Hlavní stránka Kázání neděle 7.října 2018

neděle 7.října 2018

Email Tisk PDF

 

Bohoslužby v Zábřeze 7.října 2018

Mk 10,2-16

Milé sestry, milí bratři, Boží dílo je dokonalé, protože Bůh v něm pamatoval na každý okamžik lidského života. A ve své moudrosti usoudil, že člověk nemůže být sám. Potřebuje mít vedle sebe někoho dalšího. Jenže toto Boží požehnání lidskému životu je zároveň i velmi citlivou a náročnou oblastí. Vztahy nejsou vždy ideální. Když se člověk zamiluje, když stojí na počátku budování nějakých vztahů, je to všechno nádherné, jde to i docela dobře. Žije tím, jak skvělé to bude i dál, jak se všechno bude dařit. Jenže ono to vždycky nevychází podle našich představ, předsevzetí. Přes veškerou snahu, stále jsme stvořením, které má své silné stránky, ale má i své stíny, nedostatky. A i když máme kolem sebe spoustu milých lidí, i když nás provází bytost, pro kterou bychom byli ochotni učinit nemožné, stane se, že přijde slabá chvilka, není nám dobře, máme, ani nevíme proč, špatnou náladu. A ono se to projeví i na těch našich vztazích. Odhodlání, ideály, dostanou najednou šrámy, začnou se pomalu hroutit. Člověk zjistí, že skutečnost je o dost jiná, než si vykresloval. A tak na milovanou bytost začneme být zlí, ačkoliv jsme dychtivě hltali každou vteřinu jejího života, je nám to najednou lhostejné. Přichází zklamání, nejistota, rozpaky nad tím druhým i na sebou samým. Z ráje se stává na nějaký čas bitevní pole.

Jak jsme mohli slyšet z dnešního textu, otázka těch nejužších lidských vztahů byla důležitá i v Ježíšově době. Jak to je s tím mužem a ženou, s jejich soužitím? Jak je to s našim postavením v těchto vztazích? Jak vážně je máme brát? Může to být celkem výbušné téma. Proto jej farizeové berou jako jistou zkoušku Ježíše, prověření jeho učení. Nepřišli ho poslouchat spolu s ostatními lidmi, nepřišli řešit nějaké potíže svého života, ale přišli Ježíše zkoušet. Jak to vidí s mužem a ženou? Je možné takový svazek opustit?

Těžko říct, jaká byla tehdy situace, jak často a z jakých důvodů se rozlukové lístky psaly. Statistiky se nám nedochovaly. Vlastně právě jen ta skutečnost, že tímto tématem farizeové Ježíše zkouší, ukazuje k tomu, že názory na výklad Mojžíšova zákona mohly být různé, mohli být jedni, kteří takovou praxi brali jako nutné zlo, a pak další, kteří ji brali jako výhodná zadní vrátka svého vztahu. Je ale docela možné, že zkrátka šlo jen o léčku, kterou chtěli farizeové chytnou do pasti. Ona zde neexistovala špatná odpověď, tedy alespoň z hlediska Mojžíšova zákona. Ale každá odpověď se dala špatnou učinit, dala se proti Ježíši obrátit. Když se postaví k těm rozvodům příliš přejícně, když řekne, že muži je dovoleno manželku propustit, potom se mu dá vytknout, že nerespektuje Boží plán, že přece mnohé texty ukazují k tomu, že to není Boží přání. A naopak, když řekne, že rozhodně něco takového možné není, potom se také dá argumentovat, že je jeho názor v rozporu s Písmem. Mojžíš to přeci dovolil, kdo je tedy on, aby něco takového zakázal?

Ježíš farizee odkazuje na Mojžíše, dává jim tak najevo, že sami přece odpověď znají a on jim nic víc, než je psáno v Písmu nepoví. Ale přeci jen je zde taková malá poznámka navíc. A tou poznámkou jakoby reagoval nejen na samotné téma manželství, ale i přístup farizeů k této otázce. Mojžíš dal, řekněme jakousi možnost zrušit svazek, do kterého člověk vstoupil. Jenže měli by se ptát proč? Pokud je zde nějaký rozpor mezi slovy Písma, je třeba hledat, proč je to jinak psáno v první knize Mojžíšově a jinak na dalších místech. A Ježíš tento rozpor pojmenovává vcelku zřetelně. Ano, je zde rozlukový lístek. A proč? Protože vaše srdce je tvrdé. Odborně bychom mohli mluvit o sklérokardii. Mně se ten výraz docela líbí, protože v něm je obsaženo docela hodně dalších věcí, které s tím souvisí. Jednak je to ta samotná tvrdost, nebo také zatvrzelost, přeneseně se tento výraz používá i pro krutost či přísnost. Lidské srdce je přísné, kruté, zatvrzelé. Zkrátka se ta žena něčím znelíbila, nevyhověla nějakým požadavkům, tak ji muž propustil. Ono, když se začtete do přikázání kolem manželství v Mojžíšově zákoně, pak možná nebudete dojmu, že víc než o lásku tedy jde o mužovy zájmy, jde svým způsobem o obchod. Při takovém smýšlení pak není problém si zkrátka říct, že zboží nesplnilo očekávání a tak ho vrátím. Lidský hřích zatvrdil lidské srdce a tak není divu, že do něčeho, o čem Bůh prohlásil, že je to dobré, vstoupilo lidské sobectví, vypočítavost, soběstřednost.

Sklérokardie však v sobě nese ještě jednu zajímavost. Od řeckého skléridzein je odvozena skleróza. Lékaři by vám to jistě krásně popsali, co to vlastně znamená, ale myslím, že všichni se nyní spokojíme s tím, že obecně tento termín používáme pro zapomínání. Lidské srdce tvrdne a zapomíná. Proto se ze svazku, který spojuje dva jedince do jednoho těla, aby si tak byli vzájemně pomocí, stává cosi, co ztrácí hodnotu, co je jen nějakým zbožím. Lidské srdce zapomíná na to, jak dobré je Boží dílo, zapomíná, jak on sám do tohoto díla zapadá, jaké místo mu Bůh připravil. A když zapomíná, pak toto dílo ničí, aniž by si to nějak moc dokázal uvědomit.

Když Ježíš mluví o tvrdosti srdce, můžeme za tím vidět nejen připomenutí situace, která dává možnost rušit manželství, ale také situaci oněch farizeů, kteří za Ježíšem přišli. Položili mu docela zajímavou otázku. Ale proč? Co bylo jejich motivem? Chtěli opravdu lépe porozumět problematice lidských vztahů? Chtěli lépe pochopit v čem je vlastně každé manželství jedinečné? Ne, nic takového zde nečteme. Vedla je snaha Ježíše vyzkoušet. Problematika těchto důležitých mezilidských vztahů se pro ně stala jen prostředkem, jak dosáhnout nějakého svého cíle. V tomto případě tedy nějaké zahanbení či odsouzení Ježíše. Můžeme tak vidět celkem rozdíl mezi těmi farizei a učedníky. Farizeové Ježíše zkouší, učedníci se pak v domě k problému znovu vracejí. Nechtějí zkoušet, chtějí zkrátka vědět, najít nějaké řešení situace, která asi nebyla vždy jasná.

Docela důležitou součástí tohoto rozhovoru Ježíše s učedníky je i situace, kdy k němu jsou přinášeny děti, aby se jich dotkl. Na první pohled to spolu moc nesouvisí. Otvírá se nové téma, už není řešeno manželství, ale vztah k dětem. Ale přeci jen jedna důležitá souvislost zde je. Jde o ten přístup lidského srdce. Podobně jako u toho manželství se i u těch dětí projevuje, na co se vlastně člověk zaměřuje, co má před očima v danou chvíli. Vidí v dětech dobrý Boží dar, který patří k jeho životu, nebo jen něco druhořadého? Stává se soudcem něčeho, co vidí jen optikou svého tvrdého srdce? Nebo pozná hodnotu Božího díla? Ovšem toto je jen jedna část problému. Ježíš u těch dětí poukazuje na přijetí Božího království. Kdo je nepřijme jako dítě, nevejde. To znovu ukazuje k vlastnostem těch dětí, k jejich důvěře, odhodlání a nezištnosti. Děti se ptají, aby věděli, aby se někam posunuly. A to je právě důležité u mnoha témat a problémů, se kterými se setkáváme. Máme svůj pohled, své vidění situace. Ale Ježíš chce, abychom u tohoto pohledu nezůstávali, chce, abychom si uvědomili, že je třeba se dívat i jinak, hledat souvislosti, hledat Boží pohled.

Důraz na přijetí dětí Ježíšem a prohlášení, že právě jim patří Boží království nám tedy může pomoci i při pohledu na témata mnohem složitější a spornější, jako je třeba i problematika manželství a rozvodu. Když nad těmito věcmi přemýšlíme, oč nám vlastně jde? Co má být výsledek našeho snažení? Jde o prosazení sebe a svých postojů, nebo hledání naplnění Božího díla? Je důležité držet hezkou fasádu, nebo pořádek uvnitř? Můžeme docela jednoduše sklouznout k tomu, že prvotním se nám stane, jak věci vypadají zvenčí. Je to úžasné, rodiny krásně fungují, vztahy jsou pevné, drží za každou cenu. Narušení tohoto obrazu pak je prezentováno jako ohrožení hodnot, na kterých stojíme, znevážení samotného soužití muže a ženy. Jenže nemůže být větším znehodnocením to, co se odehrává uvnitř? Tedy chybějící úcta, láska, vědomí toho, že se jedná o jedno tělo, kde je jeden pomocí druhému? Svou péči tak můžeme věnovat lacinému moralismu, ve kterém prostě řekneme, že to musí držet a fungovat za každou cenu. Rozvod je přeci skandál. A nebo můžeme péči věnovat tomu, aby vztah muže a ženy měl skutečně svou kvalitu, aby nebyl jednostranně výhodným obchodem, ale vzájemnou pomocí, jedním tělem. Ježíš přeci nepřichází nás nedospělé soudit a napomínat. Přichází náš život zachránit, pomoci najít jeho hodnotu.

Nad Ježíšovými slovy si můžeme uvědomit, že se nám dostává velice krásného daru. Ať je to manželství či vůbec život v nějaké síti vztahů, ať jsou to děti. A s tím přichází i poznání, že o každý takový dar je třeba pečovat. Nebude fungovat sám o sobě. Jak můžeme Boží dary opečovávat, vidíme vlastně také v tomto textu. Místo tvrdého srdce, které všude vidí jen cestu k naplnění svých potřeb, nabízí Bůh pokorné srdce, dalo by se říct, až dětsky důvěřivé. S ním potom můžeme poznávat, že Boží dary nemají vypadat hezky na povrchu, postavené někde ve vitríně, ale mají dobře fungovat uvnitř v běžném každodenním životě. V hledání Boží pomoci při hospodaření s těmito dary je pak i naděje, že nám přinesou radost i tam, kde nyní prožíváme spíš rozpaky či bezradnost.

Pane Ježíši, děkujeme, že přicházíš do všech oblastní našeho života. Děkujeme za dary, které od tebe přijímáme. Prosíme o moudrost naučit se s těmito dary hospodařit ke tvé slávě.

Amen.

p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

 

Kontakt

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Zábřehu
U Vodárny 545/2
789 01  Zábřeh

E-mail: zabreh(a)evangnet.cz

IČO: 449 40 068
Číslo účtu: 2102308187/2010

více ...

O www

V záhlaví stránky jsou použity elektronické obdoby grafických koncovek z Evangelického zpěvníku vydaného Synodní radou ČCE, Baden, 1979. Autorem původních předloh je Jaroslav Šváb.

Copyright © 2013 FS ČCE Zábřeh | webmaster: Mgr. Filip Matějka