom ve fantazii, v pohádkách a snění? To by byla škoda. Protože Ježíš nabízí víc než jen fantazírování.
Snad nám napoví, jak se s Ježíšem setkávali ti, kteří jej znali osobně v časech jeho pozemského putování. Neříkali mu ani princi, ani kralevici, jak by se slušelo na pohádku, neříkali mu anděli, jak by se slušelo na zbožnou báji. Nepovažovali jej ani za sen, který po probuzení zmizí. Přátelé a příznivci Ježíše oslovovali titulem Učiteli, Mistře, hebrejsky Rabi. Však také o křesťanech mluvíme jako o učednících. Ježíš nabízí lidem životní učení. Ježíš přišel, aby ve světě zřídil svou školu života. A jak si jistě sami vzpomenete na svá školní léta, tak škola není ani pohádka, ani sen. Škola s učiteli nás vede k tomu, abychom něco znali a uměli. Někdy je to dřina, někdy zábava, ale v životě se rozhod-ně více vyplácí vědět, umět a znát nežli neumět, nevědět a neznát.
Kde najde Kristus místo? Upřímně řečeno, měl by ho nalézt u vás. Jeden dávný myslitel kdysi poznamenal: Co je platné, že se Kristus narodil v Betlémě, pokud se nenarodil ve tvém srdci. Častokrát přemýšlím, co znamená mít Krista v srdci, mít ho ve svém nitru. Zřejmě to není nějaký hřejivý či mrazivý druh pocitu. V srdci nosíme lidi, kteří jsou pro nás nějak důležití. Něčím nás ovlivnili. Vychovali nás, podrželi nás v těžkém čase, strávili s námi příjemné chvíle, vzájemně jsme se sblížili. Mezi těmito lidmi by měl mít Kristus místo. Neboť také jeho vliv je významný a důležitý.
V Betlému měl novorozený Ježíš smůlu. Přednost dostali jiní. V České republice mívá dnes vzkříšený Kristus také smůlu. Přednost mají jiní lidé a jiné věci. Pro ně je místo v srdcích, pro Krista se místo nalézá obtížně. Tedy: Kde najde Kristus místo? Kromě betlémské stáje si jej v duchu zařaďte i mezi své učitele. Ježíš není pouze miminko, je to moudrý člověk, mistr, který má co povědět, co naučit. Nabízí pár dobrých zásad. Pár skutečně dobrých rad pro život. Nesžírat se do nekonečna hněvem na lidi, kteří nám ublížili, nýbrž jim odpouštět. Nestrachovat se, co se všechno může přihodit, nýbrž mít důvěru, že je o nás dobře postaráno laskavým Otcem v nebesích. Ježíš nás učí nezavírat se do samoty, nýbrž mít rád lidi kolem sebe, mít rád Boha a jeho stvoření. Čekat překvapení, umět přijímat každý den jako dar. To všechno jsou věci, které život rozvíjejí a obohacují.
A to vám přeji také o těchto vánocích. Aby Ježíš, pro něhož nebylo v Betlémě místo pod střechou, měl místo u vás – ve vašich životech. Aby tam měl aspoň trochu místa jakožto učitel, od něhož se naučíme radovat se a těšit se ze života. Aby měl u nás místo jako učitel, od kterého se naučíme žít a věřit, že nás má Pán Bůh rád. Amen.
Izajáš 9,1-6 655, 307, 299, 281
Kázání při štědrovečerních bohoslužbách v Sudkově 2007.
| < Předchozí | Další > |
|---|
