NAČ SE DÍVAT O VÁNOCÍCH? 1. list Janův 3,1-6
Syn Boží se zjevil, ukázal se, přišel na svět, ohlašuje apoštol Jan. A my dnes slavíme toto slavné narození. Minulé noci se zraky mnoha lidí obrátily k betlémskému výjevu. Novorozené dítě položené do jeslí si tak či onak připomínají lidé hluboce věřící, lidé povrchně věřící a leckdy i lidé naprostí bezvěrci. Má totiž v sobě určité kouzlo ta stájová scéna s malinkým Ježíškem, s Marií a s Josefem. Uprostřed temné noci, v nehostinných podmínkách se začíná jeden člověčí život. Cítíme, jak je to děťátko ohrožené. Jak už od prvního dne a doslova od první minuty má život těžký. Nezvládnutelný. Nebezpečný. Ale ono odolá. Přečká nepřízeň a dospěje. Tak nějak si přejeme žít i my – uprostřed těch našich všedních ohrožení odolat náporu chladu, temnoty a odmítání. Překonat nepřízeň okolností a dospět někam dál. Stejně jako to bezbranné dítě přežilo krušný začátek, toužíme přežít obtíže, které se dnes a denně na nás valí. Není vůbec špatná tahle touha, kterou v nás Betlém živí. Jenže není zdaleka vším, sestry a bratři.
Syn Boží se zjevil, ukázal se, přišel na svět, oznamuje Jan. Skutečně dobrý důvod k oslavě. Ovšem apoštol ještě navíc dodává: Zjevil se Syn Boží, aby sňal hříchy. (5) Nestačí, že jsme jej jedenkrát vánočně spatřili. Kristův příchod má hlubší, dlouhodobější záměr nežli pouhé dojetí nad jesličkami. Jesle představují jen částečný obrázek, obrázek stravitelný pro všechny. Křesťané a nekřesťané sdílejí vánoční pohled na malého Ježíše. To ano, ale… Ale křesťané pátrají dál. Podobně jako Jan se nespokojí s pohledem na dítě, nýbrž pozorují další Ježíšův život. Teprve tam se dějí zajímavé věci. Jak se choval, čemu učil, s kým se přátelil, co dokázal. Na dítěti toho ještě moc vidět není – pláče, jí, spí, dělá do plenek. Tak proč tolik rozruchu kvůli jednomu dítěti?
Kolem vánoc se ostatně rojí vícero otázek se slůvkem proč na začátku. Proč tolik lidí věnuje pozornost čerstvě zrozenému Ježíši, ale o dospělého Ježíše ani koutkem oka nezavadí? Proč je obecně známa událost z Betléma, zatímco stranou zájmu zůstávají následné události z hory blahoslavenství, z Kafarnaum či z Betsaidy a z dalších míst, kde Ježíš působil? A proč se lidé, když už jim stačí pouhé dítě, proč se zaměřili zrovinka na Ježíše? Vždyť se stále dost děti rodí do mizerných podmínek. V naší zemi možná ne, ale co na tom. V uplynulých hodinách, pro nás tolik svátečních, zcela určitě tisíce matek podobně jako Marie přivedly na svět dítě za okolností, jaké si vůbec nepřály. Plechové chatrče, uprchlické tábory, bez vody, bez lékaře, často i bez blízkosti novorozencova otce. Proč ony ne, a to betlémské dítě ano? Proč zrovna to jedno dítě přitahuje pozornost?
Zjevil se, ukázal se, Syn Boží, aby sňal hříchy, tvrdí apoštol. Jako dítě Boží Syn přišel nikoliv proto, abychom se dojímali pohledem na jeho bídu. Při troše všímavosti nalezneme ve světě mnohem bědnější případy. Jako dítě Ježíš nepřišel ani proto, abychom sami sebe nad jesličkami chlácholili: „Ještě na tom nejsme tak špatně – máme kde bydlet, žijeme docela v pohodě a těch dárečků pod stromkem kolik bylo. Máme docela štěstí, vždyť by mohlo být hůř, jen se koukněte do Betléma!“ Podobné úvahy nad Ježíškem jsou sice možné, avšak nejsou přiměřené.
Zjevil se, ukázal se, Syn Boží, aby sňal hříchy. Sejmutí hříchů. O ně tady jde. Lze klidně zvolit i jiný název. Odstranění vin, odpuštění našich špatností, prominutí našich omylů a nedostatků. Proto je Kristus pro nás důležitý. On něco dělá s našim životem. Cosi, co se nás bytostně dotýká. Přišel se vypořádat s našimi proviněními. Nechal si naložit na sebe totéž, co nás tíží a nás svírá. O vánocích slavíme, že se nám narodil blízký člověk, který má o nás zájem. A má nejen zájem, nýbrž také schopnost něco pro nás udělat. Pomoci nám žít, přemoci strach, překonat sobectví, ukázat, jaký život má budoucnost.
Zjevil se, ukázal se, Syn Boží, aby sňal hříchy. Tož když se nám zjevil a ukázal, tak se na něj dívejme. Nekoukejme po něm jenom v okamžiku zrození. Sledujme jeho způsob života, jeho názory a postoje. Sledujme, jak nakládá s lidskými vinami, jak překvapivě odpouští i těm největším hříšníkům. Jak si najde čas na lidi opomíjené. Jak obětavě přistupuje k nemocným. Takový obraz nám o Ježíši podává evangelium. Člověk mezi lidmi, člověk mezi lidmi a Bohem. Takový je Kristus. Sledujme, jak Ježíš překračuje hranice zvyků a vyčpělých předpisů, jak se odvažuje vykročit na nové cesty, jenom aby se ještě více přiblížil nešťastným lidem. To všechno stojí za pozornost. Neboť tím vším Pán Ježíš zprostředkovával lidem odpuštění. Syn Boží se zjevil, aby sňal hříchy. Všechno Ježíšovo úsilí směřuje k tomu, aby lidé zakusili, že je Bůh podrží. Že je neodepíše za jejich vzpurnost a sobectví. Má nás rád tak, že to zlé za nás odskákal někdo jiný.
Syn Boží se zjevil, tak se tedy naň pořádně podívejme a učme se od něj. Není vůbec marné Krista sledovat a následovat. Jsme zde u samotného základu křesťanství: připomínat a stavět si před oči Ježíšův příklad. Každý člověk je totiž poznamenán tím, co vnímají jeho smysly. Kdo ustrnul svým pohledem na nedokonalostech a slyší jenom vzdychání a všímá si pouze křivd, no ten zahořkne. Oči, které můžou hledět jenom na bídu, se stávají slepými ke kráse květů. Uši, které slyší jen nářek, se stanou hluchými k dětskému smíchu. Podepisuje se na nás to, co vnímáme. Apoštol Jan to dobře věděl. Píše o zjevení Božího Syna. Máme se na co koukat a ten pohled proměňuje. Když sledujeme, jak Ježíš svou činnou láskou snímal z lidí hříchy, nenechává nás to jen tak. Vidíme, že i naše viny mohou být odňaty a život se může stát pravdivějším. Současně také vidíme, že podobně jako Ježíš dovedeme s trochou lásky druhým odlehčit v jejich těžkostech. Nemusí to být žádné zázraky, co vykonáme. Kolikrát stačí pár upřímných slov nebo jen pouhá přítomnost, aby se bližnímu snáze žilo.
Syn Boží se zjevil, aby sňal hříchy ze mne, z vás, z těch, kdo to vědí, i z těch, kteří dosud nic netuší. Vše začalo v Betlémě a pak pokračovalo na severu v Galileji, pak na cestách s učedníky a nakonec se završilo v Jeruzalémě. Pán Ježíš si zachoval ryzost, nasadil se pro lidi, jež miloval. Trval na Boží pravdě a kvůli ní zemřel. Nikdy se nevyšvihl mezi bohaté lidi, ani si nepostavil pěkný dům; netěšil se přízni vládců, naopak byl oblíbencem chudáků a všelijakých pochybných živlů. Z běžného hlediska neměl úspěch. Začal ve stáji a skončil na kříži. V životním příběhu Božího Syna se nesplnil sen o dítěti, které se z nuzných poměrů vyšvihne nahoru, získá vliv a pak z moci úřední šíří dobro. Nesplnil se sen a to je dobré vědět.
On totiž Boží Syn tak, jak se nám ukázal, měl těžký život a byl to život žitý také kvůli nám. Život Božího Syna. Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. (1) Pánu Bohu nejsme cizí. Milující Bůh z nás udělal své děti. Udělal z nás sestry a bratry Ježíše Krista. Už chápete, proč se ukázal Boží Syn? Abychom na něm uviděli, jak žije Boží dítě. Že život není splněný sen o cestě za úspěchem. Že od začátku do konce se milovaný Boží člověk potýká s problémy. Že na něj doléhají cizí viny a musí je snášet, třebaže je to nespravedlivé. Ukázal se Boží Syn a narazil. Betlémské jesle, golgotský kříž a mezi tím bezpočet jiných neshod a napětí. Ukázal se Boží Syn a my v něm poznali svého bratra, který s námi sdílí lidský úděl. Nezanevřel na lidi a zcela se spolehl na Boha. Tím nás zachránil.
Když sledujeme Ježíšův život až do konce, věříme, že po smrti přichází vzkříšení. I to je úděl Božího Syna. Na něm vidíme v náznaku svou budoucnost. Slovy apoštola Jana: Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, že mu budeme podobni. (2) Když si dnes připomínáme Božího Syna v jesličkách a cítíme se stejně zranitelní, dívejme se křesťanským zrakem také dál. Vyhlížejme vzkříšeného Božího Syna. Čeká nás podobný úděl, jako našeho staršího bratra, neboť i my jsme milováni Láskou, která jej vyvedla z hrobu. Amen.
Lukáš 2,1-7 98, 294, 304, 297 Izajáš 9,1-6
| < Předchozí | Další > |
|---|
