(Přepis z kurentu a překlad do češtiny, není v Pamětní knize)
Das Wort Gottes bleibet in Ewigkeit. Eduard Drgala, ewang. Pfarrer
Hohenstadt, am 7. März 1940. in Hohenstadt
Ať Slovo Boží zůstane do věčnosti. Eduard Drgala, evang.farář
Zábřeh, dne 7.března 1940. v Zábřehu
L. P. 1940 - 41
Práce kazatele
Každou neděli v 8 hod ráno konám služby Boží v Sudkově. O ¾ na 10 sloužím Slovem Božím v Zábřehu a odpoledne o 3 hod jsem v Písařově. Když br.vikář Šedý jede do Písařova, jednou měsíčně, jsem ve Svébohově. Většina cest se koná na kole.
Vyučuji po celý týden, každý den. Od 1.října až do Velikonoc konám ve středu večer biblickou hodinu ve Svébohově a v pátek v Písařově, všude za velké účasti a zájmu. Sudkov 40, Svébohov 35, Písařov 70 účastníků nejméně. Každé úterý je v Zábřehu schůzka mládeže, kterou sám vedu za účasti průměrně 28 sester a bratří.
Pán mne posiluje a dává vždy novou radost. Díku Jemu.
L. P. 1941
Konfirmace
Byla konána dne 13.července za velké účasti a s mnohým požehnáním.
Na obrázku zprava: Tomášková, Tunis, Badal, Jersáková, Čermák, Loučná a br.kurátor Hudec, který daroval každému z nich právě vyšlý Nový Zákon od České Biblické práce.
L. P. 1942
Učitelé naší nedělní školy.
(Poznámka přepisovatele: Zleva: Nevečeřalová, ?, ?, Matějková, ?, ?, Čermák)
Naši hosté br.farář Krygel a br.vikář Šedý při slavnosti biskupa Komenského při vycházení z naší modlitebny.
L. P. 1942
Slavnost na památku narození J.A. Komenského před 350 lety.
Byla konána v neděli dne 22.března za veliké účasti. Naše modlitebna nepostačovala a neradi jsme viděli, jak mnozí odcházejí od naplněných dveří. Slavnostním řečníkem byl bratr farář Ewald Krygel z Vídně, jeho řeč byla nasazena do bohatého rámce sborových zpěvů, hudby a recitace. Modlitbami a čtením Slova Božího sloužil bratr vikář Šedý. Sbírky v tento den vynesly RM 172,-
L. P. 1943
Konfirmace 27.červen1943
Konfirmandy pečlivě připravil br.katecheta a bohoslovec Čestmír Rychetský. Sbírka slavnostní vynesla RM 310,- na úmor sborového dluhu.
L. P. 1943
L. P. 1944
Sborový dluh splacen
V neděli dne 7.května byla konána v našem shromáždění slavnostní sbírka, která vynesla RM 575,- a zcela uhradila zůstatek našeho dluhu.
V ten den jsme vroucně děkovali Pánu Bohu, že dal, aby tato tíha z nás tak brzy byla složena. Za 15 roků hrstka našich bratří a sester společnou obětavostí, na nichž braly podíl i naše děti, zdolala velké břemeno.
S nadějí, že nám Pán Bůh svěří nové dílo, hledíme do blízké budoucnosti.
Ti, kteří v Něho doufají, nebývají zahanbeni.
L. P. 1944
Naši letošní konfirmandi složili svůj slib v neděli dne 18.června.
Jest to první skupina, kterou jsem mohl vést od nastoupení do školy, až k prahu samostatného života.
Bratr Antonín Čermák, presbyter našeho sboru a jednatel zemřel 21.června 1944.
Tak jsme se s ním setkávali každou neděli, Bibli Svatou v ruce a radost v srdci nad tím, že smí vstoupit do domu Božího.
Obětavý až do krajnosti, ochotný ke službě, věrný ve slyšení Slova Božího a stálý v jeho činění ve dnech života plného práce, ve dnech nemoci plné bolestí.
Byl povzbuzením pro mnohé a silnou oporou kazatelů, zůstane nezapomenutelné obecenství s ním v jeho rodině a domově, kde nám bývalo tak mile a dobře.
Odcházel z této časnosti v plné jistotě víry, neboť věděl komu uvěřil a že ani smrt ho nemůže odloučit od Pána Ježíše, kterého miloval.
Na poslední cestě byl doprovázen br.vikářem Šedým, Matějkou a kazatelem sboru. Byl uložen Slovem Božím, modlitbou a upřímnou slzou.
V pondělí dne 7.srpna 1944 jsme se rozloučili s bratrem Mertou, který dokončil svá bohoslovecká studia a s bratrem Rychetským, který je právě dokončuje. Oba bratři vyrostli v našem sdružení a nyní se ujímají duchovní práce v naší církvi jako vikáři. Sešli se ti, kteří rádi s nimi společně sedávali, aby ještě jednou zasedli ke společnému stolu a kde po několik let i dnes naposledy ke slyšení Slova Božího a modlitbě zasedli a se ztišili před rozchodem do života a práce pro Boží království.
Ordinace třech bratří z našeho sboru v Praze ve Vinohradech v neděli 17.září 1944.
Kazatel sboru přes všecky prosby neobdržel propustku a nemohl se zúčastnit této významné chvíle v Praze. Naše společné modlitby se vznášely v tu neděli z našich modliteben k Tvé milosti za naše bratry. Pan úřadující náměstek synodního seniora B. Jerie ordinuje bratra Karla Matějku, bratra Hynka Mertu a bratra Čestmíra Rychetského.
Zastihla nás válečná vlna,
v neděli dne 6.května 1945 byl dán brzy po půlnoci rozkaz k evakuaci města. Na odchod, nebo útěk nikdo z nás nemyslil a také se ho nezúčastnil. Kazatel odjížděl ráno do Hrabové, aby tam vykonal služby Boží, bratr vikář Šedý měl kázat u nás. Silnice byly přeplněné vojskem, tanky, auty, koňskými potahy a nesmírným množstvím civilního německého obyvatelstva. Za Vitošovem z jedoucího auta na kazatele důstojník SS vytáhl a namířil pistoli, spolujezdec mu srazil ruku v poslední okamžik. Po bohoslužbě v Hrabové se kazatel ihned vrátil domů a zastihl právě sbor shromážděný při zpěvu, přečetl žalm 91 a na místě kázání jsme všichni poklekli a modlili se a zcela vše jsme odevzdali do ruky Boží. Bratr vikář Šedý se ze Sudkova ihned vrátil do Hrabové. V pondělí 7.května jsme důležité věci odnesli do našeho krytu a večer, když začala dělostřelecká palba na město, nejen my z fary, ale všichni obyvatelé z protějších domů se k nám přišli schovat. Palba se blížila hodinu od hodiny. V ranních hodinách v úterý 8.května dopadaly střely na celé město. Bylo okolo 9. hod ráno, kdy naši dva bratři ze sdružení Míla Kulhavý a Karel Jersák přiváděli první ruské vojáky naší ulicí, pozdravili jsme je radostně. Za chvíli přichází další skupina vojáků vítězné armády, kazatel s nimi mluví a v tom dopadl granát do břehu potoka na naší straně. Boží ochranou se nic nestalo, jen byla všechny okna vytlučena. Za okamžik přišli z partyzánských oddílů hlásit zraněné, kazatel se partyzánům již dříve přihlásil k sanitní službě. Za nejprudší palby na naší ulici jsme ošetřovali ve sladovně zraněné ruské bojovníky.
Město bylo dopoledne 8.května 1945 Rudou armádou osvobozeno
Musím pokládat za zcela zvláštní milost, že se žádnému z celého sboru nic nestalo, ač naši chlapci konali těžkou službu při partyzánských oddílech. Nikdo nebyl raněn, nikdo zabit, žádný náš chrám nebyl ani poškozen.
Díky Pánu Bohu
Ve středu 9.května 1945 v 10 hod dopoledne kazatel pohřbíval v Sudkově 20 Ruských hrdinů, kteří tam položili svůj život v oběť za naši svobodu.
Návštěva dp. synodního seniora ThDr. J. Křenka 26. – 29. října 1945.
Kazatel J. Košťál odešel ze sboru do Šumperka, kde se tvoří Nový sbor, v listopadu 1945.
25. listopadu 1945 jsem se přistěhoval i s rodinou z Uherského Hradiště, kde jsem půl třetího léta působil, do Zábřeha. Přijeli pro nás ze Zábřeha s traktorem a dvěma vlečňáky. Na ně jsme naložili všechny své svršky a sami si na konec přisedli, celou noc jsme jeli, až v sobotu ráno jsme šťastně dojeli do Zábřeha a obsadili vyprázdněnou faru zábřežskou. Velmi mile nás uvítal br. Pospíšil, který nás celou noc očekával. Hned jsme se dali do pořádání nábytku a několik Němců a Němek z koncentračního tábora nám pomáhalo. V neděli jsem již o 8 hod. sloužil v Sudkově a ve ¾ 10 hod. v Zábřehu. Odpoledne byl program na rozloučenou s bratrem Košťálem a současně na uvítanou mne i mé rodiny. V úterý nás uvítala mládež ve své večerní schůzi a připravila také pro všechny pohoštění. Pak už začala pravidelná práce, z níž nebylo vlastně dodnes pořádného oddechu. Teprve skoro po 4 letech se dostávám k tomu, abych aspoň tento krátký záznam do pamětní knihy vepsal. O tom, co bylo vykonáno, mnohdy s bolestí a úzkostmi, v modlitbách ví nejlépe Bůh sám. Ale kvůli poučení a povzbuzení pozdějších pracovníků budu se snažit aspoň ty nejvýznamnější události zapsat. Dnes nemohu jinak, než zvolat s žalmistou: „Dobrořeč duše má Hospodinu a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho“.
Zapsáno dne 6.září 1949 Zapsal: Ant. Balabán
| Další > |
|---|
