Pavel a jeho spolupracovník Silas sedí ve vězení a zpívají. Sestry a bratři, to není projev šílenství, to vidíme působit evangelium. Pavel a Silas zpěvem oslavují Boha na místě, kde člověku obvykle do zpěvu příliš není. Za mřížemi. A přeci jakási síla je přiměla, aby otevřeli ústa a zanotovali. Síla víry. Síla zpívat i v těžkém čase. Síla Pavlova a Silasova, síla naše. Síla všech, kdo spoléhají na Boha.
Zpívejte Hospodinu novou píseň! (Ž 98,1) Tímto žalmem jsme otevřeli dnešní bohoslužby. Odedávna slýchají křesťané tuto výzvu právě na čtvrtou neděli po velikonocích. Jelikož se v dávných dobách i mezi evangelíky hodně užívalo latiny, nese naše neděle latinské jméno „Cantate!“ Zpívejte! Cantate! Pusťte se do zpěvu, neboť máte proč zpívat. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci! Vždyť to není tak dávno, co jsme zde slavili Kristovo vzkříšení. Pamatujete ještě? Pán vstal z mrtvých a žije! Velikonoční radost není omezena na sváteční neděli a pondělí, proniká do dalších dnů. Veškerá budoucnost je poznamenána vítězstvím života a znemožněním smrti. Cožpak je to slabý důvod ke zpěvu?
Zpívejte Hospodinu novou píseň! Všimli jste si někdy, s jakou samozřejmostí se v bibli zpívá? Zpívá Mojžíš a jeho sestra Mirjam, když hebrejští otroci prchnou mořem před egyptskými pronásledovateli. Zpívá prorokyně Debora, když Hospodin pomůže izraelským kmenům a ony porazí skvěle vyzbrojenou kenaanskou armádu. Zpívá David, jako sluha, jako zbojník i jako král, zpívá písně veselé i teskné. A proroci, kolik ti nazpívali písniček! Izajášovský chvalozpěv vykoupených jsme slyšeli v prvním čtení. Ovšem ani v Novém zákoně nezůstávají pozadu. Zpívá stařičká, neplodná Alžběta (matka Jana Křtitele) i mladičká, nedotčená Maria (matka Spasitelova). Zpívá sám nazaretský Ježíš se svými učedníky. Zpívají křesťané v prvních sborech. A nikdo nespočítá zástupy pěvců ve Zjevení Janově, závěrečné biblické knize. Odsud vidíme, že Pavel a Silas nejsou výjimkou. Naopak. Krásně zapadají do onoho velikého chóru zpěváků Božích. Také jimi hnula pobídka Zpívejte Hospodinu novou píseň!
Pavel a Silas tedy sedí ve vězení a zpívají. Jak by ne, když mají zpívat Hospodinu! Jedna okolnost však zde nepasuje. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Zvláštní – oba dva apoštolové se ocitnou v kriminálu. To je ta podivuhodná věc, kterou Hospodin učinil? Pobyt ve vězení jakožto Boží skutek? Pěkně děkuji. Něco takového si snad všichni rádi necháme ujít. Pavla se Silasem před uvězněním navíc ještě protiprávně zostudili a zbičovali. Prý že město Filipis pobuřují a narušují dobré římské mravy. Byli tedy umravněni, umravněni výpraskem. A aby toho nebylo málo, putují do té nejtvrdší cely a nohy jsou jim vsazeny do klády. Pavel a Silas rozhodně nepřipomínají vítěze. Jenže oni zpívají. Jak je psáno: Kolem půlnoci se modlili a zpěvem oslavovali Boha. (25)
Za co? Co slavného a chvályhodného těm dvěma Hospodin učinil? Udělal z nich vězně, zmlácené vězně. Ale oni mu zpívají. Přesně podle slov žalmu. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Ty podivuhodné věci Pavel a Silas nehledají sobecky teď hned u sebe, hledají je u Boha. Síla víry. Věřící člověk ví, že on sám se svým pohledem na svět nezahrne všechno. Je zde ještě Pán Bůh a jeho souvislosti, které jsou mnohem širší a nadějnější nežli souvislosti lidské. A právě vírou se dostáváme do těch širokých Božích souvislostí. Věřím a už tady nejsem jenom já a moje problémy, ale jsou zde i druzí lidé a jejich problémy a pro nás pro všechny je zde jeden Bůh. Síla víry. Věřit v Boha, i když zrovna pomáhá někomu jinému. Radovat se, že pomoc shůry k lidem opravdu dorazila. To jsou podivuhodné věci. Pavel a Silas mají proč zpívat. Vždyť před nedávnem ve Filipech v Ježíšově jménu uzdravili mladou otrokyni, jež často ztrácela sebeovládání a jejíž páni to uměli výborně zpeněžit. Dívka se uzdravila, přestala být pouhým předmětem na vydělávání peněz a stala se svébytným člověkem. Vskutku podivuhodnou věc učinil Hospodin. Zcela jistě dvojice apoštolů myslela i na další radostné věci. Víra si vždy umí najít důvod ke zpěvu.
Nyní si dovolím malou odbočku. V písni před kázáním zazněl verš Pavel seděl v žaláři, nohy v těžké kládě, třebaže byl bez viny, nenadával vládě. Moc mu nerozumím. Proč by apoštol nemohl nadávat na vládu, pokud vláda vládne špatně? (Což byl očividně případ města Filipis.) Vláda, která nesmyslně nechá mlátit vlastní občany, si nezaslouží pochvalu, nýbrž nadávky. Však se Pavel po propuštění z vězení patřičně proti násilí ohradil. Vlastně ztropil skandál kvůli prožitému bezpráví. Ale to by bylo na další vyprávění. Každopádně: oslava Hospodina a zápas o spravedlnost se nevylučují, nýbrž doplňují. Verš kláda – vláda je v písni asi hlavně kvůli rýmu.
Pavel a Silas sedí ve vězení a zpívají. Oni ve vězení nebručí. Zpívají. Říkává se „bručet ve vězení“, ale už se neříká „bručet na svobodě“. Škoda. Někdo totiž bručí i mimo vězení. Bručí a brblá, stěžuje si, naříká, fňuká a vůbec nezpívá. Nemá důvod k radosti – žádná dobrá zpráva ho nepotěšila, žádné evangelium se mu nedoneslo k uším. Anebo se doneslo, ale doneslo se tak akorát k těm uším a už neproniklo dále do nitra. Že znáte takové lidi? Že znáte takové nálady sami od sebe? Inu, vždyť kvůli tomu si opakujeme žalm: Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Povzbudivá připomínka. Svět to nejsou jenom naše výtvory a naše neúspěchy, svět kromě lidí utváří také Bůh. Formuje ho, ovlivňuje a směruje k dobrému. Bůh na lidi pamatuje. Vzkřísil Krista z mrtvých, abychom neutonuli v povodni zániku a zmaru. Bůh nás provázel, každého od narození až do této chvíle. Ví o každém našem nadechnutí. O každém skutku – povedeném i nepovedeném. Bůh nám vytrvale mluví do svědomí, abychom život neničili, nýbrž pěstovali. Hospodin učinil podivuhodné věci – s biblickými hrdiny, s našimi předky a předchůdci; i s námi je učinil. Víra si umí najít důvod ke zpěvu. Proto Pavel a Silas ve vězení nebručí, ale zpívají. A na druhé straně spousta lidí na svobodě bručí, protože mají vězení v sobě. Jsou uvězněni do zhola lidského světa, kterému chybí Boží možnosti. Jsou nabručení, nezpívají, poněvadž neznají podivu-hodné činy Stvořitelovy, neznají evangelium, radostnou zprávu o plném životě.
Víra a písničky, víra a prozpěvování, to patří k sobě. Například: lze si vůbec představit bohoslužby beze zpěvu? Dobrá, varhaník nám sice občas schází, ale abychom vůbec nezpívali, to ne. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Ne nadarmo máme na čelní stěně naší zábřežské modlitebny tento verš. Nedejte se mást, že je ten nápis vyveden starobylými gotickými písmeny. On pořád platí, jako tenkrát za dob překladatelů bible kralické, z níž je okopírován. Platí jako za dob pradávných žalmistů. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť Bůh své dílo neskončil. Boží činnost není omezena na biblické příběhy, na slavnou dobu reformace a probuzení. Boží činnost není omezena na zašlou dobu mládí, kdy chrámy byly plnější a lidé krapet zbožnější. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť on tvoří nové věci. Pavel a Silas se ocitli ve vězení. Pro ně pro oba úplně nová situace. Nově se museli rozhlédnout, nově museli zhodnotit své postavení, nově si museli ve víře říci: „Tak, ani zde mne nebeský Otec neopustil, neztratil jsem se mu a stále mohu čekat na jeho pomoc.“ S obnovenou vírou zpívají nové písně, když staré dozněly. Staré písničky prostě nestačí, když Bůh tvoří nové věci. Proto máme u zpěvníku dodatek a už se dokonce má pracovat na novém zpěvníku.
Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Čili kázání o nové písni. Vezměme žalmistu za slovo a zkusme se nyní jednu takovou novou píseň naučit a zazpívat. Píseň Modré nebe, slunce zář – 618.
Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil podivuhodné věci. Není zbytečné zpívat o podivuhodných činech Božích, třebaže nejsou zrovna viditelné a na dosah. Pavlova a Silasova žalářní píseň měla obrovský dopad. Náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. (26) Kdoví, jak to vypadá, když se hory dají do zpěvu a plesání? Třeba se země připojila k nové písni přesně podle žalmistova pokynu „též i vy prozpěvujte hory.“ Teprve pak se začínají dít podivuhodné věci. Pavel a jeho druh jsou volní. Žalářník je zoufalý. Apoštolové ho uklidňují a zvěstují mu slovo Boží. Vysvětlují mu podivuhodné činy Hospodinovy. Žalářník uvěří a zve je k sobě domů. Radostná píseň o Hospodinu je nakažlivá. Asi jako smích mezi dětmi ve třídě či při jiné vážné příležitosti. Radostná píseň o Hospodinu je nakažlivá a najde si posluchače. Proto ji máme zpívat, aby se naši bližní, uvěznění ve vlastním strachu, dozvěděli o mocném, osvobozujícím Bohu, aby se zaradovali a připojili se ke zpěvu. Všechny dosavadní Boží skutky jsou příslibem skutků budoucích. To je Kristovo evangelium. Není nutné být trvale nabručený, nýbrž je možné s důvěrou zpívat Hospodinu. Ve zpěvu nám pomohou vzpomínky na projevy Boží lásky v našich životech anebo třeba vzpomínka na Pavla ve filipském vězení. Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť podivuhodné věci učinil. A ještě učiní. Amen.
| < Předchozí | Další > |
|---|
