Dopis redakci Českého bratra
Vážení redaktoři!
Další neslušná fotografie, zarazil jsem se nad stranou 10 v Českém bratru 17/2005. Už druhá během krátké doby. A to ta minulá vyšla dokonce na titulní straně ČB 15/2004. Uznávám, že redakce za jejich obsah nemůže, nicméně je nechává tisknout. Fotografie zachycují ordinační slavnost: faráři v talárech stojí kolem klečícího ordinovaného a podle starobylého vzoru se za něj modlí s napřaženou rukou. Na obrázcích marně pátráte po někom bez taláru. Proto ty fotky považuji za neslušné. Nesluší se totiž v evangelické církvi, aby klíčový okamžik ordinace pro sebe uchvátili sami ordinovaní. (Abych byl spravedlivý - některé postavy otočené zády by snad mohly být „v civilu", ale i tak by jich v té tlačenici bylo málo.)
Obě fotografie věrně vystihují neblahý jev, jehož jsem byl svědkem už několikrát. Poměr farářů a presbyterů při slavnostním vzkládání rukou bývá drtivě nevyrovnaný. Možná jsme se dosud úplně neoprostili od římského pojetí, podle něhož jsou bohoslovci svěceni do kněžského stavu a toto svěcení vykonávají právě osoby posvěcené. Ovšem předávání úřadu v rámci výlučného kněžství do naší církve nepatří. Faráři ani senioři nemají patent na kněžské prostředkování mezi Bohem a lidmi. Reformace zdůraznila biblickou zásadu všeobecného kněžství. Převedeno na ordinaci - ke službě slovem Božím a svátostmi pověřuje celá církev, kterou zastupují presbyteři a faráři, nikoliv jenom faráři.
Současná bohoslužebná agenda, která popisuje průběh ordinační slavnosti, zcela samozřejmě počítá s účastí presbyterů na apoštolském vzkládání rukou. Nevím, proč faráři neposedí a dopředu se jich obvykle nahrne tolik, že pro nikoho dalšího není místo. Nevím též, proč se dopředu nehrnou presbyteři. Že by jim jejich kazatelé a pastýři zapomněli říci, aby se směle připojili, jelikož jsou stejně způsobilí ke vzkládání rukou jako faráři? Možná faráři chtějí ordinovanému vyjádřit kolegiální podporu. To je správné, ale ať ji vyjadřují jinak. Například podáním ruky, s nímž se v ordinačním shromáždění rovněž počítá.
Zdá se mi, že pojetí ordinace nemáme dostatečně zpracované a zažité. Už se těším, až se Český bratr tomuto námětu bude zasvěceně věnovat v některém ze svých témat. Ale ještě více se těším na takové ordinační bohoslužby, kdy se nejtěsněji nad ordinovaným budou modlit presbyteři z jeho sboru, neboť jim přítomní faráři rádi dají přednost.
Přeji Vám a Vaši redakční práci hojné požehnání. Jiří Tengler
| < Předchozí | Další > |
|---|
