Filip a Natanael. Dva učedníci s různým osudem. Sestry a bratři, tyto dvě postavy znázorňují dvojí rozdílný přístup k Ježíši Kristu a k jeho poselství.
Filip a Natanael. Oba dva muži se už znali z dřívějška. Dost možná společně chodili na bohoslužby do stejného shromáždění, dost možná spolu četli bibli a probírali spletité otázky židovského náboženství. Jak jinak si vysvětlit, že Filip pospíchá za Natanaelem, jakmile pozná Ježíše? A to je první zajímavá věc v dnešním příběhu. Ježíš vyzval Filipa k následování. Ale Filip nechodí za Ježíšem jako pejsek na vodítku. On nenásleduje Krista chůzí, nýbrž ho následuje svými činy. Filip vyhledal Natanaela a promluvil k němu. (45) Učedník Filip se od svého mistra Ježíše naučil hledat lidi. Neboť Ježíš evangelium nešířil anonymně rozhozem letáků ani výlepem plakátů. On prostě šel k lidem a doufal, že budou ochotni naslouchat. Hledal posluchače, které zaujme dobrá zpráva o životě v pravdě a v lásce. Přesně tak se to přihodilo i Filipovi samotnému. Ježíš se rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mne!“ (43) Filip výzvu přijal. Nečteme nic ani o nějakém otálení, ani o nějakých pochybovačných otázkách. Zdá se, že se Filip nechal pro Krista získat lehce. Snad bychom mohli říci, že se bez dlouhého váhání pro Ježíše nadchnul. Prostě jde nadšeně podělit se svým starým kamarádem o tu novinu. Řekl Natanaelovi: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazaretu.“ (45)
S opravdovým zaujetím hovoří Filip o Ježíšovi: „Nalezli jsme jej.“ Jako kdyby rozluštil nějakou složitou hádanku, jako kdyby vyřešil nějaký komplikovaný kvíz. „Už to mám, už jsem přišel na to, co se slibuje ve staré bibli! Ježíš z Nazaretu, syn Josefův, ten by mohl být tím slíbeným vysvoboditelem.“ Filip je Ježíšovým přístupem k životu uchvácen, věří mu a nemůže o něm mlčet. Je dobré, ba přímo životodárné, když se v každé generaci objeví takoví křesťané, kteří bez rozpaků svědčí o Kristu. Když jejich svědectví druhé rovnou nestrhne, tak je alespoň přiměje k zamyšlení nad tím, copak dotyčného nadšence tolik nadchlo. To není málo.
Filipovo nadšení krásně ukazuje další zajímavou věc. „Nalezli jsme jej. Našli jsme Krista!“ Hned úvodní věta, kterou Filip Natanaelovi řekne, je přehnaná. „Nalezli jsme jej!“ Kdože koho našel – Filip Ježíše? To snad ne. Copak se Ježíš ztratil nebo schoval, aby musel být namáhavě hledán? Čtěme pečlivě evangelium: Ježíš se vydal do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mne!“ To Kristus hledá jako první. Nikoliv zatoulaná ovečka hledá pastýře, nýbrž pastýř hledá ztracenou ovci. Teprve když ji najde, nalezne ovce bezpečí a zjistí, jak nesmírně dobrý je její pastýř. Hlavní iniciativa při hledání patří Hospodinu. O vánocích jsme slavili narození Božího Syna. Bůh nesedí netečně v povzdálí, nýbrž nás hledá v našem životě. Přišel na svět jako obyčejný člověk, aby nás našel a zastihl v obyčejnosti. Ježíš – to je Bůh na cestě za člověkem. To je Bůh hledající člověka. A nacházející člověka.
V dnes přečteném případě Ježíš vyhledal Filipa, ale Filip tvrdí opak: „Našli jsme Ježíše.“ Filipovi se úplně pohled obrátil. Vůbec nezmíní, že Ježíš napřed hledal a vyhledal jeho. „My jsme ho našli.“ Hrdé a smělé prohlášení. Nemějme Filipovi za zlé, že tak přehání. Je nadšený, raduje se, že potkal Ježíše a poznal v něm skutečného Božího vyslance. Vždyť Filip přeci konečně našel toho, koho hledal, koho se snažil vytušit za biblickými náznaky v Mojžíšových a prorockých spisech. On našel spolehlivého průvodce, průvodce životem s Bohem i s lidmi.
Kdo koho tedy našel? Jak to správně povědět? Ježíš našel Filipa, Filip našel Ježíše. Obojí vyjádření je možné. Jako křesťané svědčíme druhým lidem právě o tom, že jsme nalezli Krista. Že jsme pro svůj život objevili dobrého rádce. Že jsme si v té obrovské nabídce materiálních a duchovních hodnot vybrali pomocníka, který nezklame. Misie se bez takového svědectví neobejde. Křesťanská víra žije z hledání a z nacházení, žije z rozhodnutí. Je nutné stále s radostí opakovat: „I ty můžeš najít osvědčeného pastýře pro svou duši.“ Přesně takto misionářsky jedná Filip, když oznamuje Natanaelovi „Nalezli jsme Krista.“ My si však zároveň uvědomujeme, že veškeré naše hledání by bylo marné, kdyby mu nepředcházela vstřícnost na Boží straně. Žádná víra by se nezrodila, kdyby Kristus napřed nehledal nás, kdyby se nám Bůh nedal nalézt. Dávní křesťané si to moc dobře uvědomovali a vymysleli tedy svátek Zjevení Páně neboli Epifanie. Připadá na 6. ledna, čili na včerejšek. Lidově se mu říká Tři králové a zakončuje vánoční období. V současnosti se tento svátek příliš neslaví, vlastně se ani pořádně neví jak ho slavit. A přesto je jeho poselství náramně důležité i dnes. Jde přece o Boží zjevení. Bůh nás hledá, proto se nám ukáže; zjeví se nám, protože touží po setkání s námi. Bůh hledá lidi, proto se dává jejich lidským očím spatřit jako člověk Ježíš. Bůh není nedostupně skrytý, nýbrž jej lze nalézt i v těchto podmínkách. Právě v těchto podmínkách.
Nadšený Filip příteli Natanaelovi překotně vypráví o Nazaretském Ježíši. A Natanael? „Cože? Někdo z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ (46) Natanael vůbec nesdílí Filipovo nadšení. Filip naráží se svým svědectvím. Upřímně pověděl to nejlepší, co zjistil. Chtěl svého druha vtáhnout do radosti, kterou prožívá. Jenže ono se to nepodařilo. Ani upřímné, ani radostné svědectví nedává záruku, že posluchač uvěří a přijme Kristovo evangelium. O čemž jste se zřejmě sami mnohokrát přesvědčili. Sdílíme s Filipem tutéž zkušenost srážky s nepochopením a nevírou. Je nesnadné předat blízkým lidem víru v Krista. Pro nás je tak důležitá, tak vzácná, je pro nás zdrojem naděje, a přitom se tak těžko přenáší na druhé. Tak rádi bychom se rozdělili o radost a sílu, ovšem když lidé v rodině, v práci, v sousedství nemají zájem, co naděláme?
Natanael je skeptik, pochybovač. Co může z Nazareta vzejít dobrého? Natanael se zdráhá uvěřit. Má námitky. Nepatří však mezi nakyslíky, kteří jsou věčně naštvaní na celý svět a na životě nevidí zhola nic dobrého. Slova o Nazaretu nejsou ani projevem ješitného patriotismu, že naše město je 15 x lepší než všechna ostatní města. Natanael vznáší oprávněné námitky, nikoliv povrchní. On zná bibli a ví, že se ve Starém zákoně nikde nepíše o Nazaretu. Natanaelovy pochybnosti a skepse mají vážný důvod. Hluboký, přímo biblický. I to je důležitý vzkaz pro nás. Lidé, kteří nepřijali Krista, k tomu mají různé důvody, které někdy bývají velmi závažné. Na Ježíšovi a jeho učení může vadit spousta věcí: že je moc obyčejný až prostý, že je moc dávný a daleký, že se k němu hlásí podivní lidé, že se Ježíšovým životem svět nezměnil k lepšímu, že Ježíš nevyslyšel modlitbu plnou zoufalství.
Co dělat s takovými pochybnostmi a odmítáním? Filip naslouchá pochybujícímu Natanaelovi. A to je to nejlepší, co může pro svého přítele vykonat. Naslouchání je to nejlepší, co můžeme pro své pochybující bližní udělat i my. Pochybnosti a námitky totiž zpravidla odrážejí cosi z hloubky jejich duše. Ukazují, na čem jim v životě záleží, oč usilují a co se podle nich neslučuje s takovým Vykupitelem, jaký ve skutečnosti přišel. Neúspěšný Filip Natanaele uraženě neopouští. Je s ním i nadále, pokračuje vytrvale ve svědectví. „Pojď a přesvědč se!“ (46) Zkouší odhalit jiný pohled na Ježíše. Přemlouvá Natanaele, aby vyšel ze své pozice a podíval se na Ježíše odjinud. Z jiného úhlu. A Natanael jde.
Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ (47) Ačkoli se Filip tolik snažil, nemá v rukou to rozhodující pro Natanaelovu víru. Každý svědek evangelia se musí smířit s tím, že to nejsou jeho svědecká slova, nýbrž samotný živý Kristus, kdo promění člověka. Myslím nyní na mnohé rodiče, kteří všelijak – s modlitbou i bez ní – předávali víru dětem a ony přesto nenašly cestu do společenství církve. A pak najednou začaly chodit jinam, do jiného sboru – ke katolíkům, k baptistům atd., uchytily se tam. Víra i těch nejbližších se leckdy vyvíjí úplně jinak, nežli podle našich představ. My vůbec nemusíme vidět do toho a natožpak rozumět tomu, co se odehrává mezi Kristem a jednotlivcem.
„Odkud mne znáš?“ řekl Natanael. Ježíš mu odpověděl: „Dříve než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ Znovu se ukazuje to, co před chvílí. Kristus hledá člověka. Ještě než jsi o mně slyšel, už jsem tě znal. Boží hledání předchází lidskému hledání. A předchází i lidským pochybnostem. To je nadějné. Bůh si člověka najde, důvěrně ho zná, i když dotyčný pochybuje nebo se vírou vůbec nezaobírá. Díky Bohu se pochybnosti mohou změnit ve víru. „Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ (49)
Sestry a bratři, Filip a Natanael krásně ukazují dvojí přístup ke Kristu. Jeden přímočarý a druhý, který se musí prokousat pochybami. A ve všem to se ukazuje veliká radost. Radost, že jsem našel Krista. Radost, že Kristus mne hledal dříve, než jsem o něm cokoliv tušil. Radost, že Kristus stejně jako mne hledá i všechny ostatní. Amen.
Izajáš 42,1-7 178, 610, 551, 486 1 Petrova 2,21-25
Kázání na 1. neděli po Zjevení Páně 7. ledna 2007
| < Předchozí | Další > |
|---|
