Bohoslužby v Zábřeze 12.listopadu 2017
Mt 25,1-13
Milé sestry, milí bratři, jistě jste již někdy slyšeli o městečku Kocourkov. Jednou jim tam shořela radnice. Hasiči sice přijeli k ohni včas, ale ve stříkačce měli místo vody brambory. Nějak ji zkrátka zapomněli připravit. Kdo by také počítal, že začne jen tak z ničeho nic hořet, když dlouho nic nehořelo. Dost možná několik podobných případů najdeme nejen v Kocourkově, ale i v našem světě. Špatný odhad vede k nepřipravenosti a to má pak své důsledky. Někdy jen nepříjemnou známku v žákovské, někdy ale také hmotnou škodu či zmařený život.
O připravenosti mluví i Ježíš v podobenství o Božím království. Je jako družičky, které se vydaly naproti ženichovi. Jedny jsou moudré, jedny pošetilé. To je zajímavý obraz. Jako již v mnoha jiných podobenstvích, i zde stojí na počátku obraz skutečnosti, ve kterém ale nikdo moc neví, kdo je vlastně kdo. Důvod je ten, že ona ta moudrost zpočátku může vypadat jako pošetilost a naopak. Všem družičkám se dostává stejné cti, stejné povinnosti. Dost dobře se dá předpokládat, že něco takového nedělají poprvé. Svatby v té době byly docela velikou událostí a hlavně událostí veřejnou. Takže několikrát jistě šly družičky vstříc ženichovi, aby ho doprovodily na jeho cestě za nevěstou. A právě v tom může nastat zádrhel. Některé se můžou se cítit zkušeně, do své další přípravy promítají to, jak se věci děly minule. Šlo to jak na drátku, to bude dobré, stačí jen tolik a tolik oleje. Nač tahat víc zásob? Nač se víc namáhat či omezovat?
Dobrá připravenost tak zprvu může vypadat jako pošetilost. Možná to už známe od dětství. Například dotazy kamarádů, proč brát tolik věcí s sebou do školy? Proč trávit tolik času učením? Vždyť stačí sešit, zbytek nikdo nekontroluje. Stačí se mrknout na poznámky, dnes se nebude zkoušet, a tak podobně. Taky jsem takto jednou zamachroval. Proč bych se měl tolik učit, ten dějepis dám. A když něco nebudu vědět, mám tahák. Jenže jsem nepočítal, že celou písemku bude učitel stát nade mnou. Najednou jsem už nebyl machr, který neztrácí zbytečný čas přípravou. Ale přesto to člověku stále nedá a když vyroste, jedná v mnohém podobně. Dobrá připravenost se jeví jako pošetilost, protože zkušenost říká něco jiného. Případně se nechávají zadní vrátka. Až to budu potřebovat, tak si to najdu, vytáhnu odněkud z knihy, taháku, skočím do obchodu. Nějak to dopadne. Všimněme si, že ten, kdo se na něco dobře chystá, také vypadá, jakoby měl slabou víru. Přece by měl člověk také trochu víc věřit tomu, že se najde nějaké řešení, že ono to nějak dopadne. Však to později i ty pošetilé družičky zkoušely. Máme málo, tak nám něco dejte, a nebo skočíme něco někam doplnit. Pořád se to zdá být lepší varianta než vypadat pošetile a tahat s sebou nějaké zásoby navíc. Vypadá to tak jen do chvíle příchodu ženicha. Ty zprvu moudré a zkušené jsou zrovna pryč. Nejsou tam, kde by být měly, protože nepřipravenost je odvedla mimo. Propásly tak událost, kvůli které přišly.
Možná by v tuto chvíli mělo zaznít, že připravenost těch moudrých byla v tom, že s sebou vzaly lampy a olej. Ne v tom, že táhly ještě náhradní knoty, nějaké nářadí a spoustu dalších věcí. To už je zase druhý extrém. Dobrá připravenost je v tom, že člověk má nachystáno, co je třeba, nikoliv, že buď si vezme jen minimum nebo naopak maximum věcí. V pohledu na tento příběh se to možná zdá být zbytečnou poznámkou, ale nezapomínejme, že se jedná o podobenství Božího království. Svícení na cestu ženichovi je jen obraz, který ukazuje k našemu životu, k příchodu tohoto království do našeho života. Nerozvážné tahání zbytečných věcí se tedy rovná stejné pošetilosti jakou je nepřipravenost. Ostatně zde spolu souvisí právě to, že připravenost člověka něco stojí, je z ní určitá námaha, rozumnost, moudrost, se kterou člověk vybírá to, co potřebuje. Nebrat nic, či naházet do zavazadla všechno, jen abych tím nemusel trávit moc času, je na stejné rovině. Je projevem nepřemýšlení o situaci, o poslání, ke kterému se člověk chystá.
Jak tedy vidíme na dnešním textu, Boží království je něco, co vyžaduje naši připravenost. Ten obraz svatebního průvodu, ženicha, hostiny a zavřených dveří docela svádí k tomu, abychom se soustředili na vejití k této hostině, abychom přemýšleli o vytrvalosti až k onomu konci dějin, se kterým se plnost Božího království ztotožňuje. Ale ono je to podobenství. Svatba, průvod, ženich, družičky, to jsou kulisy příběhu, který má své poselství možná ještě trochu jinde. Boží království je jako když jde deset družiček vítat ženicha. Co je zde důležitým prvkem, důležitým momentem? Moudré jednání. Moudré se připraví, pošetilé ne. Ona se velice provokativně nabízí možnost soustředit se na ten olej v lampách. Co je tím olejem? Čeho máme mít dostatek, co nemáme podcenit? Připravenost se tak spojí s významem toho, co je v nádobkách. Ale co když na tom vlastně vůbec nezáleží? Ono je to trochu nelogické. Zabředli bychom tímto soustředěním se na olej v lampách do otázek, které smysl příběhu zastiňují. Ať už bychom mluvili o víře, naději, lásce, Duchu svatém, všechno jsou to věci, které ale mají všichni. Nejde o jejich přítomnost či absenci, ale množství. Pak by ale nepřipravenost znamenala klást si otázku po souzení velikosti a žhavosti víry, lásky, naděje a dalších věcí skrytých v nitru člověka. Jenže Ježíš říká, že víry stačí jako hořčičného zrnka. Stejně tak jeho láska v člověku či dar jeho Ducha se nedá měřit na množství. Navíc bychom museli připustit, že brát si těchto věcí zásobu do nádobky znamená mít možnost uložit tyto věci ještě někde mimo sebe. Jak se dá brát ale na cesty další zásoba lásky, naděj, víry? Myslím, že tímto přemýšlením nám může unikat něco důležitějšího z celého podobenství. Olej je jen prostředek, další z kulis, které stojí na pozadí hlavního děje.
Podobenství o družičkách stojí mezi dalšími zajímavými příběhy. Na jedné straně je výzva k bdělosti, protože nikdo neví, kdy přijde správný čas. Za podobenstvím pak následuje příběh o hřivnách. Tato souvislost posiluje důraz na připravenost, pohotovost. Více než olej v nádobkách je potřeba zdůraznit to, že těch pět, které ho vzaly, jsou označeny jako moudré, rozumné, protože učinily krok, který jim pomohl naplnit jejich poslání. A od toho je potřeba vyjít, když má toho podobenství promluvit do naši situace, když se má stát pro nás živým slovem.
V textu je patrné, že království Boží souvisí s tím, že máme své poslání. Jeho příchod je neurčitelný a tím tedy i doba, po jakou své poslání máme konat. První věcí, která z toho plyne tedy je vztah k našemu okolí. Být připraven na příchod Božího království není v tom, že s rukama v klíně budeme čekat, až to přijde. Příprava na příchod Božího království spočívá v tom, že se budeme soustředit na naše poslání v tomto světě. Docela důležité zde je, že vejití na hostinu předchází právě ono provázení ženicha, svícení mu na cestu, řekněme jakási příprava jeho cesty za nevěstou. Je-li ženichem Ježíš a jeho nevěstou církev, pak tato příprava spočívá vlastně v tom, že pomáháme tomu, aby Ježíš přišel k těm, kdo církev tvoří, či mohou tvořit. Řekněme tedy, že naše příprava se nesoustředí k tomu, až nastane konec světa, ale ke chvíli, kdy Ježíš přijde a řekne, že chce, abychom ho doprovodili k tomu či onomu konkrétnímu člověku. Chce vejít do jeho života jako ženich ke své nevěstě.
Ve svých životech se setkáváme s mnoha lidmi, kteří neznají Ježíše, nebo ho znají docela zkresleně. Chystáme se nějak na setkání s těmito lidmi? Chystáme se, že se nás jednou zeptají, že přijde nějaká situace, abychom vydali své svědectví o Ježíši? Chystáme se mávnutím rukou, nebo si počínáme jako skutečně rozumní? Spoléháme na svůj odhad, na to, že něco nás napadne, nějak to zvládneme, nebo vydáme trochu víc námahy, abychom pak nebyli zaskočeni situací nebo otázkou, kterou nebudeme předpokládat? Myslím, že moudrost a pošetilost se zde ukazují nikoliv v síle víry, projevech zbožnosti, ale ve vědomé zodpovědnosti, se kterou jsme připraveni oslovit druhé svědectvím o Bohu. Řekněme, že ten základ, to je olej, který v nás hoří. Tedy je to náš vztah k Ježíši Kristu. Je to vědomí toho, že jsme uvěřili, jsme pokřtěni, patříme do nějakého společenství. Olej v nádobkách je cosi navíc, je to ono aktivní křesťanství, které se nespokojí jen s návštěvou nedělních bohoslužeb, nespokojí se se společnou modlitbou jednou za týden a občasným poslechnutím slov z Bible, která zazní od stolu Páně. Ten olej v nádobkách je touha po setkání s Ježíšem každý den, touha začínat a končit každý den ztišením před Bohem, touha po znalosti jeho slova. Společně se s někým modlit, číst si ve volných chvílích Bibli, případně nějakou duchovní literaturu, to může zpočátku vypadat jako nějaká pošetilost. Ale právě to jsou ony věci, které činí ti moudří jdoucí čekat na příchod svého Pána.
Pane Ježíši, přicházíš k nám ve svém slově, přicházíš se svým pozváním k jedinečnému dílu. Smíme ti být průvodci, když přicházíš do tohoto světa. Proto tě prosíme o to, abychom byli moudří, abychom hledali a poznávali moudrost tvého slova.
Amen.
p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }
| < Předchozí | Další > |
|---|
