Jako zloděj v noci. Sestry a bratři, tímto přirovnáním Ježíš vysvětluje učedníkům, jak bude vypadat jeho příchod v moci a slávě. Jsme uprostřed adventního období. V těchto týdnech my křesťané svou mysl obvykle obracíme do minulosti ke starozákonním proroctvím o příchodu mesiáše. Rozjímáme, jak se to všechno krásně naplnilo v betlémském dítěti. Anebo přemýšlíme o Ježíšově vstupu do naší přítomnosti: co právě dnes znamená Ježíšův příchod pro církev, pro mé nitro, pro celek stvoření. A někdy zadumáme také o budoucnosti. Ale že bychom budoucí události spojovali s obrazem zloděje ve vlastním domě, to asi ne. Nejsme příliš zvyklí na toto podobenství. V naší zbožnosti má advent zkrátka jiné důrazy. A už vůbec nemluvím o necírkevním prostředí, kde se advent scvrknul na pouhou přípravu vánoc. Cosi ve stylu popěvku „Vánoce, vánoce přicházejí“. Adventní neděle se míchají s nedělemi stříbrnými a zlatými, o Kristu nezazní ani slovo. (Teda s výjimkou koled, které znějí ostošest až hanba.)
A přece všechno to adventní hemžení v církvi i mimo církev by se vůbec nekonalo, kdyby nebylo onoho vrcholného adventu, který nás teprve čeká. Pánův příchod s mocí a slávou. Příchod Božího království a obnova světa. Od Krista si slibujeme mnohem více než jen dotvoření vánoční atmosféry. Od Krista si dokonce slibujeme víc než jen založení církve a spásonosnou smrt na kříži. Čekáme, že On jednou přijde jako král a ujme se vlády. Že napraví, co pokazilo lidské vládnutí či lidské bezvládí. Příchod krále a jeho věčného království. Ovšem kdy to bude a jak přesně to proběhne, se dovídáme jen v obrazech a náznacích.
Samotný Ježíš svůj budoucí příchod přirovnává k příchodu zloděje v noci. Posloucháte dobře? Kristův advent do dějin se podobá adventu zloděje do spící domácnosti. Přijde nevítán, přijde nečekaně, přijde nevhod. Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. (44) To jsou vyhlídky. Dvacet století, den co den miliony křesťanů v modlitbě prosí Boha slovy přijď království tvé, ale když Boží království konečně přijde, budeme překvapeni a zaskočeni. – Prý jako zlodějem v noci. Nelze výstižněji povědět, že Kristův příchod bude nečekaný, nenadálý. Jako zloděj v noci. První křesťané měli zřejmě tohle přirovnání tuze rádi. Kromě evangelií vyskytuje po celém Novém zákoně. Setkáme se s ním u apoštola Pavla, nalezneme jej v epištole Petrově a nechybí ani ve Zjevení Janovi. Na všech místech se zlodějský příměr používá radostně a nadějně.
Den Páně přichází jako zloděj v noci nikoliv, že nás chce poškodit, nýbrž že nás zaskočí. Příchod Božího království si totiž nikdo předem nevypočítá. Nenaplánuje. Nikdo neví, kdy to bude. Ani Ježíš, Syn Boží, si sám pro sebe nenárokuje termín, kdy se tak stane. Syn zatím s důvěrou čeká, až mu bude kralování se vším všudy svěřeno. O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. (36) Jinými slovy: přijde kdykoliv. Třeba ještě letos. Třeba zítra anebo rovnou dneska. Z toho se mladá církev těšila. Jelikož vůbec netušíme kdy, může tu Pán se svým královstvím být každou chvíli. Jak obrovský rozdíl oproti škarohlídskému pohledu různých pochybovačů! Ti řeknou: Nevíme kdy, tak prostě nebudeme čekat. Nevíme kdy, tak se asi nic převratného nestane. Jakpak se tihle pochybovači podiví, až zjistí, že jsou vykradeni?
Kristus jako zloděj, lidstvo jako spící dům. Nelichotivý obrázek. Pro lidstvo i pro církev. Proč lidé usnuli? Ukolébal je pokrok, vědomosti či blahobyt? Anebo lidstvo ukolébali nevýrazní křesťané a uspávající řeči kazatelů a kazatelek? Považte, jak často se v kostelech nesrozumitelně mluví o tomto světě a o onom světě, o časnosti a o věčnosti, o vykoupení duše a zkaženosti světa? Jako kdyby to tak bylo rozděleno neměně jednou pro vždy. Kdo to má vydržet poslouchat? Ježíš Kristus nemluvil o dvou různých světech, od dvou různých časech. Do našeho světa, do našeho času přijde se svým královstvím. A přinese vykoupení nejen duším, ale i tělům. A rostlinám a živočichům, kamenům, vodě i vzduchu. Nezastaví se před ničím. Jeho království bude bez konce, říká se ve starobylém nicesko-cařihradském vyznání víry. Nejsou dva světy, lepší a horší. Je jen jeden svět, náš svět, a právě on se má stát Božím královstvím. Ježíš mu přijde vládnout, ať už lidé na jeho vládu čekají či nečekají.
Kristus jako zloděj vkrádající se do světa. Podivný obraz. Aby těch podivností nebylo málo, naučil nás Pán prosbě „přijď království tvé“. Vzato kolem a kolem prosíme, aby přišel jako zloděj v noci. Aby se už konečně vkradl do světa. Prosíme, abychom byli zaskočeni nenadálostí jeho příchodu. Třeba ještě letos, třeba hned zítra nebo již dnes. Na co čekat? Copak je současný způsob uspořádání společnosti lepší než Boží království? Copak je stávají způsob použití zeměkoule a přilehlého vesmíru lepší nežli Kristovo panování? Přijď království tvé. Tohle kolem není režim pro mne. Není to politika pro mne. Tohle není kultura pro mne. Tohle není ekonomika pro mne. Vždyť ve tvé lásce, Bože, to jde jinak. Laskavěji, ohleduplněji, přátelštěji k životu. Prosbou v modlitbě Páně vyjadřujeme svůj nesouhlas se stavem světa. Tolik věcí potřebuje nápravu. O nápravu prosíme. Aby přišel Obnovitel a napravil naše kazové životy, naše pochroumané vztahy, aby napravil poničenou přírodu.
Věta přijď království tvé se nevztahuje na nedosažitelnou budoucnost. Týká se přítomnosti. Bible končí Ježíšovým ujištěním, že přijde brzy. A církev odpovídá: „Amen, přijď Pane Ježíši.“ Maranatha! (Nikoliv náhodou nám bible zachovala tohle nejpůvodnější křesťanské zvolání v aramejštině, v mateřském jazyce Ježíšově i učedníků.) Toužíme po nebeském království. To neznamená, že chceme rychle umřít a přesunout se do tajemného prostředí, kterému se říká onen svět či věčnost. Toužíme po nebeském království za svého života zde a tady. V tomto čase. Přijď království tvé. Nebojíme se, že něco důležitého nestihneme, že něco dobrého ztratíme, že naše děti a vnuci nedospějí. Království Boží není smrt, nýbrž život. My i naši potomci si v něm hojně užijeme dobrých věcí. Víc než dosud. Tak nějak to viděl i Daniel v prvním čtení. Radostně a nadějně. Přijď království tvé. Přijď brzy. Klidně jako zloděj v noci. Vždycky bude dostatek těch, kterým Kristus přijde nevhod. Vždy bude dost lidí, kteří nezaznamenají příchod království a úplně jim unikne, jak slavné a mocné věci se náhle dějí. Je psáno: Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. (40n)
Nevím, kdo z nás, sestry a bratři, prosí o příchod Božího království jakou naléhavostí. Přijď království tvé. Všichni tu modlitbu říkáme. Skutečně si to však přejeme? Neboť o Ježíšově královském příchodu ve slávě rovněž vyznáváme, že bude soudit živé i mrtvé. Příchod Božího království, proroky ohlašovaný den Páně, bude dnem soudu. Ukáže se, co obstojí. Co v lidském pobytu ve světě byl život, a co bylo jen ničením života, parazitováním na životě. Pán Ježíš v této souvislosti připomíná příběh o potopě, kdy soud přišel znenadání, zastihl lidi uprostřed běžné činnosti. Hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka. (38) Soud nade všemi. Nikdo se mu nevyhnul, jediný Noé obstál. Tady alespoň mně běhá mráz po zádech. Co se na soudu bude dít? Nevím. Ale jak znám dotyčného Soudce, určitě bude soudit spravedlivě a milosrdně. Hlavně milosrdně.
Bděte tedy, neboť nevíte, v který den váš Pán přijde. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete (42.44) Noční zloděj nezaskočí hospodáře, v jehož domě se i v noci bdí nad bezpečím obyvatel a majetku. Bdění zde představuje způsob, jak se vyhnout škodě. Právě kvůli bdění nám Ježíš tohle všechno pověděl. Pokyn pro učedníky a učednice je jasný. Bdít nad svým životem. Nenechat se zaskočit příchodem Božího království. Bděle na ně čekat, připravit se, že se dostaví znenadání kdykoliv. Ve svém očekávání voláme k Bohu prosbu přijď království tvé. Bez téhle modlitby se naše bdění neobejde. Bdíme už dost dlouho. Už se chceme dočkat budoucího věku. Tenhle svět není definitivní, potřebuje obnovu a my ji vyhlížíme. Přijď království tvé. Prosba o slavný advent nás provází neustále každý den. Pán nás učí být bdělými a připravenými k novým věcem. O to jde – neodbýt si advent v rozmezí čtyř prosincových nedělí, ale žít Kristovým příchodem v průběhu celého roku, dokud Pán v moci a slávě nepřijde. Amen.
Daniel 7,11-18 85,1-3; 254; 269; 621 Zjevení 22,17-20
Modlitba
Přijď království tvé, Otče.
Chop se vlády. Naprav, co jsme nenapravitelně poničili. Už nás nenechej patlat se a hrabat se v našich problémech.
Už nás nenech hrát si na slávu a na moc.
Dobrý Bože, zjednej konečné království svému milému Synu.
Místo našich nedokonalých náhražek dej do světa vejít pořádné slávě a pořádné moci. A také pořádné lásce.
Spasiteli, protrhni nebesa.
Ukaž nám milosrdný Soudce, co jsme vlastně zač.
Nauč nás šířit pokoj, nauč nás mluvit vlídně a pravdivě. Nauč nás vidět lidi v nouzi. Potřebujeme tvou pomoc.
Přijď.
Potěš smutné.
Pozvedni zraněné a ponížené.
Posilni zesláblé.
Povzbuď zoufalé.
Uzdrav nemocné.
A vzkřis mrtvé.
Přijď království tvé. A přijď brzy.
Amen.
| < Předchozí | Další > |
|---|
