Hlavní stránka Kázání Neděle 17.července 2016

Neděle 17.července 2016

Email Tisk PDF

Bohoslužby v Zábřeze 17.července 2016

Lk 10,38-42

Milé sestry, milí bratři, všichni se asi shodneme na tom, že neděle je úžasný den. Člověk si může odpočinout od veškerého svého lopocení. Není potřeba nic dělat, chodit do práce, běhat po nákupech. Je možno odpočívat. Alespoň tak má neděle ideálně fungovat. Člověk se může zastavit a také si uvědomit, čím je vlastně jeho život naplněn, jak nádherné a důležité je pro něj slovo odpočinek. Zdroje lidských sil nejsou nekonečné a potřebují doplňovat.

Příběh o návštěvě Ježíše u dvou sester, Marie a Marty zpočátku nevypadá, že by měl co říct k tématu odpočinku. Ježíš je zajisté vzácný host a tak je na místě se postarat o něco na stůl. Vždyť je to vidět i na starozákonních postavách, ke kterým přicházejí vzácní hosté. Nenechají je sedět jen tak, ale postarají se o něco k posílení. Právě to totiž poutníci často potřebují. Nejen trochu stínu, ale také něco k snědku a pití. Úsilí Marty je tak pochopitelné a z hlediska tehdejších zvyklostí správné. Takto viděno je pak oprávněná i její námitka, aby ji sestra pomohla a nenechávala vše na jen na ni. Je to společný host a oběma by mělo záležet na tom, aby splnily svoje role hostitelky. Marta tedy neděla nic, co by bylo neobvyklé, nezpůsobné či jinak odsouzeníhodné. V tuto chvíli hůře vypadá spíše ta Marie, která se o nic nestará a jen sedí u Ježíšových nohou a naslouchá.

Ježíšova role je v tomto příběhu ze dvou důvodů pozoruhodná. To první zvláštní se týká jeho prostředkující role. Marta se neobrací na Marii, aby ji poprosila o pomoc, ale na Ježíše. A to ještě otázkou, zda mu nezáleží na tom, jak se ta Marie chová. Jakoby zde měl být Ježíš soudcem. Je autoritou a měl by zasáhnout. Patrně by na Martu nedala, ale když to uslyší od Ježíše, tak to bude něco jiného. Skoro to také vyznívá, jakoby ta Marta Ježíše kárala. Klidně si povídá, klidně Marii zdržuje. Nedbá na to, co je její povinností. A tak mu to Marta připomíná. Měl by dbát na určitá pravidla, zvyklosti, neměl by tedy Marii zdržovat od její role hostitelky.

Co tento krok o Martě vlastně prozrazuje? Myslím, že je to její zaujatost rolí, kterou má. Zcela ji to pohlcuje a tak nedokáže věci vnímat jinak než právě tímto úhlem pohledu. Je zaměřena na stůl, na dobro svých hostí. V této horlivosti je pak jakousi vychovatelkou své sestry. A Ježíše zde vnímá jako toho, který ji má v tomto pohledu podpořit. Skoro je to něco ve smyslu, že přeci konám správně a tak by Ježíš měl i ty ostatní napomenout, aby jednali stejně. Ježíš je tak v roli autority, která se ale netýká mého jednání, ale má k mému obrazu usměrňovat jednání ostatních. Je to přeci jen zvláštní prosba, když se k Ježíši člověk obrací s tím, aby někomu něco řekl, aby někoho popostrčil v jednání vůči člověku samotnému. Spíše by měl člověk prosit za změnu svého jednání vůči druhým než naopak. A tak je skutečně pozoruhodné, kam může vést horlivost pro jistě potřebnou službu. Ježíš přestává být Pánem, kterému člověk slouží a stává se soudcem,který se jej má zastat.

Druhá pozoruhodnost navazuje na Martinu horlivost. Ježíš ji napomíná. Zastává se Marie a jejího jednání. Jakoby tím tu Martu do jisté míry shodil. Nejen, že ji odmítne vyhovět, ale ještě ji napomene. Jakoby tedy její horlivost nebyla na místě. Jakoby dělala věci špatně. Tak vyhrocené to ale jistě od Ježíše zase není. Nekárá Martu za to, že se o ně stará. Nemluví o její službě jako takové, ale spíše o místě, jaké tato služba v Martině životě zaujala. Dostala se na první místo, před všechno ostatní. A to Ježíš napomíná. Marii ukazuje jako tu, která se zvolila dobrý přístup. Není to ale kvůli tomu, že se rozhodla nedbat na to, jak její sestra běhá kolem hostů. Jde o poznání toho, co je skutečně ono důležité, potřebné v každém lidském životě. Ježíš se tímto zastáním Marie možná dostal do rozporu s tím, co bylo považováno za společensky správné. Vždyť nepřímo zrelativizoval nutnost sloužit jim u stolu. Jenže ono nejde o boření nějaký zásadních pravidel. Jde o to, aby se všichni zamysleli nad tím, jak skutečně důležité je to, co konají, jak nezbytné a potřebné pro jejich životy. Zde se příběh těchto dvou sester dotýká i tématu odpočinku.

Naše životy jsou velice podobné té Martě. Máme na mysli mnoho věcí, které je třeba udělat, zajistit, zařídit. Přemýšlíme nad tím, co všechno je potřebné a důležité. A je pravda, že to nemůže často brát na lehkou váhu. Když chystáme nějakou akci, nemůžeme mávnout rukou nad tím, že zde bude mnoho lidí, kteří si potřebují někde sednout, dojít na záchod, měli by mít možnost dát si kávu, čaj a něco malého na posílení. Stejně tak to funguje i v dalších oblastech našeho života. Nemůžeme zanedbávat, že někde musíme bydlet, něco jíst a pít, něco si obléhat. Nemůžeme zanedbávat, že děti potřebují vzdělání, potřebují kontakt s jinými dětmi, my sami bychom měli někde pracovat a dosáhnout určitého postavení. A církev? Také musí přemýšlet o mnoha praktických věcech. Je třeba platit pracovníky, energie, daně, údržbu budov. Když se nad tím zamyslíme, tak je skutečně mnoho věcí, kterými se musíme zabývat, nemůžeme je nechat být, nemůžeme se tvářit, že nejsou. Když se podíváme na ten dnešní příběh, problém Marty nebyl v tom, že se snažila těm hostům zajistit něco na stůl. Problém nastal ve chvíli, kdy začala do svých starostí zatahovat Marii, kdy její volbu považovala za méně důležitou, za něco, co může počkat. Nejde tedy o činnost samotnou, ale o to, jakou důležitost jí ta Marta dala. A stejně to platí i o nás. V různých otázkách nejde o samotné otázky, ale o to, jakou důležitost v našich životech mají. Jde o to, jestli se nestávají tím nejdůležitějším. Tím, k čemu pak vedeme i ostatní, aby to pro ně bylo důležité tak jako pro nás.

Člověk se musí věnovat mnoha věcem, ale pak má možnost načerpávat. A to je důležitý moment i toho dnešního příběhu. Ježíš Martě říká, že Marie si zvolila dobře, protože našla místo u jeho nohou. To jí nikdo nevezme. To je docela výzva. Spousta našich jistot se může zhroutit. Můžou vyjít naprázdno, nemusejí nás vůbec nějak naplnit či zajistit. Je dobré věnovat čas práci, ale ještě něco je nad tím. Stejně tak je dobré dát dětem to nejlepší, ale ještě něco je nad tím. A platí to i o životě církve. Je dobré přemýšlet, jak to dál udělat, aby fungovala, ale ještě něco je nad tím. Nad tím vším je čas strávený u Ježíšových nohou. Je to dobrá volba, i když nevypadá tak aktivně jako to Martino běhání. I když se Marta mohla cítit zahanbeně, že se tolik snaží a nikdo to neocení, přesto ji Ježíš nenapomíná, aby ji zahanbil. I jí ukazuje, že nemusí být uzavřena v bludném kruhu svých starostí a trápení, ale může učinit něco mnohem důležitějšího. Vrcholem jejího konání by neměla být spokojenost z práce, kterou vykonala, ale možnost být s Ježíšem tak jako její sestra. K tomu ji Ježíš ukazuje. Cestou není, aby Marta vytrhovala Marii od Ježíšových nohou, ale aby se ona sama nechala vytrhnout z kolotoče úkolů a povinností, které si naložila a posadila k Ježíši a nechala naplnit jako slovy.

Právě takový odpočinek potřebujeme i my. Neděle je úžasná věc. Přemýšlíme asi nad tím, jak ji nejlépe naplnit. Co dělat, kam zajít? Nabízí se mnoho možností. Ale mezi všemi je jedna, která je úžasnější než všechno ostatní. Smíme se sejít a naslouchat společně Božímu slovu. I když to nevypadá moc akčně, je to ten nejlepší čas, který máme. A je to i to nejlepší pro naše děti i celou církev. Přes mnoho zajisté dobrých a lákavých věcí je jedno pevné, co nám, dětem ani církvi nikdo nevezme. Smíme se posadit u Ježíšových nohou a naslouchat.

Čas odpočinku a dovolených mnohdy vede k určité rozvázanosti jinak pevného režimu, který člověk mívá. Je to do jisté míry asi dobře. Potřebujeme si oddechnout. Ale asi by nebylo dobré, aby mezi to oddechování patřil i čas strávený nad Písmem a modlitbou. Nezapomínejme během svých odpočinkových aktivit právě na tento zdroj posily do našich životů. Je to přece dobrá volba. A tak i když je spousta věcí důležitých, to jedno je jen potřebné. Abychom u Ježíšových nohou naslouchali a rozjímali jeho slovo. Vše ostatní může být dobré a činit člověku radost, tak jako při návštěvě potěší šálek čaje či sklenice vody a sušenky. Ale jen čas nad Božím slovem a v jeho blízkosti nás skutečně posiluje a občerstvuje do běhu s našimi dalšími povinnostmi.

Pane Ježíši, ukázal jsi nám, že jen jedno je potřeba. Dej nám tu milost, abychom poznávali, jak důležité je pro nás zastavit se a trávit čas s tebou, naslouchat tvému slovu a přijímat jej do svých životů.

 

Amen.

 

Kontakt

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Zábřehu
U Vodárny 545/2
789 01  Zábřeh

E-mail: zabreh(a)evangnet.cz

IČO: 449 40 068
Číslo účtu: 2102308187/2010

více ...

O www

V záhlaví stránky jsou použity elektronické obdoby grafických koncovek z Evangelického zpěvníku vydaného Synodní radou ČCE, Baden, 1979. Autorem původních předloh je Jaroslav Šváb.

Copyright © 2013 FS ČCE Zábřeh | webmaster: Mgr. Filip Matějka