1. Začnu trochu přednáškově. Starodávný rozpis biblických čtení – tzv. starocírkevní oddíly. Používají se ve všech tradicích. Východ, západ – katolíci i protestanti. Najdete jej i v Heslech jednoty bratrské. Pořádně se neví jak vznikly. Bible se nečte postupně, ale na přeskáčku. Na každou neděli a každý svátek připadá vybraný úsek některého evangelia. Dohromady provádějí křesťana církevním rokem, dotvářejí jeho atmosféru. (Odráží se i v hudbě.) Na každou neděli jiný Ježíšův příběh, jiná Ježíšova řeč. Až na jednu výjimku a tu jste právě slyšeli. Vjezd do Jeruzaléma. Čte si i na květnou neděli před velikonocemi. Není to náhoda. Kristus přicházející, Kristus přijíždějící, Kristus vstupující do světa – to je advent. Obecně známý je ten příchod na svět, snad každý i v naší zpohanštělé zemi slyšel o Ježíškovi v jesličkách. Tenhle příchod je dobře znám. Častokrát je zobrazován dojemně až ke kýčovitosti. A proti tomu jacísi moudří předkové kdysi dávno vytvořili řadu evangelijních čtení a dali do ní 2x text o Ježíšově příchodu do Jeruzaléma. Tím chtějí povědět: Příchod dospělého Ježíše je důležitý, příchod Ježíše, který má za sebou své učení a své činy. O tenhle advent se jedná. Ježíšův život dává smysl jen ve smyslu velikonočních událostí. Kdyby nebylo zmrtvýchvstání, o novorozeného Ježíše by se nikdo nezajímal. Podívejme se tedy na ten vjezd podrobněji. A uvidíme, jaký Ježíš přichází.
2. Když se přiblížili k Jeruzalému… Příjezd k Jeruzalému. Starobylé město, pro židy posvátné. Od těch dob se stalo posvátným i pro křesťany a muslimy. Tenkrát v něm stával pouze hlavní židovský chrám, v němž se odehrával obětní bohoslužba. A hlavní svátky se slavily v Jeruzalémě. Proto tam míří i náš Pán. Ježíš nestojí mimo tradice. Přijímá odkaz předků, ale přemýšlí o něm, vtahuje jej do přítomnosti, nově ho vykládá svým učedníkům. A nestydí se před branami Jeruzaléma sehrát úchvatné divadlo, aby všem bylo jasné, že nyní přichází král. Náš mistr skloubil staré a nové. Což to není příklad i pro nás, abychom čerpali z hlubokých studnic předešlých staletí a dávnou zvěst o Boží dobrotě abychom poutavě a přitažlivě nalévali žíznivým lidem 21. století?
3. Přišli do Betfage na Olivové hoře… Jeruzalém je sice skvostným a velevýznamným centrem židovského náboženství, ale život tepe i jinde. Betfage. Vesnice na předměstí. Kolikrát se ohlížíme po velkých městech. Praha, Brno, Olomouc a nebo rovnou nějaké city v zahraničí. Nabízejí práci, kulturu, vzdělání i zábavu. Obzvlášť na pružné, mladé lidi mocně působí jejich přitažlivost. A když jsou šikovní, je to spočteno. Snadno se uchytí a do rodného kraje se vracejí jen na návštěvu. Nejednou jsem slyšel vzdychat faráře: „My si mladé ve sboru vychováme a oni pak posílí nějaký už tak silný pražský sbor, zatímco mimo centrum nás ubývá.“ Pán Ježíš obrací svou pozornost i k malým místům a k malým společenstvím. I tam žijí lidé. I tam se dějí věcí. Kristus na ně nezapomíná a počítá s nimi.
4. Ježíš poslal dva učedníky a řekl jim? „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ,Pán je potřebuje´. A ten člověk je pošle. Zvláštní věc, jak to zapadá. Jako kdyby někdo na Pána čekal, jako kdyby to bylo s těmi osly předem domluvené. Majitel se necukne, když se mu řekne heslo „Pán je potřebuje.“ Kdopak byl asi ten neznámý ochotný člověk? Asi někde slyšel Ježíše kázat, to nejspíš, možná někde viděl zázračné uzdravení, možná jedl s ostatními, když Pán podělil chlebem a rybami hladový zástup. Nějak ho zasáhlo radostné poselství a on u Ježíše načerpal důvěru k Bohu. Proto vychází Pánu vstříc a poskytuje mu zvířata k dopravě. A my ani neznáme jeho jméno. I v tom vidím cosi příznačného: Kolik lidí v našem okolí Ježíš nějak ovlivnil a oni na sebe vztáhli poselství o nebeském království? Kolik takových lidí je a my o nich ani nevíme? Křesťané nenápadní, mimo hlavní proud církve.
5. Celé té operaci s oslíky evangelista Matouš připojuje vysvětlující poznámku. To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: „Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý, sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu“. Nádherně se zde ukazuje, jak velice jsou Kristovy činy provázány s biblickým poselstvím. Proroci vyhlíželi a rozmanitými básnickými obrazy líčil příchod zaslíbeného krále. Pán Ježíš jeden z nich vybral a za spolupráce zástupů jej znázornil a učinil z něj pouliční slavnost, jakousi starověkou jízdu králů. Nový král nepřijíždí v nádherném povoze ani na mohutném koni, nýbrž na obyčejném, tuctovém zvířeti. Tak odpradávna zvěstovali proroci i další svědkové. Spása přichází k lidem bez ohledu na naše představy o vznešenosti. Boží Syn se spokojí s málem, hlavně aby se před nim nikdo neostýchal a všichni se směle zapojili se k radostnému veselí.
6. Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Učedníci se projevují jak poslušní žáci svého mistra. Je dobré se nechat vést jeho příkazy. Právě svou poslušností apoštolové a stejně i my spolupracujeme na díle vykoupení. Budeme-li si hledět jen svých zájmů a hlas Boží budeme opomíjet, jak budeme moci někomu pomoci? Nelze svědčit o Kristu a přitom popírat jeho vůli. V tom vidím veliký průšvih církví v Evropě. Mají pošramocenou pověst různými spory a nevšímavostí. Nelze se div, že je tak málo víry Krista, když jsme víru v něho tak dlouho znevažovali svým pokrytectvím a vlastní zájmy nám byly přednější než ryzí evangelium.
7. Přivedli oslici a oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. Oslice a oslátko – to není luxusní doprava. Je to, jako kdyby ministři nejezdili ani bavorákem, ani audinou
8. Poslouchali jste pozorně? Na kom vlastně vjel Ježíš do Jeruzaléma. Na oslici či na oslátku? V evangeliích Markově a Lukášově je to jasné. Tam jede na osleti, ale zde u Matouše je to poněkud zapletené. Přivedli oslici a oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. Jako kdyby jel na obou zvířatech současně. Copak to jde? Podle všeho evangelista Matouš nebyl očitým svědkem oné události. Znal ji z vyprávění, znal také zmiňované proroctví Zachariášovo. Patrně ne zcela pochopil, že se jedná o básnický obraz, a popisuje nám doslovně Ježíše jedoucího na oslici i na oslátku. I v tom je cosi typického pro naše vnímání Kristova příchodu. Žijeme v adventním očekávání a některé věci vidíme rozostřeně. Mezery v představách si domýšlíme po svém, nechceme pustit staré pravdy obsažené v Písmu. Někdy to k sobě úplně nepasuje, skřípe to a neladí jako zde u Matouše. Ale to nevadí. Hlavní je, že Pán přichází. Že se blíží k nám, aby byl naší pomocí. Běda tomu, kdo se zasekne u drobných nesrovnalostí a přehlédne velikou radost, o níž není pochyb.
9. Mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna ma výsostech!“ Dokážete si představit tu scénu? To nadšení, tu radost? Původně to mělo být jen velkolepé divadlo, jenže se proměnilo ve skutečnou slavnost. Ježíš už není jenom herec, který se každoročně při slavnosti obměňuje. Ježíš osobně je ten davidovský král, o němž se zde zpívá. Ježíš v té slavnosti hraje sám sebe. A ti, kteří Ježíše už déle znají, s údivem zjišťují, že to není pouhé divadlo, nýbrž skutečný příchod mesiáše. Přesně podle onoho zvolání: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Vždyť přece ve jménu Hospodina, ve jménu laskavého Otce Ježíš mluvil a konal a žil. A pak to exotické slůvko hosanna. Původně znamenalo „pomoz již!“, „nuže, zachraň!“, „již zjednej spásu!“. Naléhavá prosba o pomoc. Ta prosba tolik prorostla s vírou, že se stala výrazem chvály. Už není křičena v zoufalství, nýbrž v radosti. V radostné důvěře, že Bůh prosby neoslyší a určitě pomůže…
10. Vjezd do Jeruzaléma. Radostná scéna, zpěv, jásot, veselí. To je ADVENT. Přichází Spasitel. Vykoupení je blízko. Již k tobě Král jde tvůj. Sióne prozpěvuj!
Jeremjáš 23,5-8 24, 688, 273, 443 Římanům 13,11-14
| < Předchozí | Další > |
|---|
