Léta 1919 - 1930

Email Tisk PDF

Bratrský a utrakvistický kdysi Zábřeh stal se v době pobělohorského útisku zcela katolickým. Zmizeli odtud bratrští Boskovicové, Žerotínové a jiné četné bratrské rodiny, které se musely pro přesvědčení náboženské vystěhovat. V roce 1908, kdy pisatel, vrátiv se ze studií v Německu a z cest po Holandsku, Anglii a Francii se usadil ve Svébohově, byla v Zábřehu jen jedna evang.reformní česká rodina vedle malého hloučku německých evangelíků. Ve Svébohově však byl malý filiální sbor náležející tou dobou k mateřskému sboru v Olomouci, který vznikl snad skoro před 80 lety vlivem Bible Páně, kterou dle podání přinesl jistý Florián Hecel ze svatojánské pouti z Prahy.

Zájem o náboženství a o víru otců nebyl ve městě Zábřehu tou dobou téměř žádný. Nebylo tu ani zvědavosti poznat malý okruh lidí přiznávající se k náboženství Husa a Komenského ve Svébohově, za celou tu dobu předválečnou nepřišel skoro nikdo se do Svébohova podívat. O lhostejnosti svědčí i ta okolnost, že za řadu let před válkou byla získána pro církev evangelickou ref. pouze jedna rodina:  Hubert Holý, úředník dráhy v Postřelmově.  Ku konci války jednou na jaře přišel na naše bohoslužby do Svébohova pan Dr.Indra, advokát, tč. vojenský soudce (bytem v Zábřehu) s rodinou. Podepsaný kázal právě na starozákonní text z II.knihy Mojžíšovy z historie o vyvedení lidu izraelského z Egypta a veda linii k přítomnosti vzpomenul slavného proroctví J.A.Komenského o návratu věcí do rukou českého lidu. Učinil tak v přítomnosti rakouského důstojníka-auditora, ne bez jisté obavy, přece však v důvěře, že český důstojník nezradí Čecha. Tato důvěra také zklamána nebyla a pan Dr. Indra se stal po převratu prvním českým starostou města Zábřeha v době pobělohorské.

 

Po skončené světové válce byly mysle rozrušeny a vracející se vojíni vyslovovali se namnoze nepříznivě o katolických polních  duchovních a domácí obyvatelstvo vzpomínalo s nelibostí na kázání domácích kněží, kteří stáli pevně při Rakousku a Habsburcích. Věrní čeští lidé poznávali, že Řím nebyl nikdy příliš příznivý českému národu a začali se od něj odvracet. Tak jsme získali první přestouplé v Zábřehu, jest mezi nimi na prvním místě učitelka měšťanky Josefa Černochová, knihkupec Jóža Malý (pozdější 3.český starosta města Zábřeha), rodina Balcárkova a jiní.

Poznali jsme, že je čas, abychom začali pracovat soustavně v Zábřehu, naskytla se nám pak příležitost, že jsme mohli získat na přednášku br.Dr. Boháče z Prahy, který se byl právě vrátil z Paříže od mírového jednání. Přednášel večer v sobotu 30.srpna 1919 v sokolovně zábřežské o věcech politických a na to v neděli jsme měli v sokolovně „českobratrské bohoslužby na zkoušku“, jak veliké plakáty po městě hlásaly. Účastenství bylo ohromné, veliký sál sokolovny byl přeplněn. Škoda jen, že br.Dr. Boháč příliš v přednášce i při bohoslužbách podrobil kritice některé vedoucí činitele v našem politickém životě, čímž jsme ztratili přízeň těch kruhů a stran, k nimž náleželi kritizovaní. Ovšem nelze upřít, že kritika br.Boháče jinak byla správná dle měřítka slova Božího a oprávněná. Snad však taktika vyžadovala shovívavějšího stanoviska.

 Od té doby jsme již konali bohoslužby v Zábřehu pravidelně, napřed jednou za 14 dní, pak každou neděli. Měli jsme pak to potěšení, že nám řada bratří farářů zde sloužila a naši práci podepřela. Na prvním místě to byl p.far. Prudký z Olomouce, pod jehož vedení celý okrsek severní Moravy spadal a vedle něj tu vykonal řadu přednášek p.kons. Kamil Nagy z Vanovic, jehož vzletné a myšlenkově bohaté přednášky vždycky přivábily hojně posluchačů. V roce 1920 strávil na severní Moravě své prázdniny br.far. Jar.Řepa z Velimi, který nám také v Zábřehu přednáškami a kázáním sloužil.  Také i br.far. Jan Vl. Šebesta z Peček nám vykonal v Zábřehu přednášky a kázání, z nichž zvláště ona o zájezdu do Nizozemska zanechala ve všech posluchačích úplné uspokojení a milé vzpomínky. Co se místnosti týče, obrátili jsme se napřed na tělocvičnou jednotu Sokol o propůjčení dvorany k pořádání bohoslužeb. Jednota však naši žádost zamítla s odůvodněním, že musí zůstat nábožensky nestrannou a že místnost propůjčit nemůže. Hrála zde také úlohu okolnost, že čištění sokolovny bylo spojeno se značným vydáním asi Kč 30. Obrátili jsme se proto na ředitelství gymnázia, na celý profesorský sbor a zemskou školní radu o propůjčení auly gymnazijní. Naše žádost byla příznivě vyřízena a to jistě i přímluvou a vlivem p.řiditele R.Schenka, vzácného a charakterního to vzdělance, který k nám přestoupil.  Přednášeli zde i kněží, kteří zakládali církev československou jako p.Dlouhý-Pokorný. Jednu přednášku jsme s ním pořádali společně, totiž s br.far.J.Řepou z Velimi. Přednáška se konala u Morávků v Krumpachu, kde byla hlavní síla lidové strany. Pro vřavu, při níž padly i facky se nemohla přednáška u Morávků konat a odebrali se stoupenci reformního hnutí do sokolovny, to dobou se v opravě nalézající, kde promluvili oba řečníci br.far. Řepa a p. Dlouhý-Pokorný. Práce pomalu rostla, byli získáni noví stoupenci, řada bratří vážných a velice milých. Tou dobou nám v mnohém vypomáhal starý osvědčený bratr František Dvořák z Vanovic.

 Než bylo vždy více patrné, že jediný dělník nemůže stačit na pole tak rozsáhlé jako je severní Morava, zajižděli sem sice pak br.far. Prudký, tak i br.kaz. Antonín Freidinger z Olomouce, ale ani tato jinak vzácná pomoc nestačila.

Nová doba nadešla v Zábřehu a okolí, když se odhodlal vzácný bratr z Ameriky František Horníček, aby se v Zábřehu na čas usadil a mezi námi nezištně a nenáročně pracoval. Bratr farář Horníček se usadil v Zábřehu v ulici Havlíčkově a svým vlivem a bratrským jednáním nám získal řadu nových bratří a sester. Byla to doba rušné práce, všude se nám po okolí otevíraly dvéře a my oba chodili a jezdili po vesnicích, vyučovali, kázali a pořádali přednášky. Bylo to roku 1922, kdy přítomnost br.far. Horníčka byla neocenitelná, ježto pisatel těchto řádků na vyzvání Kostnické Jednoty odejel co delegát hladovících do Ruska. Nelze ani zapomenout těch krásných dnů  v nichž jsme co dva bratři ve vší lásce, svornosti a upřímnosti pracovali  na roli Páně v malebném zákoutí severní Moravy.

 Br.far. Horníček dostával tou dobou něco z Ameriky a po našem sboru vůbec ničeho nechtěl, což pro nás chudé bylo velikou výhodou.  Mimo to br.Horníček tiše a nehlučně podporoval chudé a proto ještě dnes po devíti letech naň lidé v širém okolí rádi a s vděčností vzpomínají.

Mimo toho zde často také dojížděl a kázal br.Pokorný bakalář theol. syn br.far. Václava Pokorného z Brna.

 Protože br.Horníček odešel odtud a usadil se v Třebíči, tedy jsme za něho získali bratra diakona Zástěru, který u nás pobyl od roku 1925 až do konce června 1929. Bydlil napřed ve Svébohově a když jednou jeda na kole do Zábřeha se srazil s autem a zranil, tedy se přestěhoval do Zábřeha k rodičům své manželky. Také i jeho spolupráce mi zůstane v milé vzpomínce, i když jsme někdy zcela spolu nesouhlasili. Celkem jsme pracovali v bratrské shodě a doplňovali se navzájem. Bratr Miroslav Zástěra byl dobrým kazatelem a když od nás odcházel do Velké Lhoty u Dačic, kde dosud pracuje, tu mnozí želeli jeho odchodu. Pak zůstal Zábřeh neobsazen a pisatel obstarával vše sám, jen vyučování náboženství převzala sestra Milada Řepová z Krakovan u Kolína, dcera tamního českobr.ev.faráře.

 Na nový rok 1923 přijeli do Zábřeha bratří exulanti z Polska, jejichž repatriaci provedla Kostnická Jednota v Praze a jejich příchodem vzrostl nejen počet našich příslušníků v Zábřehu, ale nastala celkem jiná rušnější doba.  Byli jsme účastni velikých událostí, kdy po tři sta létech se nám vraceli ti, které Habsburkové kdysi z vlasti vyhnali. Pamětihodná je okolnost, že dvůr zábřežský byl propadl první konfiskaci po bitvě bělohorské a že nyní byl zase první zabrán a potomkům exulantů rozparcelován.

Hrabová zatím byla prohlášena samostatným farním sborem (1923 a Zábřeh byl tou dobou její kazatelskou stanicí).

 Když v roce 1923 se vydal pisatel podruhé do Ruska pro opuštěné děti, tehdy jej zde zastupoval br.far. Kohout z Ameriky.

Deset let byl Zábřeh (sbor pohostinsky ve státním gymnasiu), když tu počátkem roku 1930 zakoupena tzv. vila Fröhlichova a upravena na „Českobr.sbor“ , který byl dne 21. IX. 1930 odevzdán seniorem Dr.Součkem svému účelu.

Práci na severní Moravě bylo lze snadněji zdolat tak, že p.Dr.Losa daroval přičiněním Husitské společnosti auto, které sboru koná neocenitelné služby.

V roce 1928 byla stanice Zábřeh přeměněna na filiální sbor, který náleží k Hrabové! K němu patří všecky v okruhu se nalézající obce.

Dne 1.října 1930 nastoupil ve sboru zábřežském službu br.diakon Blahoslav Černohorský, který se tou dobou vrátil ze studií z Anglie (Skotska), kde poslední dva roky svých studijních let strávil. Tím je umožněno, že se práce může lépe zdolat. Nyní se káže na severní Moravě celkem na třinácti místech a sice: v Hrabové, v Zábřehu, Písařově, Svébohově, Klopině, Veleboři, Stavenici, v Janoslavicích, v Leštině, v Brníčku, Sudkově a Kosově. A nejnověji od 1.ledna 1931 také ve městě Šumperku.

Práce v Sudkově doznala potěšitelného rozšíření. Celá řada bratří a sester k nám tu přistoupila. I sdružení mládeže tu bylo založeno a pěvecký kroužek.

Tak tu stojíme v práci Páně a očekáváme na Něj, který jedině může dát zdaru  a požehnání. Rádi bychom získali severní Moravu evangeliu Kristovu, jak tomu bylo za časů starodávných. Jsme jen slabí nástrojové v ruce Boží a je to vůbec milosti, jestli On Pán náš chce našich služeb upotřebit. Jemu samému budiž čest.

 

 

Psáno v Hrabové, po krásných svátcích velikonočních, dne 7.dubna l.p. 1931        Rudolf Šedý, vikář


 

Hrabová  7. IV. 1931        

Pro náš sborový dům v Zábřehu získali jsme také milého bratra Rychetského, který před tím bydlel v Prostějově a jsme tomu velice rádi, anžto br. Rychetský je milý věřící bratr a člen „Snahy“ a mimo to zahradník, který získal praxi v Itálii, Turecku a jinde cenné vědomosti a zařizuje nám kolem sborového domu pěknou zahradu.            


 

Hrabová  8. IV. 1931    

Mezi těmi  bratry faráři,  kteří nám v Zábřehu často slovem Páně sloužili a jinak veliký zájem na zdaru práce naší vždy jevili, náleží na prvním místě br.far. B. Radechovský, tč. vojenský duchovní čsl.národní obrany v hodnosti majora v Praze.  On byl hlavním iniciátorem, aby umožněn byl návrat exulantů a také i hlavním pracovníkem. Při svých návštěvách Zábřeha nám často sloužil kázáním a jeho proslovy byly vždy mocným svědectvím o Bohu a Spasiteli našem a bývali protkány historickými reminiscencemi, které vždy mocně působily.

Jest pak ještě celá řada bratří, kteří nám pomáhali a v Zábřehu kázali. Pokud si vzpomínám jmenuji tyto: Dr.Václav Losa z Pittsburgu, Dr.Miller z New Yorku, misionář F. Chleboun z Turnova, br.kazatel Pokorný z Jednoty Chelčického, far. Hroboň z N.Klenovců Podkarp.Rus, Dr.Křenek ze Silver Lake Min., br.Míčan z Brna, far.Řepa z Krakovan, far. Smetana exul.z Vilémova, br.kazatel Urbánek z Prahy.

S potěšením také zaznamenávám, že ač jsou mezi bratry exulanty zastoupeny tři církve, Českobr.evang.  Jednota českobratrská a Jednota Chelčického, že dosud pracujeme a žijeme v nejlepší shodě. Každý měsíc káží v Zábřehu bratří ze všech třech denominací a to všemi, nečiníme rozdílů žádných, až na to, že bratřím kazatelům z Jednot je vyhrazena jedna neděle měsíčně. Jezdili sem dosud hlavně : bří Štifter, Macháček, Mejstřík.

 Hrabová 8.IV.1931

Hrabová 9.dubna 1931 

Rudolf Šedý, vikář

 

 

Bratr farář František Horníček

a Dr.Miller. Oba z USA,

přátelé našeho sboru.

 


 

„Českobratrský sbor“  Majetek českobr.evang. fil.sboru v Zábřehu

Zakoupen 25.XI.1929 od dědiců po Jul.Fröhlichovi za  187 000,-  Kč

                                                           

Sborový dům

 

 Na koupi sborového domu přispěli obnosem větším než  1000 Kč tito bratří a sestry :

 

Matějka

Karel

3 000 Kč

 

Hudec

František

1 000 Kč

Novák

Bedřich

2 000 Kč

 

Pospíšil

Miloslav

1 000 Kč

Jersák

Josef

1 500 Kč

 

Zeman

František

1 000 Kč

Jersák

Jan

1 250 Kč

 

Hart

Karel

1 000 Kč

Šedý

Adolf

1 250 Kč

 

Musil

Karel

1 000 Kč

Nevečeřal

Jan st.

1 100 Kč

 

Balcárek

Dominik

1 000 Kč

 

 

 

 

Mazepová

Josefa

1 000 Kč

 

 

 

 

Pospíšil

Vilém

1 000 Kč

 

Obnosem větším  500 Kč přispěli :

 

Munčinský

Karel

800 Kč

 

Nevečeřal

Jan ml.

500 Kč

Tuček

Bohumil

750 Kč

 

Ptáčková

Adéla

500 Kč

Čermák

Antonín

700 Kč

 

Patková

Marie

500 Kč

Pospíšilová

Růžena

600 Kč

 

Krumlová

Josefa

500 Kč

Knapp

František

600 Kč

 

Matějka

Vilém

500 Kč

Čermák

Justin

550 Kč

 

Munčinský

Josef

500 Kč

Špak

Antonín

500 Kč

 

Sedmera

František

500 Kč

Kulhavý

Karel

500 Kč

 

 

 

 

 

Mnozí přispěli menšími dary, které však, protože byly dány z lásky, jsou před Pánem právě tak drahé, jako tyto zde.


 Budiž Vám přítomná ochotnost Hospodina, Boha našeho, a díla rukou našich potvrď.

                         Ž 90, 17

 

 

 

Dodatečný zápis o slavnosti otevření sborového domu

v Zábřehu v září Léta Páně 1930

 

Téměř po tři století umlkly bratrské zpěvy v horním chrámu Páně v Zábřeze a po tu dobu také zvony darované patrně rodinou Žerotínů nesvolávaly Bratrstvo Jednoty ku společným shromážděním, až když se zčásti naplnila věštba Jana Amose Komenského o navrácení vlády do rukou českého lidu, tak zase oživly v našem lidu vzpomínky na slavnou kdysi minulost a mnozí se vrátili k víře bratrských otců. Tou dobou se také vrátili někteří naši exulanti do vlasti, část se jich usadila v Zábřehu na tzv. Velkém Dvoře, dosavadním majetku knížete z Lichtensteina a posilnili náš sbor v tomto městě obnovený. První bohoslužby jsme konali v sokolovně, později nám propůjčil profesorský sbor s br.řiditelem R. Schenkem gymnazijní aulu. V této krásné místnosti a občas v kreslírně ústavu jsme pořádali bohoslužby a slavnosti po dlouhou řadu let. Bylo nám pak patrné, že je to opatření prozatímní a že musíme vybudovat svůj vlastní stánek. Bratr Josef Kreuziger, ředitel soudu kanceláře nám nabízel levně krásný stavební pozemek na své zahradě a přijel na mé pozvání také projektant hrabovského chrámu p.arch. Oldřich Liska z Hradce Králové prohlédnout stavební parcelu, aby mohl navrhnout důstojný stánek ku zvěstování nejslavnějšího poselství nebes Pána a jeho pozvání do nebeského království všech. Tou dobou ale přišla na prodej vila po p.Fröhlichovi a staršovstvo sboru se rozhodlo dům zakoupit a upravit ho pro naši potřebu.

            Po adaptaci domu stojícího v zahradě u mlýnské strouhy došlo k slavnostnímu otevření nového stánku. Byla to první slavnost toho druhu na severní Moravě a proto nad míru radostná. Sjelo se mnoho vzácných hostí a br.senior Dr.Souček otevřel novou modlitebnu. Odevzdal jsem mu klíč se slovy:

„ Bratře seniore církve, byla před tři sta léty smutná doba a našim tehdejším Bratřím byly odebrány klíče od jejich chrámu i školy, je mi potěšením, že Vám smím odevzdat tento klíč, abyste náš znovuzřízený sborový dům otevřel,“ 

Bratr synodní senior případnými slovy a ve jménu Trojjediného Boha nato sbor otevřel. Radost a pohnutí nás všech bylo mohutné a v mnohém oku se leskly slzy.

            Od té doby, neděli co neděli jsme se v novém sborovém městě scházeli a Pán nám žehnal. Byli jsme si vědomi, že žijeme ve veliké době historického významu a děkovali za vše Nebeskému Otci.

 

V Zábřehu dne 1.září 1954

 Zapsal:  Rudolf Šedý

vikář Českobr.c.ev.v.v.  v Jimramově

 

Aktualizováno Sobota, 09 Březen 2013 17:58  

Kontakt

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Zábřehu
U Vodárny 545/2
789 01  Zábřeh

E-mail: zabreh(a)evangnet.cz

IČO: 449 40 068
Číslo účtu: 2102308187/2010

více ...

O www

V záhlaví stránky jsou použity elektronické obdoby grafických koncovek z Evangelického zpěvníku vydaného Synodní radou ČCE, Baden, 1979. Autorem původních předloh je Jaroslav Šváb.

Copyright © 2013 FS ČCE Zábřeh | webmaster: Mgr. Filip Matějka