Rok 1960
Tento nový rok otevíral jsem kázáním na text : Jan 6, 68 : „ Pane, ke komu půjdeme ? A ty slova věčného života máš“. Všude, ve všem samá nejistota, ale v Něm, v Pánu Církve je jistota a On svých věrných neopustí. Velice jsme uvažovali s manželkou i dětmi, že by byl čas příhodný, v mých 62 letech vstoupit do výslužby a sbor dát do rukou mladšího faráře, který by ve svěžesti mohl v díle pokračovat. Bojím se, aby mou vinou sbor netrpěl. Známky únavy se dostavují. Také i manželku sborové starosti, zvláště při různých a častých sborových podnicích, unavují. Rádi bychom se ještě čas věnovali více svým dětem a vnukům a také bych rád si pořídil zápisky ze života a práce, dokud mám ještě schopnost takové paměti psát. Myslíme, že Pán Bůh nám chystá ještě prozatímní domov ve Sněžném u našich Pfannových na sněženské faře, jak říkáme, u naší Květušky.
Po velkém modlitebním rozhodnutí, ohlásil jsem na schůzi staršovstva konané dne 21.února 1960, že bych po 15 leté práci ve sboru zábřežském odešel do výslužby, že bude potřebí vyhledat nového a mladšího pastýře sboru. Starší to neradi slyšeli, ale mé důvody uznali a propustí mne, až bude mít sbor zajištěnou náhradu. Začalo se přemýšlet o kandidátech.
Otázka nového faráře
Byli povoláni do sboru 3 kandidáti. A to především br. farář Josef Kovář z Vrchlabí. Kázal v Zábřehu, v Sudkově odpoledne ve Svébohově. Odpoledne jej doprovodilo do Svébohova více bratří a sester a tam se s ním zvláště někteří sblížili (Schupplerovi, Hudcovi). Navštívili pak ještě sbor bří faráři Tomáš Holeček z Krnova dne 10.července a br. farář Jar. Jašek z Šenova ve Slezsku.
Br. Holeček byl líbivější, nežli br. Kovář, br. Jašek své kázání protáhl na hodinu. Toho se mnozí lekli a tak ve schůzi staršovstva i členů výboru kazatelských stanic ve Svébohově i v Sudkově, v neděli 31.7. odpoledne bylo hlasováno a jednomyslně zvolen br. farář Kovář. On se pak u nás zastavil při cestě na Valašsko, odkud je rodem i s paní a dcerou Maruškou a při večerní schůzi staršovstva byl přijat políbením br. kurátora Rychetského. Byla to radostná a posvátná chvíle. Ovšem, že br. Kovář se nebude moci hned stěhovat. Chce také čas, aby mohl vyhledat nástupce pro svůj sbor ve Vrchlabí.
Staršovstvo odeslalo 6.prosince definitivní žádost synodní radě o souhlas k volbě br. far. Kováře a aby současně zažádala o státní souhlas Krajský národní výbor v Ostravě.
Nestalo se podle našeho očekávání, že bychom se mohli počátkem září ze Zábřeha odstěhovat, a že by si nový farář od počátku školního roku zařídil vyučování náboženství ve školách.
Zimní škola
Z jiných událostí sborových připomínám, že počátkem února byla seniorátním výchovným odborem uspořádána Zimní škola pro mládež z celého seniorátu. Bylo nutno zajistit 80 noclehů po našich rodinách. Sám jsem všechny rodiny obcházel a nalezl jsem všude pochopení. Domácí se uskrovnili a hostům postele uvolnili. Stravování jsem zařídil v hotelu Beseda. Snídaně v rodinách, svačiny ve sboru. Bylo to velice milé a radostné setkání. Téma bylo: „Ježíš Kristus potřebný pomoci“. Měla tu být zdůrazněna ta lidská stránka Kristova. Ve všem nám připodobněn, kromě hříchu. Vedl to vik. Klobása ze Šternberka, hlavní téma a kázání měl můj syn Milan, který je toho času vikářem ve Strmilově. Pak zde sloužil vik. Strádal, vik. Trusina a s.prof. Komárková z Brna. U nás jsme měli plno hostí. Sestra Komárková, s.far. Soběslavská z Lanškrouna se dvěma dětmi, Ludvík Klobása a Jitka Filová, Milan s Alenkou a všecko se to u nás srovnalo.
Sborové shromáždění
Sborové shromáždění konáno 13.3. odpoledne za hojné účasti hostí z kazatelských stanic. Od nás byla slabší návštěva. Program byl zpestřen a doplněn ukázkou dětí z Nedělní školy. Přednesly společně podle úloh o králi Šalomounovi a zlaté texty. Pěvecký sbor tu a tam zazpíval sborovou píseň. Zpráva o životě ve sboru je skryta částečně v těchto poznámkách a knize protokolů.
Nový plot – Brigáda
Velice radostná byla brigádnická práce kolem plotu u naší modlitebny. Loni byla udělána jedna strana po bránu a letos druhá. Bylo třeba odstranit laťkový plot, již se rozpadávající a nastavět na starou podezdívku asi 30 cm. Radostně a ochotně tu pomáhali zvláště br. Mil. Pospíšil, rodina Schupplerova, br. Malý, br. Badal a sestry Matějková, Hudcová, Olexová. Plot byl natřen 2x zelenou barvou. Je z drátěného pletiva.
Zábřežský sborový dům v jarním rozpuku
Pohled od parku přes potok do Havlíčkovy ulice
Při práci odleva: s. Balabánová, s. Hudcová H. s. Musilová E., br. A. Balabán, s. Schupplerová a br. Mil. Pospíšil
Náš park v němž je skryta naše modlitebna. Cesta k ní vede přes můstek.
V parku. Pohled ke sladovně.
Mládež
Také ke konfirmaci jsem shromáždil 9 dětí. To je vždy velká otázka, kdo z nich vytrvá až do smrti. Z této mládeže a i z budoucích konfirmandů se utvořilo pěkné sdružení mládeže. Velkou pomocí zde byl br. Jan Matějka z Břeclavi. Studuje na železničářské škole v Šumperku a k nám často, zvláště za mládeží a do biblických hodin dojíždí. Mládež se na něj lepí. Jsou to většinou děvčata. Program sestává z biblického výkladu, to mívají většinou sami, pak četba a hry. Práce mezi dětmi a mládeží nám hlavně leží na srdci, protože je stále na ni činěn nápor, aby odpadli od Boha a Kristovy Církve.
Vpředu odleva: Irenka Němečková, Ada Schupplerová, A. Balabán, Alena Hošková, Jana Havlíčková
Vzadu : M. Kulhaj, František Hurych, Boh. Kupsa, Jiří Kupsa, Věra Soukupová, br. Rychetský
9.10.1960 „100 let jubilea kaple ve Svébohově
100 let uplynulo od posvěcení kapličky evangelické, která se bělá nad Svébohovem. Náš bratr senior Stehlík z
Prostějova přijel již v sobotu večer a měl schůzi starších a provedl současně vizitaci sboru. Skoro naléhal, abych ještě ze sboru neodcházel, že je velký nedostatek kazatelů. V neděli dopoledne kázal v Zábřehu (já v Sudkově) a odpoledne jsme jeli do Svébohova. Sjelo se tam velké společenství, kaplička byla nacpána, i venku stáli. Sloužili jsme takto : br.senior přednesl respirium… 129.., já jsem měl počáteční modlitbu, br. farář ženatý z Hrabové čtení Písma a br. senior kázal. Já jsem pak měl vzpomínku na bývalé kazatele sboru, jmenovitě na br.vikáře Šedého, který tu sloužil od roku 1908 až do zřízení sboru v Hrabové z přestupového hnutí a přečetl jsem od něho přípis. Br. Pavlů Jan přečetl přehled dějin sboru svébohovského.
Přijeli hosté z Hrabové, ze Sudkova, Tatenice, Písařova, Červené Vody, Králík , z Čermné a Lanškrouna i odjinud. Svébohovští měli připraveno i mnohé pohoštění, jenom že se muselo pospíchat. Autobus nečeká.
Před kaplí svébohovskou A. Balabán s paní
13.11. sraz starších v Zábřehu
Pak ještě nutno připomenout, že zde v Zábřehu byl pořádán sraz staršovstev ze severomoravských sborů a to ze Šumperka, Hrabové, Jeseníku, Javorníku. Bylo tu kolem 50 hostí. Hlavním řečníkem byl br. farář Batla z Hranic. Pokračuje se ve výkladu l. epištoly Petrovy. Já jsem měl referát o církevních služebnostech. Vedl to bratr Trnka ze Šumperka. Obecenství bylo radostné a povzbudivé.
Příprava ke kázání
Bratr farář Balabán v rozhovoru s bratrem Kreuzigerem.
Rok 1961
Rok 1961 začíná a pokračuje ve znamení a soustředění na nového faráře. O pololetních prázdninách jsme byli osobně u synodního seniora v Praze; já s br. Kovářem a dohovořili jsme, že synodní rada připraví půdu u krajských tajemníků, aby došlo ke konečnému státnímu souhlasu k volbě. Do Ostravy pak br. Kovář osobně zajel. Synodní rada podala žádost na KNV 14.dubna tohoto roku. Čekali jsme s napětím odpověď. Osobně ji urgoval náš br. senior Stehlík 15.5. Večer pak telefonicky sdělil, že br. far. Kovář státní souhlas nedostane. Když jsem pak ve večerní schůzi staršovstva tuto zprávu sdělil, že všecko úsilí bylo nadarmo, nastalo bolestné rozčarování.
A bratr farář Kovář píše dopisem z 26.5. mezi jiným toto: „Nenadál jsem se tohoto zvratu v naší záležitosti. Překvapilo mne to neméně, než vás. Byli jste trpěliví. Děkuji Vám za to, za vaši laskavost, s jakou jste mne přijali a na mne trpělivě čekali. I když to takto končí, bylo to setkání, na něž budu vděčně a rád vzpomínat. Bůh ví proč jsme se museli setkat a proč si přece jen nemůžeme patřit. Jistě i za tím stojí milostivý Pán náš“. Br. Rychetský v té věci ještě osobně intervenoval u církevního tajemníka v Ostravě, ale bezvýsledně. Přicházel v úvahu br. far. Jašek ze Šenova, ale ten prý také nedostane souhlas. Br. kurátor psal z podnětu br. seniora Šourka br. seniorovi Růžičkovi do Českých Budějovic. Kdo ví, pro koho skutečně to místo Pán Církve chystá. Očekáváme na něj trpělivě.
Dopsáno o prázdninách, v červenci 1961
Zapsal Antonín Balabán
Rok 1961
Hledání nového duchovního pastýře ! - Sborové krédo ! –
Sešli jsme se k důležitému rozhovoru o budoucnosti sboru. Měli jsme možnost slyšet tři bratry faráře. Každý z nich pracuje v docela jiných rozdílných poměrech. Pozvali jsme je hlavně proto, abychom měli možnost širšího rozhledu při otázce, koho povoláme za budoucího duchovního pastýře. - Nám opravdu nejde o faráře ! Proto budeme užívat slova pastýř. Mnohý sbor bude likvidován, zaniknou pro nevěrnost Bohu. To proto, že tak z mnohých z farářů dávno už nebyl pastýřem duší k jejich spasení. Byl to prostě úřad, provoz, administrování. Dávno tu nebylo toho potřebného zápasu o vykoupení člověka z hříchu. Je to ovoce lidové teologie. Poměr k Bohu: Jako pacholátko „Mat. 18,3“ to už dávno nebyl. –
Pozváním tří bratří pastýřů duší – o to nám jde – o pastýře - , chtěli jsme si uvědomit – čeho se bojíme. Bojíme se, abychom neztratili to co máme: Naši sborovost ! Aby nám neděle zůstala nadále dnem obecenství kolem Slova.
Není to nějaké pochlebování, sdělím-li Vám, že všichni tři bří vyjadřovali kladný posudek asi těmito slovy. Já jsem rád, že jste mě pozvali, poznal jsem něco, co u nás nemáme. „Vaši sborovost“, jednotu, - radost. Bratři starší, tlumočte toto uznání mezi členy a prosme Pána, aby nám tato sborovost byla uchována, i když máme dnes mnoho bolestných důvodů nad členy, kteří jdou cestou Démona, který zamiloval tento svět. Právě proto cítíme vážnost rozhodování o budoucím pastýři duší mu svěřených. Aby dvéře sboru zůstaly otevřeny, aby sbor neupadal, ale rostl, děj se venku co děj, abychom byli dále jako tam ve Filadelfii. A prosme úpěnlivě, aby titul – andělu sboru ve Filadelfii – platil i nám: Andělu sboru v Zábřehu. Odpusťte ten výraz, ale je biblický.
A z toho titulu, kéž by i rodina budoucího pastýře duší požehnaně žila v zájmu sboru. A k tomuto převzácnému úkolu musíme i my přispívat vzájemnou úctou a čistým biblickým prostředím.
Hledáme a prosíme o nového pastýře, který by na místě Kristově pásl stádce jemu svěřené, a to na prvním místě službou Slovem při kterémkoliv shromáždění sborovém i jednotlivě v našich rodinách. Běda by bylo, kdyby tato služba byla pod úroveň sborového života a duchovních zkušeností. V takovém případě by sbor byl vydán rozkladu. Tu nejde o krasořečnění, ani jen o bibl.vědomosti a dokonce ne teologické ismy, tu nám jde jenom a jenom o živé, nás přetvářející slovo z moci Ducha svatého. Aby bylo jasně hlásáno, jaký je člověk bez znovu zrození, co je to kletba neodpuštěných hříchů, ale taky co je to spasení, ano stále opakovat, co je milost.
Kletba dnešního křesťanství je, že hlásala víru bez pokání. Pravdě prostě věř, nevadí půjdeš-li zítra tancovat se světem – čili služba oběma. To je lidská teologie bez obrácení. Proto naše církev neměla za posledních 180 let žádné opravdové probuzení. Byl to církevní provoz, úřad více nebo méně lehkomyslný. A teď, při silnějším náporu materializmu kácí se modly všeho křesťanství a protestantismu.
Bratří a sestry, v této osudové době prosme, abychom plně pochopili milost, která nás chránila před tímto církevnictvím, říkalo se tomu lidová církev. Zábřežský sbor od prvopočátku tvořil se svojí sborovou cestou Písma. Stále jsme hledali obecenství svatých nejenom vyznáním, že to věříme, ale taky rozhodováním, aby toto obecenství bylo mezi námi prožíváno. Proto jsme vždy hledali duchovní povzbuzení pastýře, kterým Jan 3, 3-7 byl skutečností. Zde bylo stále prohlašováno, že kdo nad sebou nikdy nezaplakal a neměl chvíle, kdy volal : „ Co mám činit muži bratři, abych dosáhl pokoje, takový jistě není zapsán v knize života“ Luk.10. U nás teď ještě opravdověji, než kdy jindy budeme zápasit o obrácení jednotlivců. Budeme nadále žít ve vědomí, že se nikdo nemůže schovat za titul „Český bratr“ , že neexistuje …147… posloupnost.
Stále opakujeme: „ Všichni od přirození jsme pod kletbou zahynutí a čekáme, že naši duchovní pastýři duší, ale i my členové sboru budeme životem i slovem, jednáním svědčit domácím i cizím příchozím: „Pojď, Pán Tě volá, hledej smíření s Bohem. Bůh i tebe miluje, i za tebe Kristus umřel, ale i ty musíš o to prosit. Až i ty budeš zbaven kletby zahynutí, pak jsi spolu s námi – členem Božího lidu zde na zemi. Pros o milost a nepřestaň volat: Pane hynu a jednou i tobě spadnou okovy hříchu a budeš volat: Už to mám ! Ó jaká milost. Pak teprve zavoláš a poznáš, že vše je pouhá milost-
Těmito zkušenostmi stává se sbor krásným, je královstvím Božím zde na zemi, jsme jeho majetkem a tu přečasto, jako bychom byli ve svatyni svatých. Aby tak nadále u nás bylo a zůstalo. Proto prosme, proto ta starost, koho povolat za duchovního pastýře a voláme , Pane koho pošleš ?
Dnešní křesťanské zkomolení – lidová církev – spěje k zániku. Je pod strašným soudem. Zdá se, jakoby od r. 1918 křesťanství upadalo do záhuby. Hitleriáda všech odvětví tu řádí. Miliony křesťanů se navzájem vyvražďují a na Evropu se valí strašný soud. Po marném staletém volání Páně ku pokání jakoby doba milosti byla ukončena. Evropa bude zanechána, bude tu pustý dům. Nejstrašněji to zatím prožil Izrael. Miliony (6) židů bylo vyvražděno a tak Pán donutil Izrael, aby se vrátil do Palestiny. Aby to tak neskončilo i s křesťany. Pro pověru, chamtivost, podlost, smyslnost tu bude Forum Romanum, zříceniny, spáleniště, spas se kdo může. V tomto soudu dnes (psáno 1961) žijeme. V dáli to duní pochodem smrti. A co my? Náš sboreček? Uchováme si, co nám bylo svěřeno? Před 40 lety při založení sboru? Ona bratrstva milování? Toho ve Filadelfii? Hledáme pastýře, který ba s námi v této době soudu žil, svědčil, zápasil o milost u Otce našeho – kterýž jest v nebesích.
Jak budeme postupovat v detailech sborového života, to už je a bude ovoce naší sborovosti. Budeme prosit o všechna obdarování i o taková, kterých zdá se jakoby už nebylo. Ale my věříme jedno: „ že Bůh se nemění a nemění se ani Jeho pravda a slovo. Prosme o uchování toho co máme: radost, že smíme chodit do domu Hospodinova, radost ze zpěvu a modliteb. Nechceme se povyšovat, ale nemůžeme ani …147… sami sebe nechat na pospas a proto to volání do církve. Běda, kde jsou opuštěná společná shromáždění, s bolestí slyšíme, že jsou sbory, kde je návštěva 2-8 % členů. To už není církev, to je rozklad. Proto voláme po modlitbách z půstu a připomínáme duchovenstvu, že se kácí modla církevnictví, protože nevcházejí do svatyně svatých, aby volali po novém probuzení a zmocnění Ježíšem Kristem. Jenom tak můžeme příkladným životem šířit kolem mír a pokoj, dokud On nepřijde a voláme : „ Amen, přijdi brzo Pane Ježíši !“ –
Toto sborové krédo bylo posíláno všem br. duchovním, kteří u nás sloužili slovem v době hledání nového duch.pastýře.
Rok 1962
Ve Sněžném, dne 13. března 1962
Už čtvrt roku uplynulo, co jsme se odstěhovali ze Zábřeha do Sněžného na faru k svému zeti Jaroslavu Pfannovi, který je manželem mé nejmladší dcery Květy. Jsem zde se svojí chotí ve výslužbě. Obýváme zde v přízemí kuchyň a krásný slunný pokoj. Jsme zde se svými dětmi a milým vnoučkem, skoro 2 letým Daníčkem šťastni. I zde pro nás má Pán mnohou práci, pokud na ni stačíme. Navštěvujeme nemocné, sloužíme ve sboru dle možnosti a především jsme navštívili naše děti. Syna Milana s jeho manželkou Alenkou a dcerou Mirijam ve Strmilově, kde je farářem. Potom jsme navštívili dceru Lydii, provdanou za Jaroslava Cejpa v Kyjově. Mají 4 ratolesti, Petru, Lenku, Martina a Tomáše. A pak také sestru Marii, která se provdala za Klobásu do Nikolčic a nyní bydlejí u své dcery, provdané za Otřísala v Hustopeči. Její syn je farářem ve Štramberku. Jmenuje se Ludvík. A v posledních dnech jsem doprovodil svého posledního bratra Adolfa z Křídel k hrobu v Olešné. A tak nacházím chvilku, abych zaznamenal poslední události o zábřežském sboru, pokud je mám ještě v paměti.
Navazuji na poslední záznamy v Zábřehu. Na radu br. seniora Šourka dopsal br. kurátor Rychetský br. seniorovi Růžičkovi do Českých Budějovic. Ale br. senior odpověděl, že do takového rozlehlého sboru se nemíní stěhovat. Je již hodně vyčerpán. Tím se všechny vyhlídky na možnost obsazení sboru uzavřely. Já však jsem slíbil staršovstvu, že neopustíme sbor, dokud nebude nástupce zajištěn. Ten slib jsem chtěl dodržet a také jsem jej s pomocí Páně mohl dodržet. Bylo to v zájmu sboru.
S těžkou hlavou šel br. kurátor znovu k br. seniorovi Šourkovi do Šumperka, který již druhý rok stál nuceně mimo duchovní službu, vydělával si chléb vlastníma rukama. Tento však měl pro Zábřeh šťastnou radu. Pravil, že na Vsetíně je vikář Trusina a ten bude muset své místo opustit, protože se vikářská místa ruší. I hned jsem mu dopsal a on za několik dní přijel a ohlásil se ve schůzi staršovstva biblickým výkladem o učedníku Páně Tomášovi. Pak asi za 2 neděle kázal v Sudkově, Zábřehu a Svébohově. Svým projevem si otevřel srdce většiny posluchačů. Synodní rada dala souhlas k volbě a ihned také zažádala krajského církevního tajemníka Jasioka v Ostravě o státní souhlas k volbě br. Trusiny pro Zábřeh. Tu nastalo trapné očekávání na výsledek. Tuto záležitost, současně s jinými, jel osobně projednat zástupce synodní rady far. Novotný spolu se seniorem Stehlíkem z Prostějova do Ostravy. KCT nabízel Zábřehu vikáře J. Hromádku, který zatím stál ve vojenské službě. Trusinu chystali do Stříteže nebo do Pržna. Tu byla nová nejistota, která byla zvýšena tehdy, když círk.tajemník Smyček ze Šumperka nabídl při příležitosti faráři Ženatému z Hrabové, aby Zábřeh administroval a při Hrabové obsloužil i Zábřeh. Tu hrozilo nebezpečí, že Zábřeh nebude vůbec obsazen. Když nám br. Ženatý tuto zprávu sdělil, nastalo veliké rozčarování a br. kurátor Rychetský se rozjel za seniorem Stehlíkem a pak i do Prahy na synodní radu. I synodní rada pochopila vážnost situace a poslala do Ostravy vyjednávat synodního kurátora Dr. Šimka. Podařilo se mu KCT přesvědčit, že neobsazením Zábřeha by byl ohrožen klid zvláště reemigrantů navrácených z Polska, kteří tvoří jádro sboru. Tu padlo rozhodnutí, že vikář Trusina do Zábřeha půjde a po asi 3 nedělním očekávání přišla písemná zpráva, že vik. Trusina obdržel souhlas k volbě za faráře pro Zábřeh. Bylo nutné ihned zařídit stěhování a rozloučení, volbu faráře.
Volba byla připravena na neděli 3.prosince 1961. Provedl ji z příkazu seniora br. far. Jiří Veber ze Šumperka. Sešel se dostatečný počet voličů, ráno v Sudkově v 8 hod., pak ve ¾ 10 hod. v Zábřehu a odpoledne ve Svébohově. Všecky hlasy v počtu 160 zněly na jméno Trusina. Já jsem v tu neděli zastoupil faráře Vebera v Šumperku a v Sobotíně. Naše vztahy se sborem šumperským byly velice blízké a přátelské a zvláště se sobotínskými sociálními ústavy jsme měli osobní vztahy, s některými již z Myslibořic, kde jsem byl 5 ½ roku správcem ústavu. Viděl jsem mnoho milých, zaslzených očí, jak v Sobotíně, tak v Šumperku, což potvrdil pak upřímný stisk ruky.
Loučení v Zábřehu stanoveno na 10. prosince. Toho loučení jsem se bál a měl jsem přání večer v Zábřehu usnout a ráno se ve Sněžném probudit. Ale to se mohlo uskutečnit leda ve snu. Skutečnost byla jiná. Již v týdnu (4.pros.) se k nám sjeli okolní bří faráři a to šumperský Veber, olomoucký Hlaváč, šternberský Bareš (naposled jsme se viděli), hrabovský Ženatý. Bylo to krásné obecenství při kávě a zákuscích a rozhovorech o otázkách sborových a na modlitbě.
Nadešla neděle 10. prosince. Vyzbrojili jsme s manželkou pro ten den na modlitbě a Pán nás zmocnil a posílil, takže jsme všechno zdolali až do konce. Připravil jsem si kázání na text z 2 Kor. 13, 13 : „Milost Pána Jezu krista a láska Boží a účastenství Ducha sv. budiž se všemi Vámi Amen“.
Ráno mne dovezl Dr. Berka do Sudkova na 8 hod. Rozhlédl jsem se po těch milých tvářích a zaslzených očích věrných posluchačů. Zůstal jsem jim mnoho dlužen, těm sudkovským. Nikdy jsem si tak živě neuvědomil, jak je mám všecky rád a pocítil jsem, jak vzácné je pouto Boží lásky, když láska Boží nás ve víže vespolek. Bylo to nakonec radostné a slavnostní shromáždění. Překvapil mne br. Kristen, předseda kazatelské stanice. Po ukončení bohoslužeb předstoupil, aby mi poděkoval za všecky služby mladým, dětem, starým a při všech radostných událostech, při křtu dítek, při svatbách i při smutečních shromážděních. Osobní rozloučení s každým jednotlivcem, s bratřími, sestrami, zvláště s br. Horákem, Kulhajem, Kristenem, řed. Sedlákem bylo hřejivé a srdečné. Květy, darované knihy na památku, jely se mnou do Zábřeha.
V Zábřehu byl plničký sál. Veliké ticho, když jsem vstoupil, ke mně mluvilo. Cítil jsem po modlitbě zmocnění k slovu. Všechna únava ze mne spadla. Bohoslužby začaly. Vedle mne stál hrabovský farář Ženatý. Přišel se rozloučit s br.kurátorem za hrabovský sbor. Poslední poselství jsem mohl vyřídit radostně a slzy na tvářích osychaly. Promluvily pak děti, Anička Plucková ke mně za vedení ve škole i ve sboru. Pronesla báseň od s. Schupplerové, která všecko vyjadřovala a všecky děti se pak seskupily kolem mé manželky. Ona po všecka léta vedla Nedělní školu spolu s několika sestrami. Helenka Sochová pronesla poděkování. Pěvecký sbor zazpíval 2 písně a br. Vl. Pospíšil s Mil. Pospíšilovou zahráli na housle a pianino. I sólový zpěv zazněl z úst Pavla Musila. Br. kurátor uzavřel proslovem, který byl zaměřen k životu ve sboru po těch 16 let. Zdálo se nám, že padá vlahá rosa z hůry a zvlažuje mile a teple všechny srdce. Ke konci pak ještě se ohlásil br. Koubek z Tatenice, na něj by se málem zapomnělo.
Odpoledne pak nás vedla cesta ještě do milého Svébohova. Tam mne doprovodila i má manželka a sestra Čermáková. Zatím pak v Zábřehu připravoval pěvecký sbor bohatý program na večer. Bylo to zasedání kolem stolů, kde mnoho sladkostí snesly sestry ze sboru. Můj syn Milan přijel se také rozloučit a pomoci se stěhováním. Na počátek vykonal bohoslužby na Dan. 9. Přitom připomněl, co pro něho Zábřeh znamenal a znamená dodnes. Potom při čaji bylo proneseno několik proslovů. Br. Hudec jako dirigent zpěvu ocenil vzájemnou spolupráci s pěveckým sborem, s. Hana Rychetská za učitelky Nedělní školy promluvila k manželce a s. Schupplerová za sestry ve sboru. Na podiu se pak objevil krásný zelený koberec, který nyní zdobí náš obývací pokoj a připomíná vděčnou lásku a že naše vztahy přátelské, duchovní trvají dál. V pozdních hodinách večerních jsme usínali v naší milé slunné ložnici, vděčni Pánu za tento sbor a za tu milost, že jsme tu mohli tolik let sloužit a že Pán Církve mohl být i skrze nás oslaven.
V pondělí ráno 11.prosince za ustavičného deště jsme připravovali věci k stěhování a za pomoci bratra Hýbla, Vl. Čermáka, Irenky Němečkové a za dohledu bratra kurátora jsme šťastně měli ve 2 hod. odpoledne všecky věci uloženy ve stěhovacím voze. Sestra Asmanová, věrná naše pomocnice setrvávala u nás po všecky poslední dny a vše co po nás zůstalo v nepořádku uklidila. Dík srdečný všem.
Nasedli jsme po posledním stisku ruky do vozu, kurátor osamotněl a jen ještě zavolal: „Šestnáct let“.
A vyhlíží příchod mladého nástupce.
Co ještě mám naposled vepsat na tuto poslední stránku ?
Setrvej, sbore zábřežský, setrvej,
setrvej na cestě za Ježíšem, setrvej.
Nechť vůně sladkého evangelia
se od tebe šíří všude kol
a hojí mnohých srdcí bol.
Vepsal a dokončil bývalý kazatel sboru zábřežského
a nyní na odpočinku na faře ve Sněžném,
13.3. 1962 Antonín Balabán.
Sněžné, 5.listopadu 1962
Instalace 20. května 1962
Chci dnes vrátit tuto knihu do Zábřeha. Doplňuji ještě zprávu o instalaci mého nástupce br. faráře Jana Trusiny. Bylo to 20. května tohoto roku. Přijel jsem s manželkou již v pátek před tou nedělí. Vykonal jsem biblickou na Řím. 12, 1. Byla to krásná a požehnaná chvilka ve středu asi 30 bratří a sester. Nebyl jsem již domácím, ale hostem, a přece jako mezi svými, doma, s nimiž jsme srostli. To se právě teď tak ukázalo. Ubytováni jsme byli u br. Mil. Pospíšila. V sobotu jsme navštívili celou řadu rodin. Nenašli jsme již bratra Křížanovského, 80 letého starce, který pravidelně sedával na postranní lavici u kamen. Velmi srdečně se s námi loučil. Byl to poslední stisk ruky. Br. Jana Krobota jsme nalezli v nemocnici smutného, plačícího. Loučil se s námi v naději, že za námi ještě přijede na mopedu. Zatím pak za námi přišlo jen smuteční oznámení. Je po něm prázdno a smutno.
Nedělní ráno bylo plné jasu. Služby Boží dopolední vykonal farář Ženatý z Miroslavi, nyní ze Vsetína, bývalý šéf bratra faráře Trusiny. Společný oběd byl pro všechny hosty v Besedě. Odpoledne bylo to pravé instalační shromáždění. Instaloval br. farář Stehlík z Prostějova. Jinak z duchovních byli přítomni bří Karel a Jaroslav Matějkové, far. Ženatý z Hrabové, bratr instalovaného Karel, za církev československou farář Drbal z Dubicka, zástupci z našich kazatelských stanic, účast veliká.
Instalovaný kázal na text z žalmu 33, 22 : „Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě“. Já jsem mu předával pastýřskou službu slovy ze Zjevení sv. Jana: 3,8 : „Aj postavil jsem před tebou dveře otevřené a žádný jich nemůže zavříti“. I br. kurátor Rychetský oslovil br. faráře s požadavkem setrvávat na linii, po níž šli předchůdcové a vést lidi k osobnímu rozhodnutí pro Krista. Pěvecký sbor zapěl dopoledne i odpoledne několik vhodných písní. Sestry ze sboru připravily hojné pohoštění pro všecky hosty. Sbor přijal instalovaného jako toho, kterého vyvolil Pán Církve. On si ho sám posvětí a zmocní.
Anna Balabánová
Ve vzpomínce na milý zábřežský sbor, na jeho nedělní shromáždění i na shromáždění slavnostní dětí i dospělých, na biblické hodiny a přípravky, kde jsme se cítili jedni druhým nejblíže, na milou nedělní školu, kde obnovovala naše mladost, na návštěvy v rodinách i tam, kde už život uhasínal, na to jak si při nich uvědomovali starou biblickou pravdu, že je lépe jít do domu zármutku, nežli do domu hodování.
Ve vzpomínkách na vlastní rodinný koutek na zábřežské faře, na všecko rašení a bujení mladého života, na jeho radosti a úskalí – až konečně na odcházení jednoho po druhém z domova, až do toho posledního ---
Na chvíle, kdy bujarý život vystřídaly už jen vzpomínky a návštěvy, ve vzpomínkách na nezlomnou vůli bratří a sester ve sborových funkcích – na jednotlivé milé přátele, kteří s námi nesli břímě dne i horko a snažili se podepřít, na cesty br. kurátora k faře –
Ano, konečně i na chvíle svátostné, kdy jsme spolu s církví cítívali zodpovědnost i tíhu za každé jednotlivé dítě, ale i na slavnostní hodování s Pánem, kdy jsme cítívali jeho přítomnost a padala z nás léta vlastních hříchů a srdce bylo naplněno radostí a dostávalo vzpruhu pro další boj –
Při těchto vzpomínkách vidíme všecky Vaše milé tváře a okouším vděčnost za Vás za všecky i za vzácný čas na zábřežské faře strávený.
Anna Balabánová
5 Mojž. 33, 3 : Bože, jak velice miluješ lidi !
Všichni svatí jeho jsou v ruce tvé,
oni také přivinuli se k nohám tvým,
Vezmouť prospěch z výmluvností tvých.
Sněžné na Moravě, 6.listopadu 1962
Sbor vítá nového duchovního pastýře !
Zábřežský sbor od jeho osamostatnění byl vyznavačským sborem. Před 40 lety jsme začali tam, kde sborový život našich otců byl před 300 lety násilně přerušen a mnozí z našich otců raději všechno opustili a odešli do ciziny. Tak jim bylo drahé duchovní obecenství s Otcem i Synem Ježíšem Kristem. Svědčí o tom po několika stoletích zachovaný horní kostel Českých Bratří. A jediný živý svědek, stříbřitý zvon, jediný nám uchovaný z posledních zmatků doby, aby nám denně připomínal. – Buďte věrní, buďte věrní. Proto jsme do průčelí našeho sborového domu dali nápis – Sbor Českých bratří. Proto jsme si zvolili sborové heslo: „Budiž věrný až do smrti !“. Krásně to naši otcové vyjádřili, co chtějí, když četli Písmo. „Jeden jest Otec váš, vy pak všichni bratří jste“. Odtud jejich jméno : „Jednota Bratří“. I my, jako sbor vyznáváme, že spasení je skutečnost, bez které nemůžeme duchovně růst v míru a pokoji. Vyznáváme, že kdo toto duševní přirození nemá, neprožil, osobně nepřijal, je pořád jenom pozorovatelem a pořád jenom i jako člen sboru duchovně v chrámové předsíni – osobně nevchází do společné svatyně svatých.
Věříme a jako sbor vyznáváme, že náš Pán je věrný a pravý a ztratil-li někdo z nás tuto jednotu spasení, pak jenom jeho vlastní vinou. Nejsme snílky, stále prosíme, abychom všichni prožívali slova Písma „ Toť jest vítězství, které přemáhá svět – víra naše !“
Stále si opakujeme, že nikdo z nás nemá právo na duchovní synovství, není-li osvobozen od pout starého člověka a stále připomínáme, že právo na synovství nás volá – „bděte“ - , abychom toto právo neztratili vlastní vinou – naší nedbalostí.
A konečně stalo se nám sborovou skutečností, jaké požehnání spočívá ve společných modlitbách, jak blahodárné je společné modlitební společenství, pro nás i pro ty, za které prosíme.
Tuto vyznavačskou jednomyslnost jsme nazvali sborovost a naše první přání jest, abychom si tuto sborovost uchovali a je to naše první přání a prosba, když dnes vítáme s naprostou upřímností našeho nového duchovního pastýře, aby tato niterná sborovost mezi námi rostla. Stane se tak, budeme-li všichni věrní až do smrti.
Bratře faráři, tuto chvíli před mnoha svědky z řad duchovenstva a starších z okolních sborů zde přítomných vkládáme do Vašich rukou – viditelně budoucnost sboru.
Naše sborové krédo – jsme Vám písemně předložili. Je jasné. – Psali jsme toto krédo s mnohými modlitbami a dotazováním, máme-li sami dost duchovních schopností, co od Vás žádáme, taky spolu žít. Víme, že žijeme v době soudů, pro křesťanskou nevěrnost, ale víme taky, že J. Kristus žije, a co On slíbil, taky koná. On slíbil – Nebojte se – já s Vámi jsem. A v této víře jsme naši sborovost uchovali.
S důvěrou vkládáme do Vašich rukou náš poklad, děti – aby nebyly duchovními sirotky a naši mládež, aby duchovně rostla, jako kdysi. Samuel, tichý a věrný svědek a taky aby rostla v osobnosti, jako byl Daniel, neohrožený vyznavač. Žijeme v době rozkladů, vidíme, jak je narušována rodina, kolik je rozpadů manželství a stále o to prosíme, abychom jako sbor této pohromy byli uchováni.
Chceme dál budovat mezi námi – království Boží v míru a pokoji. Že to upřímně myslíme, prosím, abychom nejenom staršovstvo, ale aby celý sbor zde přítomných povstáním dali najevo souhlas. - Kdo z Vás členů sboru za tímto prohlášením stojí a slibuje pomoc, ohlas to vlastními slovy. – Slibujeme s pomocí Boží. –
Sbor stojíc – opakuje - Slibujeme s pomocí Boží ! –
Bratře faráři, - Tento slib je svatý. Byl vyjádřen sborem před mnohými svědky a před tváří Boží. Rukou dáním a políbením to potvrzují. –
20. května 1962
| < Předchozí |
|---|
