Bohoslužby ve Džbánově 30.července 2017
Mt 13,44-52
Milé sestry, milí bratři, nedávno za mnou přišel náš nejmladší syn s plastovou nádobou v ruce a říkal mi: „Tati, chceš vidět můj poklad? Je jen pro kluky, proto ti řeknu, kam si ho schovám.“ Ukázal mi obsah nádobky a odešel ji zase ukrýt na své tajné místo. Jistě si umíte představit, že hodnota těch věcí by asi člověku na pohodlné živobytí nestačila. Ale ono o tu hodnotu ani nešlo. Důležitý je ten pocit. Něco cenného mám ukryto a nikdo o tom neví. V tom je podstata toho pokladu. Jistě si sami na takové své poklady dobře vzpomínáme. Bylo úžasné je nejen skrývat, ale také znovu nalézat a těšit se z nich.
Obyčejně je poklad spojen s dlouhým a promyšleným skládáním různých ukazatelů, které nakonec člověka dovedou k touženému výsledku. Je třeba prokázat hodně znalosti a obratnosti, aby člověk poklad odhalil a získal. Proto má také takovou cenu. Poklad není přeci pro každého jen tak snadno k mání. Odhalení pokladu jen tak čistě náhodou je spíše vyloučeno. Ovšem u Ježíše to náhodné objevení má docela důležité místo. Jedná se o podobenství Božího království. Jedná se o jeho nalezení. A toto nalezení není vázáno na nějaké dlouhé zkoumání a skládání různých návodů a nápověd. Je lehce dostupné. Je to poklad, který je možné náhodně najít třeba na poli. Nebo také kdekoliv jinde. Tím se dává najevo jeho snadná dostupnost. Trochu to možná staví na hlavu jeho hodnotu coby pokladu. Ale k tomu Ježíš chce ukázat. Boží království je pokladem, který se dá najít bez zvláštní přípravy, bez zvláštních procesů. Jeho nalezení není výsledek promyšleného bádání, ale spíše náhody. Vždyť ten člověk, který pracuje na poli, nešel cokoliv hledat. Jediné, co hledá, je způsob, jak by se uživil, jak by přežil v tomto světě. Už tedy samotný úvod podobenství prozrazuje důležitou vlastnost Božího království. Jedná se o něco velice vzácného, co člověk najde uprostřed svého běžného života. Narazí na něj, i když ho aktivně vůbec nehledá. Ono zde zkrátka je a najít ho není velké umění. Nějaký člověk ho našel přeci na poli. Na poli jen stěží někdo bude běžně kopat hluboké jámy. Zcela jistě kolem toho pokladu prošli mnozí další, ale neviděli ho, nesetkali se s ním. Tak to zkrátka bývá. Ten největší poklad má člověk stále na dosah. Chodí kolem něj, ale většinou si ho nevšimne. Až potom stačí málo, stačí udělat něco trošičku jinak a má ho před očima.
Najít poklad byl ale jen první krok. I když ho našel, tak mu nepatřil. Proto musí učinit ještě něco dalšího. Ten člověk byl nejspíš nějaký zemědělský dělník, nádeník, který pracoval na cizím poli. Za normálních okolností by ho asi nenapadlo si to pole koupit, protože na to neměl. Jinak by ho již koupil dávno, protože jistě je lepší pracovat na svém poli než na cizím za mzdu. Jakmile ale narazí na poklad, ihned prodá všechno to málo, co má, aby koupil pole, které poklad ukrývá. Dá všechno, aby ten poklad mohl poctivě získat. Jedině tak pro něj bude mít skutečnou hodnotu. To je další zajímavý bod tohoto podobenství. Nalezení pokladu, jakým je Boží království, vede člověka ke kroku, ke kterému by se za normálních okolností neodhodlal. Nevěřil by si na něj. Netroufal by si, protože ví o své nedostatečnosti. Přesně toto můžeme vidět v jednání Ježíšově. Setkání s Ježíšem je pro člověka srovnatelné s nalezením pokladu nesmírné ceny. Situace mnohých posluchačů Ježíšových slov je docela neradostná. Cesta k Bohu je pro ně nepředstavitelná, protože si jsou vědomi svých hříchů. Je jim zřejmé, že mezi nimi a Bohem existuje veliká propast. Proto se ani neodvažují přiblížit. Právě setkání s Ježíšem tuto situaci mění. Ukazuje se možnost, která by byla jinak nemyslitelná. Lidé se obracejí k Bohu, přicházejí k němu, protože poznávají, že Ježíš překlenul propast, která je dělila. Je to poklad Ježíšových slov, který v posluchačích aktivuje odvahu pokleknout k pokání, aby tak mohli přijmout Boží milost. To je totiž jediná cesta, jak získat poklad Ježíšových slov do svého života, aby člověku přinášel radost a člověk nesl jeho ovoce.
Vzácnost Božího království Ježíš vykresluje také přirovnáním k perle. Je to docela podobné jako u toho pokladu v poli. Rozdíl je jen v postavení toho člověka. S perlami obchoduje, takže ví, jakou mají hodnotu. Cíleně asi také nehledá zrovna to nejvzácnější, ale je přirozené, že hledá takovou, která má svou cenu. Mohli bychom zde vidět člověka, který přeci jen v životě něco hledá. Nezabývá se jen svou prací, nesnaží se přežít, ale obchoduje, porovnává, přemýšlí nad svým životem. V době Ježíšově bychom zcela klidně mohli říct, že se jedná o nějakého učitele zákona Božího. Docela v tom zákoně umí hledat a nacházet zajímavé věci. A je tedy jen otázka času, kdy narazí na Ježíše a jeho slovo o Božím království. Je jen otázka času, kdy v Zákoně najde cestu, která ukazuje něco pro něj neznámého a překvapivého, něco, co má nesmírnou hodnotu. Může se jednat o cestu milosti, která v Písmu zcela jistě je, ale ne vždy je k nalezení a poznání. Často zanikne mezi mnoha jinými cestami, které mluví spíše o povinnosti a přísném trestu. Jde o člověka bohatého a tak není problém, aby si mohl něco dovolit koupit. Ale cena království Božího, cena slov Ježíšových je i v tuto chvíli velice vysoká. I on se musí vzdát všeho, co má. Je na tom najednou stejně jako ten člověk, který našel poklad na poli. I když v něčem se jeho situace trochu liší. Hříšník musí sebrat odvahu, aby předstoupil před Boží tvář a přijal odpuštění. Člověk typu zákoníka či farizea se před Boží tvář postavit nebojí. Má ale jiný problém. Musí poznat, že jeho spravedlnost je také před Bohem nedostatečná. Ačkoliv si není vědom své hříšnosti, i on musí před Bohem pokleknout v pokání. A právě to je něco, co předpokládá, že se musí vzdát sám sebe, musí prodat všechno, co má. A tak se spolu s dalšími ocitá na stejné cestě. Je to cesta, která vyžaduje, aby se člověk rozhodl vzdát všeho pro Boží království.
Jak vidno, nalezení Božího království vede člověka ke kroku, který je nezvyklý. Možná vypadá i dost riskantně a nezodpovědně. Prodat vše, co člověk má, to přece není běžné. Avšak on ten prodej je také jen určitým obrazem. Ten obraz ukazuje k tomu, že nalezení Božího království je pro člověka cennější než cokoliv jiného. Při setkání s Ježíšem tak jde na druhou kolej vše, co doposud bylo důležité a prvotní. Tedy jde stranou strach před Boží přítomností, strach o svoji pověst, jde stranou vědomí vlastní důležitosti a také pýchy. Jde stranou hledání jiných jistot, než právě v Boží ruce. Často můžeme slyšet, že víra v Boha je berličkou, o kterou se opírají staří, slabí a nemocní. Při setkání s Ježíšem ale člověk zjistí, že ono je tomu přesně naopak. Různé jistoty, které se opírají o hodnoty tohoto světa o hodnoty lidského umu a poznání jsou jen berličkou pro ty, kteří nedokáží žít z důvěry v Boží dobrotu. Věřit žádá mnohem víc odvahy, než opírání o poznané či ověřené. Proto je království Boží jako veliký poklad či vzácná perla. Člověk ho získá jen tehdy, když se pro jeho získání vzdá sám sebe.
Poslední z podobenství našeho dnešního textu ukazuje k tomu, že ne každý, kdo se s Božím královstvím setká je bude vnímat jako tu největší věc ve svém životě. Toto království je jako síť, která zahrne každého, ale ne každý v ní zůstane, ne každého přivede ke spáse. Obraz soudu není rozhodně příjemný. Nikdo není rád posuzován. Ale v případě Božího království je to věc příjemná. Vždyť mezi mnohé starosti našeho světa patří právě ten pocit, že zlo a dobro se již tak prolíná, že to nikdo nedokáže od sebe rozlišit. Je to spolu tak provázané, že je těžké se orientovat. Ale Boží království je jako síť, která zahrne všechno, ale pak se to dobré a zlé od sebe oddělí. Do jisté míry může jít o obraz člověka. Když se setká s Božím královstvím, setká se s ním jako celý člověk. Tedy jako ten, ve kterém je přítomno dobré i špatné. Sám ze svých sil to špatné nedokáže ze svého života zcela odstranit. A často sám ani neumí pořádně rozlišit, co je dobré a co je zlé, sám tedy ani neví, s čím ve svém životě zápasit a čeho se držet. Je zahrnut sítí se vším všudy, ale setkání s Ježíšem je jakýmsi soudem uvnitř jeho života. To dobré je vybráno a uloženo, to špatné vyhozeno. Boží království člověka mění. A mění ho i tím, že se obrací k dobrému, může se stát dobrým. I to je tedy určitý obraz soudu, ke kterému zasednou nad člověkem andělé.
Tato tři podobenství, která jsme dnes četli, říká Ježíš svým učedníkům. To je také důležitý detail. Vždyť právě oni by si mohli říct, že hledání Božího království se jich netýká, když chodí všude spolu s Ježíšem, všechno to znají a vidí, jaksi se dá automaticky předpokládat, že to i přijímají. Ale tady je potřeba si uvědomit, že ono to přijetí Božího království tak automatické a jasné není. I sami učedníci musejí poznat jeho hodnotu a nutnost dát vše, aby je získali. Znamená to, že i my sami, kteří toho již tolik o Bohu a Ježíši víme, také musíme stále hledat jakou cenu to království pro nás má. Stále musíme být připraveni dát tomuto království všechno, co tvoří náš život. Vždyť pro mnohé farizee a zákoníky ten prodej všeho, co měli, znamenal opuštění toho, v čem vyrůstali, opuštění jistoty jejich pohledu na zákon Mojžíšův. Proto i my máme být připraveni pro Boží království dát všechny své poklady hmotné i duchovní.
V Ježíšových slovech zaznívá nesamozřejmost darů, které odstáváme z Boží ruky. I když je to vše dílo Boží milosti, přeci jen na nás klade určité nároky. A tak jsme stále znovu stavěni před otázku, která z těchto podobenství zaznívá. Co jsme ochotni dát za Boží království? Co jsme ochotni opustit, aby Bůh vešel do našeho života a byl v něm skutečným králem?
Pane Ježíši, tvá slova pro nás mají veliký význam. Tvá milost nás znovu a znovu posiluje. Pro nás jsi obětoval svůj život, aby tak tvá vláda mohla vstoupit do našich životů. Prosíme tak o posilu, abychom měli odvahu vzdát se všeho pro tvé království.
Amen.
p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }
| < Předchozí | Další > |
|---|
