Bohoslužby v Zábřehu 3.srpna 2014
Mt 14,13-21
Milé sestry, milí bratři, chléb je symbolem života. Ve chvíli, kdy člověk má možnost upéct si chléb, je uchráněn hladu a tím i smrti. Jen si vzpomeňme na Eliáše a jeho útočiště u vdovy v Sareptě. Všude byl hlad, ale Hospodin dal, že ona vdova měla vždy dostatek mouky a oleje, aby mohla upéci chléb. A tak byl Eliáš i ta vdova zachráněni. Měli chléb a tak nezemřeli, ale mohli žít.
Když na jednom místě nasytil Ježíš veliký dav chlebem, byl to neobyčejný zázrak. Uzdravení bylo fajn, vyhánění démonů také. Ale nasycení zástupu? Taková schopnost je něčím už hodně mimořádným. A dalo by se říct i ceněným. Upřímně řečeno, kolik lidí dnes trápí, že je někdo nemocný nebo posedlý? Mnohým to je docela lhostejné, pokud nejde o ně samotné nebo blízké. Ale získat jídlo nějakým jednoduchým a nenáročným způsobem, to je něco, co dokáže oslovit skoro každého. Člověk potřebuje jíst. S nemocí či posedlostí se nějak vyrovná, dá se s nimi naučit žít. Ale bez jídla to nejde. A tak by se dalo říct, že právě zde se ukazuje něco, na čem by mohl Ježíš postavit své Mesiášství. Dává člověku pokrm, na pustině, kde kromě dvou ryb a pěti chlebů nic jiného není, nasytí několik tisíc lidí. Asi není lepší způsob, jak získat přízeň davu na svoji stranu. Nicméně takový pohled na Ježíše by byl docela chybou. Mu totiž nejde o to, aby ukázal, jak skvěle umí nasytit lid, jak si tím umí zajistit jejich přízeň. Není populista. Jde mu sice o lidský život, ale ten chce spíše změnit, než jej využít pro sebe. Proto smíme za nasycením zástupu vidět další věci, které text tak trochu skrývá.
První z nich je určité propojení s Ježíšovým pokušením na poušti. Situace to byla v něčem dost podobná. Měl hlad, měl moc se nasytit. Avšak neučinil tak. Řekl pokušiteli, že přeci nejde jen o chléb. Život dává člověku Boží slovo, které koná a jedná. U něj všechno začíná. Toto slovo však pracuje s člověkem, nikoliv pro člověka. Dalo by se říct, že když byl Ježíš pokoušen, šlo o něj a tak je jasné, že se nedal svést k nějakému jednoduchému řešení. Avšak před tím tisícovým zástupem nejde jen o něj. Jde o nasycení lidu, takže by mohl k nějakému tomu zázraku sáhnout. Mohl přeci říct, ať si těch pět chlebů a dvě ryby nechají, protože on je vlastně nepotřebuje. To by bylo něco, kdyby mu tam jen donesli hromadu kamení a z té hromady udělal chléb. To by byla senzace a signál, že k nasycení davu nepotřebuje opravdu nic extra. Kamení je v této zemi dostatek. Ježíš však nedělá takovýto typ zázraku. Pracuje s tím, co mu lidé dávají k dispozici. Nejde tedy o ledajakou ukázku Ježíšovy moci. Jde o ukázku toho, co Boží moc dovede s tím, co mu člověk svěří do rukou. Nebylo toho moc, co mohli učedníci dát. Ale i to málo, co dali bylo dostačující. Takto tedy pracuje Ježíš s člověkem. Vybízí jej, aby sám hledal možnosti. Nemusejí být kdovíjaké. Dát pět chlebů a dvě ryby pro nasycení takového davu je skutečně málo. Tak málo, jako častokrát my sami vnímáme jako své možnosti v tom kterém díle. A přece je to dostatečné. Proto se nemusíme bát ani takovýchto velikých výzev, které před nás Bůh postaví. On nechce, abychom všechno dělali sami. Chce, abychom to dělali ze všech sil. Nechce, abychom právě my spasili celý svět. Ale chce, abychom do tohoto díla vnesli maximum toho, co vnést můžeme. Zbytek už zařídí on sám.
Pobídkou k tomu, aby člověk vložil i jen málo svých sil do Božího díla, se dostáváme k další zajímavosti textu. Můžeme ho vidět jako podobenství Ježíšova díla. Dav se cestou za Ježíšem ocitá na pustině. Už to je zvláštní obraz. Cestou za Ježíšem se dá dojít do místa, kde se člověk nemá čeho zachytit, kde sehnat něco k snědku, zkrátka nemá situaci ve svých rukou, ale je odkázán na pomoc odjinud. V tu chvíli poznává, že život není jeho zásluha, ale dar. A poznává, že Bůh o tento život pečuje. Tak jako to poznával Izrael cestou na poušti. Ten byl touto cestou vlastně formován, stával se Božím lidem. Nacházel v Bohu cestu života. A o to jde i v Ježíšově sycení zástupu. Zástup nachází cestu života. Jak už jsem zmínil, chléb je symbol života. A Ježíš tento chléb dává. Dává tak sám sebe. Zde to ještě není patrné, ale časem to bude stále zřejmější, až se to ukáže nejzřetelněji na golgotském kříži. Ježíš je náš klíč k životu. Na pustině, kterou procházíme, dostáváme z jeho rukou to, co je pro život nutné. Vlastně to dostáváme i jindy, ale na té pustině je to nejlépe vidět. A tak právě sycení davu je dalším dílem skládanky, který dává smysl Ježíšovým slovům a činům různých uzdravení. Vše, co Ježíš koná, koná k záchraně lidského života.
V této záchraně hrají velkou roli učedníci. To je další detail, který trochu zaniká při zběžné četbě textu. Ježíš říká svým učedníkům, aby se postarali o jídlo pro ten zástup. Učedníci navrhovali, aby byl zástup propuštěn a šel si sám někde hledat něco k jídlu. Co chtěli, už dostali, tak můžou zase jít. Jakoby skončila učedníkům pracovní doba a zástup je od té chvíle nezajímal. Jenže pro Ježíše to tak není. Dav slyšel mnoho zajímavých slov, zajisté to byla slova života. Ovšem k cestě života nepatří jen naslouchání. Bůh nevstupuje do lidského života jen na chvíli, či v určených hodinách. Přichází a zůstává napořád. A tak ani učedníci nemohou dav propustit s tím, že zkrátka nyní padla a můžou přijít zase zítra. Můžeme zde vidět odkaz k sociální službě společenství, kdy je pamatováno nejen na vzdělání se ve slovu Božím, ale také starost o základní potřeby. Můžeme vidět ale také obecnější odkaz k tomu, že přece není nutné posílat lid, aby hledal jinde, co může získat od nás. Zde nejen už jen o pokrm či jiné biologické potřeby lidského života. Jde o naplnění života jako takového. Nemusíme jen předávat Boží slovo. Respektive jen mluvit o Božím slově. To slovo má mnoho podob i hmatatelných. Můžeme do lidské života zasáhnout mnohem víc, aby tak nehledal jinde, co může najít v Bohu. Vždyť Bůh není jen tím, před kým se člověk sklání v kostele. Bůh má v rukou celý lidský život, každou oblast mu můžeme odevzdat, do každé ho pozvat. A tak i ve vztahu k Bohu může být nasycen lidský život toužící po mnoha drobnostech a radostech tohoto světa.
Aby lidé kolem nás byli nasyceni, chce to ale naši aktivitu, naše odevzdání se Bohu. Bůh pracuje s tím, co mu dáme. K tomu vidíme příklad u Ježíše. Celému tomu nasycení zástupu předcházela Ježíšova touha po samotě. Dozvěděl se ne zrovna příjemnou zprávu, Jan Křtitel byl zabit. Na pusté místo tedy Ježíš odešel, aby byl sám, aby se modlil. Lidsky je to přeci pochopitelné. I v našich životech jsou situace, se kterými se potřebujeme nějak vyrovnat, chceme utéct do samoty. Od toho davu je to tedy trochu bezohledné, když Ježíše pronásleduje i v tuto chvíli. Ježíš se na ně ale nezlobí, nic nevytýká ale je hnut lítostí, káže a uzdravuje. V tu chvíli nemyslí na sebe. Co má, dává druhým, aby jejich životy byly uzdraveny, zachráněny. Dělá to, co za chvíli žádá od svých učedníků. Nemyslet na sebe, ale sloužit, všechno dávat k dispozici Bohu, aby on jednal, dával lidem život. I když někdy se člověku pochopitelně nechce. Jsme unaveni, vyčerpáni, znechuceni, smutní, podléháme náladám, toužíme se sami dát do pořádku. Proč ne, Bůh i na to myslí, nenechá nás v takové chvíli hladové, ale nasytí nás. Avšak je třeba mu důvěřovat. Tak jako učedníci, kteří dali vše co měli a přitom neměli jistotu, jak to dopadne. Mohli jen věřit, že to poslouží dobré věci, že Bohu to bude stačit a sami na tom nebudou škodní. Vždyť se pak najedli určitě víc než kdyby si nechali chleby pro sebe.
Bůh dává pokrm tomuto světu. Každý den jeho ruka sytí všechny tvory. Nemusíme to vždy vidět, vždy si to uvědomovat. Jsme ale součástí tohoto jeho díla. Nejen, že nás živí, ale také vyzývá, abychom dali pokrm našemu světu, abychom přinesli svou oběť pro nasycení davu, který možná jen ze zvědavosti, možná ale ze skutečného zájmu hledá Ježíše. Ježíš nám je dává na zodpovědnost, nemáme je posílat pryč, i když by to bylo v mnohém daleko jednodušší. Tak jako je jednodušší poskytnout jen určitou službu a o nic dalšího se nestarat. Vždyť přeci kolem je spousta dalších, kteří se mohou také postarat. Jenže Ježíš nepřišel, aby poslal hledající hledat jinam. Přišel, aby jim pomohl najít. A tak i my bereme na sebe tuto Ježíšovu službu, abychom pomáhali nejen s nasměrováním správným směrem, ale také byli průvodci, byli těmi, kdo dosvědčí, že lidský život je sycen rukou Boží, že právě od něj přijímáme pokrm, oděv, pokoj a mnoho dalších věcí, které vyplňují náš čas na této zemi.
Pane Ježíši, dal jsi davu chléb. Smíme v něm poznávat tebe samotného, který se nám dáváš jako pokrm věčného života. Prosíme dej nám, abychom v důvěře dávali vše, co máme do tvých rukou a nebáli se, že je to jen troška, která stejně ničemu nepomůže.
Amen.
| < Předchozí | Další > |
|---|
