Rok 1956
Vizitace seniora 22.1.1956
Do každého roku vstupujeme vždy s novou nadějí a vírou. Otevírali jsme nový rok kázáním na slova žalmu 119, 105 : „Svíce nohám mým jest Slovo tvé a světlo stezce mé“. Ve světle Slova Božího najdeme správnou cestu, radu a moudrost, které se vždy nedostává.
Hned v prvním měsíci jsme uvítali milé hosty do našeho sboru a sice našeho bratra seniora Šourka a zástupce seniorátního kurátora br. E. Kožušníka z Šenova. Bratr senior hned v sobotu večer ve schůzi starších si nechal referovat o životě ve sboru, o všech odvětvích sborové práce i o samém kazateli v jeho nepřítomnosti se nechal informovat, v neděli krásně sloužil slovem Božím v Sudkově a zde. Bratr Kožušník také velice vhodně promluvil ve večerním shromáždění. Vydal svědectví o Božích cestách a vedení v jeho životě. Již předtím sloužil ve Svébohově. Bratr senior byl spokojen s prací ve sboru, až na to, že by zde měl být založen kruh sester pod jménem : „Křesťanská služba“.
Navštívili jsme s br. Evženem Kožušníkem, zástupcem seniorátního kurátora, sbor v Zábřehu i jeho kazatelské stanice. Tlumočil jsem sboru slova Žalmu 48 10-15. Nechť se veselí v milosrdenství Božím a roste v odhodlané věrnosti ! „ Abyste uměli vypravovat věku budoucímu, že tento Bůh jest náš na věčné věky a že On vůdce náš bude až do smrti “.
22. ledna 1956
Děti, Nedělní škola
Zvláštní péči jsme věnovali v tomto roce dětem. Do náboženství ve škole musejí být od rodičů přihlášky podepsané oběma rodiči. Až na malé výjimky byly tyto přihlášky podány ve všech obcích. Ty starší jsem svolával v sobotu odpoledne do malého sálu a byly tam připravovány ke konfirmaci. Jinak v Zářeze svolávám všechny děti ze tří škol dohromady do osmiletky ve Školské ulici. Pak nám šlo hlavně o soustředění dětí do ved.škol. Zde se scházejí děti ráno o ½ 9 hod. (pak jsou bohoslužby). V Sudkově jsou rozděleny pro Sudkov a Postřelmov, aby byla docházka pilnější. Tam je k službě dětem věrný bratr Filip a sestra Drahomíra Morávková. Do Tatenice věrně za dětmi jezdila skoro každou neděli moje dcera Květoslava. Děti k ní přilnuly, i za špatného počasí přišly ze Strážné. A zde v Zářeze stále vede Nedělní školu má manželka a má ku pomoci sestry: Rychetskou, Matějkovou Josefu, Martu Jersákovou a naši Květu. Děti pilně chodí a učí se starým textům zpaměti. Konám pro učitele Nš přípravky, které mají všichni rádi. Konali jsme také spolu se šumperskými kurs pro ně. Nedělní škola v Sudkově, kde byly prohovořeny úlohy o pastýřské péči o dítě. V názorné Nš předvedena úloha o Kainovi a Abelovi. V Sudkově pak byla uspořádána v květnu besídka, kam přišly i zábřežské děti a pomohly zpívat. Děti přednášely a rodiče se radovali a viděli, jak užitečná je výchova dětí ve sboru.
Zájezd do Písařova
K radosti dětí i rodičů v krásnou májovou neděli uspořádán výlet autobusem do Písařova na celý den. Dopoledne byly služby Boží, odpoledne dětská besídka. I písařovští byli velice povzbuzeni. S takovým výletem je velká starost, ale nakonec je z toho veliký užitek.
Konfirmace
Tohoto roku bylo konfirmováno 5 hochů a 8 děvčat. Ze Zábřeha jich bylo 7, ostatní z různých míst. Byla to těžká výchova a příprava, zvláště tam, kde děti nemají oporu v rodičích a sourozencích. Jen milost Boží stačí na každého, je-li přijata.
Setkání zábřežských farářů
Opět 1.července se sjeli naši bratří faráři v Zářeze: bří Matějkové, Milan Balabán, syn; Č. Rychetský, syn našeho kurátora, tentokrát i 1.farář br. Černohorský a br. Tun. Mnoho užitečného ve vztahu k práci sborové bylo prohovořeno a při společném obecenství u stolu Páně docházelo ke sblížení srdcí. Je nutné, aby jedni druhých břemena nesli a v modlitbách se podpírali. Jen br. Merta, ač byl v Šumperku, se nedostavil, až pak na společné schůzce v Šumperku, kde byl také bratr senior Šourek.
Uctění památky M. J. H u s a
Letos poprvé se nám podařilo uctít památku M.J. Husa společně s československou církví v evangelickém kostele, který nyní užívají českoslovenští. Za českost.církev promluvila na text jejich kazatelka a jedna dcerka přednesla báseň. Za naši církev jsem promluvil já a můj syn Milan měl přednášku o Husovi. Bratr Malý přednesl Macharovu báseň. Naši zpěváci zapěli několik písní a 3 písně jsme zpívali společně. Účastníci obou církví byli potěšeni a projevili přání, zase něco společně pořádat.
Návštěva Dr. Lochmana
Starší se usnesli pozvat do sboru zábřežského některého profesora Komenského bohoslovecké fakulty (pozvat do sboru). Dojednal jsem s Dr. Lochmanem, že přijede na neděli 16.září a poslouží kázáním v Sudkově a v Zářeze a odpoledne promluví na téma: „Křesťanův úkol dnes“ a jako příklad křesťana, který plní své úkoly postavil osobu německého bohoslovce Bonhoefra. Přednáška byla zase čsl. Kostele, účast byla krásná z naší církve i českost. Naši zpěváci zapěli několik vhodných sborových písní. To přineslo nové obživení ve sboru. I čsl. Byli velice vděčni.
Adventní večery
Kromě pravidelných nedělních a svátečních bohoslužeb, pořádali jsme po 4 neděle advent. Poprvé evangelizační bohoslužby večer a krásně se vydařily. První neděli promluvil br.far. Hlaváč z Olomouce na téma: „Očekávej, nastane svítání“. Druhou promluvil far. Kolman z Přerova na téma: „Očekávej, vzejde nový den“. Třetí, sestra vikářka Valachová ze Šumperka: „Očekávej, přijde půlnoc“. Čtvrtou neděli promluvil br.senior Šourek na téma: „Očekávej, bude všechno nové“. Budeme asi v příštích letech opakovat tyto večery. Je to krásná příprava k vánocům.
Písařov odloučen od Zábřeha
Konečně nutno podotknout, že od 1.května 1956 je Písařov s Červenou Vodou odpojen od mateřského sboru Zábřeh a je definitivně připojen ke Králíkám a tvoří s Králíky jeden sbor. Písařovští i z Červené Vody se s tím těžko smiřují, zvláště proto, že nikdy nepřilnuli ke kazateli Procházkovi. A on byl požádán, aby se hlásil do penze.
Svébohov kazatelskou stanicí
Filiální sbory přestaly existovat, proto fil.sbor svébohovský přeměněn v kazatelskou stanici.
Starý rok ukončil kázáním o neúrodném, planém fíkovém stromu vikář Jaroslav Pfan, který si učinil známost s naší dcerou Květou.
Rok 1957
Lukáš 5, 4-5
Tento nový rok jsem otevíral v novoročním shromáždění příkazem Pána Ježíše : „Vez na hlubinu a rozestřete své sítě k lovení !“ a kladnou odpovědí Petrovou: „K slovu tvému rozestru síť !“. Doba je nesmírně vážná, je nutno bdít, nejlépe, když nás Pán Církve překvapí uprostřed práce v Jeho jménu. Je nutno jít z mělčiny na hlubinu a těm, kteří tonou v hlubinách hříchu pomoci nahoru k výšinám.
Úmrtí Marty Trojanové
Jednu událost musím zaznamenat, a sice, že tento rok a to hned na počátku byl poznamenán náhlým úmrtím Marty Trojanové, sestry mé manželky, která u nás dlela na návštěvě. 9.ledna, při klidném rozhovoru se mnou, při utírání nádobí se pojednou klidně pokládala na zem, jen jeden vědomý pohled a vydechla naposled. Srdeční mrtvice učinila jejímu životu náhlý konec. Zde jsme se s ní v modlitebně rozloučili a byla převezena do Nového Města a tam do hrobu matčina uložena. Ona vyhlížela k tomu dni, byla připravena na setkání před trůnem Božím.
Naši starší vynášejí rakev s Martou Trojanovou, sestrou manželky faráře Balabána, která náhle zemřela při návštěvě Zábřežské fary 9.1.1957.
Volba faráře
Ještě jednu příhodu musím zaznamenat do
kroniky, a sice, že dne 3.3. byla provedena volba faráře, která se týkala mé
osoby. Ještě v r. 1956 jsem vykonal před komisí synodní rady farářskou
zkoušku. Již předtím jsem podal písemnou práci na téma: „Evangelizace a
kázání na slova – Vy jste sůl země“. O volbu faráře jsem se nehlásil a
sbor také mlčel. Až když nato byl bratr kurátor upozorňován, že se nekoná
volba, muselo na to dojít. Bylo ta snad více z administrativních důvodů.
Na samé práci se nemohlo nic změnit. Byla to zvláštní volba. Podle církevního
zřízení volbu řídí farář z jiného sboru. U nás ji řídil sám br.kurátor.
Uvedl ji velice milým a uznalým způsobem a volba byla provedena aklamací,
jednohlasně. Ale jeden hlas přece proti, to byl hlas mé manželky. Obdržel jsem
na památku krásnou sošku, rozsévače při práci, abych byl povzbuzen k další
rozsévačské službě na Páně vinici. Volba byla synodní radou potvrzena i
Krajským národním výborem.
Obrázky z Tatenice
V neděli před modlitebnou v Tatenici
Scházíme se zde 2. a 4. neděli v měsíci k službám Božím. Děti se scházejí každou neděli do Nedělní školy, a když jsou služby Boží pro dospělé a nepřijede učitelka ze Zábřeha, vykládám úlohu Nedělní školy pro všechny a celý sbor se naučí společně zlatý text. Dospělí si to tak chválili, že lépe rozumí, než normálnímu kázání.
Zleva: Kája Barták, Hela Bartáková, domovnice, A. Balabán, kazatel, Bohuslav Koubek, J. Lopouch, děti Gladišovy
Čekání na příjezd vlaku na stanici v Tatenici. Josefa Matějková, A. Balabán, Květa Balabánová, H.Krobotová, H. Matějková
Výměna kazatelen
V červnu zavítal do našeho sboru milý
bratr vikář Staněk z Bruntálu. Posloužil zde, v Sudkově a Svébohově a
já jsem byl zase v Bruntále a Vrbně. Způsob jeho práce je
charakteristický, zvláště tím, že jeho podání vyznívá jako spolupráce
s posluchači a dobře zaujme a zapojí celek. Jednu neděli červencovou jsem
sloužil ve Skorošicích, (to je kazat.stanice sboru Javorník ve Slezsku), kde se
konala konfirmace. Velice mi tam Pán požehnal.
Vikář Jiří Staněk z Bruntálu ve Svébohově v rozhovoru s br. Tichým
Výlet na hrad Bouzov
O prázdninách jsme podnikli zdařilý autobusový výlet na hrad Bouzov s dětmi nedělní školy a jejich rodiči. Hrad jsme si prohlédli se všemi jeho památkami a velmi krásně všecko vysvětlila mladá průvodkyně z nějaké specielní školy. Děti zpívaly cestou mnoho písní.
Po prohlídce hradu Bouzova o prázdninách 1957 Badalovi - Balabán
Neděle 28.července 1957 v Zábřehu
Uprostřed bohoslužebného shromáždění oddal jsem snoubence a sice naši Květu s Jaroslavem Pfanem, vikářem v Novém Městě na Moravě. Byla to radostná účast celého sboru, takže to nebyla jen rodinná slavnost, ale slavnost celého sboru. Pěvecký sbor zapěl „Posílám Vás a ..91.. v skrýši Nejvyššího“. Za nedělní školu přednesla báseň Mája Schupplerová a za mládež zazpíval Pavel Musil černošský spirituál a br. Pospíšil z Nádraží zahrál na housle. Hosté, zvláště rodiče ženichovi byli dojati.
Ženich a nevěsta v rozmluvě s naším kurátorem Rychetským
Svatební hosté: A.Balabán, oddávající, Ludvík Klobása, bratranec, vikář ve Štramberku, Milan Balabán, bratr nevěsty, Jan Cejp, švagr, Jaroslav Pfann, ženich, Dani Košťánský z Komárna, vikář a velký přítel ženicha
Novomanželé se svatebními kuchařkami: Hana Rychetská, R. Čermáková, J. Matějková s dcerou Hanou, manželé Krobotovi
Dr. Lochman zde
Ani v našem sboru nenastalo žádné zvláštní duchovní hnutí. V modlitebním týdnu byla jen slabá účast, 15-20 osob. Ani na biblických hodinách nebyl žádný vzestup, kolem 20 osob. Jen v Nedělní škole se udržoval život v pěkné návštěvě dětí. Skoro všechny děti se pravidelně zúčastňovaly. Do řad učitelek se přihlásila ještě sestra H. Hudcová po odchodu naší Květy za mužem. Vedle mé manželky byla věrná Nedělní škole sestra Hana Rychetská a Jožka Matějková. Přípravky jsem konal půl hodiny před zpěvem, aby se mohly obojího zúčastnit. Z těch jsem měl opravdu radost. Tam vanul Duch svatý.
Někteří členové kroužku mládeže mne rmoutili. Nebyli dobrým příkladem druhým, takže jsme museli začít úplně znovu a to od dorostu, budoucích konfirmandů. Právě při nich se projevil zájem i horlivost (Hana i Rut Hudcovy). K snadnějšímu vypracování biblických výkladů na návrh mé manželky byla postavena látka z nedělní školy. To, co se v neděli vykládalo v nedělní škole, to ve středu vykládal někdo z nich v dorostu. To se zatím osvědčovalo.
Účast ve službách Božích poněkud poklesla. Jednak proto, že nově přistěhovalé rodiny hned nezjistíme, když se sami nepřihlásí a jednak z opatrnosti, aby si neuškodili při postupu na vyšší místo, nebo si aspoň udržet to, co mají. Učitelé, jejich ženy a postupně i jejich děti se z našeho sborového prostředí vytratili. Nastává tříbení. Ukáže se, kdo obstojí.
V době postní jsem konal sedm kázání vztahujících se k tématu: „Aj Beránek Boží, kterýž snímá hříchy světa“. Jinak jsem užíval různých textů, tak jak mi bylo dáno. Také v době adventní jsme měli téma vztahující se k heslu : „Já jsem ta cesta:“ z otroctví do svobody, z chudoby k bohatství, ze smrti v život. Posloužili nám také bratři faráři: Mojmír Kolman, Milan Šourek a V. Valachová. Po každém kázání zpívá vždy náš sbor příhodnou píseň. V jednu neděli nám zde sloužil br.učitel Coufal se svými o Komenském a jednu neděli podzimní bylo evangelizační shromáždění vedení br. J. Adámkem.
Dvě cesty do Chotiněvse
Dvě cesty blízko za sebou jsem konal do Chotiněvse, bývalého to sboru bratrského v Polsku. Byl jsem pozván k návštěvě mého bývalého sboru v Patsce, od r.1947 přistěhovalého do vlasti. Bylo to 30 let, co jsem započal práci v tom sboru. Dnes po 30 letech jsem viděl děti těch dětí, které jsem tam na počátku zastihl. Nová generace. Program rodičů a dětí, kde děti přednášely své básničky o maminkách mne velice zaujal pohledem na děti dětí, jak připomínají podoby a zvláště rysy svých rodičů.
Opočenský J. zemřel
Mého kolegu ze společné práce v Polsku, nynějšího faráře sboru v Chotiněvsi jsme nalezli s manželkou v nemocnici v Litoměřicích (rakovina). Již ani nemluvil, jen šeptal a mával rukou na znamení, že se s námi loučí. Za 14 dní 9.6.1957 jsem byl přítomen jeho pohřbu, který vykonával synodní senior Hájek. I já jsem měl promluvit v kostele na text: …96.. pak, byl-li by stánek tohoto našeho přebývání zbořen, stavení od Boha máme…“ Pozoruhodné, že mezi 30 českobr.faráři kráčel před rakví i katolický kněz, který chtěl tímto způsobem dát najevo, že je ctí a vděčností zavázán svému příteli v duchovním povolání.
Pohřeb faráře Jaroslava Opočenského z Chotiněvsi.
Zemřel 6.6.57 na rakovinu za velkého utrpení.
Nad hrobem jeho bratr Josef.
Bratr vikář Šedý zde
Ještě se musím zmínit o návštěvě br.vik. Šedého u nás tohoto roku na podzim, koncem září. Ve středu večer zaujal naši mládež svým vypravováním o zkušenostech ze života. Ve čtvrtek navštěvoval rodiny v Sudkově a nastydl a chytil chřipku. V sobotu ráno ulehl znovu do postele a horečka stoupala. Zavolali jsme prim. Dr. Sedláčka. Zjistil počátky zápalu plic a dal penicilin a jiné léky. Oznámil nám, že je to stav velice vážný. Nutno ležet. V noci mu sloužil můj syn Daniel, medik. V sobotu se stav poněkud zlepšil a v neděli zase ležel, ale než jsem se vrátil ze Sudkova, byl přistrojen v černém oděvu a že aspoň krátce sbor pozdraví. Kázání vykonal a loučil se. Celé shromáždění plakalo, i já jsem se nemohl zdržet pláče. Se všemi se ještě u dveří rozloučil a pak honem do postele. V pondělí se vydal na cestu do Hrabové za svým vlastním sborem autobusem. Večer jsem pro něho zajel autem. Vidím ho ještě, jak horlivě napomíná sbor a povzbuzuje k věrnosti. Ráno byl ještě sláb, ale br. Ženatý ho odvezl do Jimramova autem. Ještě si doma postonal, ale zase již slouží, učí nedělní školu a dopisuje své paměti. Jeho Pán, Pán Církve ho tu ještě potřebuje.
Pohřeb ve Svébohově
Pohřeb Jaroslava Pavlů, kurátora filiálního sboru ve Svébohově. Zemřel 18.10.1957 na chřipku a zápal plic.
Svébohovský kostelíček na vršku nad Svébohovem. V létě se konají bohoslužby v něm, v zimě na faře.
Tento rok probíhal ve znamení 500. jubilea založení Jednoty Bratrské. Měl to být rok velikého probuzení a návratu k víře otců.
Krásně sloužil svými kázáními a přednáškami o Jednotě Bratrské Dr. R. Říčan. Byl zván do různých sborů a neúnavně sloužil. Na nás se dostalo až 20.10. Posloužil dopoledním kázáním v Sudkově a zde v Zářeze a odpoledne sloužil v bývalém německém kostele, kde jsme tuto vzpomínku pořádali společně s českosl.církví. Mluvil tam o J.Bratrské a specielně o J.A. Komenském. Původně jsme chtěli tuto přednášku konat v Osvětovém domě pro veřejnost, ale církevní tajemník to nedovolil. My máme možnost své přednášky konat jen v kostele. Přednáška byla v rámci odpoledních bohoslužeb, za spoluúčasti čsl.faráře D. Slavětínského. Náš pěvecký sbor zapěl několik bratrských písní.
Ozvaly se také hlasy po spojení reformačních církví. Jednota českobratrská jednala s Jednotou Chelčického, ale v otázce křtu se nedohodly. Také jednala naše církev s c. Ochranovskou, ale zůstalo nakonec jen na tom, aby byla těsnější spolupráce obou církví. V podstatě toto jubileum nevyvolalo žádoucí pokání a probuzení.
Náš věrný přítel, profesor Komenského bohoslovecké fakulty br.Rudolf Říčan
Vzájemné návštěvy sborů
Hosté ve sboru z Přerova. Přerovský farář je snaživý. Hledá nové cesty k oživení sborů. Přišlo do módy konat autobusové zájezdy sborové po sborech, ale jen letmé, aby se jich za tu neděli co nejvíce navštívilo. Jen na jednom místě, kde se zúčastnili bohoslužeb, přišli účastníci zájezdu do styku se sborem. Bratr Kolman navrhl oplatit si celo nedělní návštěvu, Přerovští k nám a my k nim. To se u nás uskutečnilo v neděli 3.11. Přijelo asi 45 členů sboru k nám s pěveckým sborem. Sbory se sdružily a zazpívaly společně „ Jak rozkošné a milé …“. Jinak zpívaly sbory každý samostatně, dopoledne i odpoledne zvláště Přerov. Téma celého dne bylo: „Jednomyslnost v Kristu, Fil.2“.
Všechny jsme pohostili gulášovou polévkou, čajem a pečivem, takže jsme byli celý den v bratrském obecenství. My se chystáme na oplátku v příštím roce po velikonocích. To se jistě vydařilo a dalo mnoho nových podnětů.
Promítací přístroj
Před vánocemi byl koupen za peníze nedělní školy promítací přístroj. Konal dobré služby. Dříve ještě, než jsme ho měli, promítl u nás br. Hejnoch ze Sobotína obrázky ze života Lutherova s pěkným doprovodem a pak na svém vlastním jsem promítl své vlastní obrázky z Polska a celou řadu jiných, vypůjčených od bratra Pecha.
Rok 1958
Na Zábřeh je překrásný pohled od městského hřbitova. Jakoby toto město bylo vroubeno horami a v klíně těchto hor se bezpečně ukrývá. Kdykoliv mám toto panorama před očima, připadne mi na mysl žalm 125: „Ti kteří doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, na věky zůstává“. Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého od tohoto času až na věky“.
Tímto slovem jsem otevíral vstup do nového roku, atomových zkoušek a hrozeb a přiostřeného boje ateizmu proti víře v Boha. Petr se bral po vlnách z lodi k Ježíšovi. Dokud hleděl k němu, vlny mu neškodily, jakmile hleděl na vítr a vlny, tonul, ale Pán, který i větru a moři poroučí, nenechal Petra zahynout. I nám přivolává : Doufejte, jáť jsem, nebojte se !“
A přece někteří, k naší lítosti, ze starosti o chléb, přestávají doufat v Hospodina, opouštějí společná shromáždění, ba tři učitelé poslali odhlášku z církve, když přišla doba osobních prověrek. A jeden úředník přestal chodit na služby Boží i se ženou. I pěvecký sbor opustili, kam tak rádi chodili. Nastala doba tříbení. Také i k přihlášení dětí do náboženství bylo třeba mít odvahu, protože tu je nebezpečí, že se nedostanou na vyšší školu. V čas prověrek jsem pozoroval, že nebyli někteří rádi, když jsem se s nimi zastavil na ulici, aby nebyli pozorováni. Zato také máme smělé a odvážné členy, kteří jsou hotovi pro víru i trpět. Tím mocněji však cítí Boží ochranu.
13.duben P ř e r o v
13.dubna, první neděli po velikonocích se uskutečnil zájezd do našeho sboru do Přerova. Bylo nás tam 66. To byla oplátka za loňskou návštěvu přerovských u nás. Bylo velice radostné a povzbudivé. Přerovští nás velice mile uvítali. Dva členové staršovstva nás čekali na nádraží. Program byl zaměřen k 1. Tes. 5, 1-25. Já jsem kázal na verš 14. Kázeň a vedení slabých. Jedni druhých nesme břemena a podpírejme se v lásce. I ten kazatel umdlévá a potřebuje se opřít. Nemůžeme se jedni nad druhé povyšovat. Kdo stojíš, hlediž, abys nepadl. Promluvil i br. Adámek, kurátor sboru přerovského, promluvil i náš kurátor br. Rychetský, i má manželka a bratr Kolář. Měl téma o radostném životě. Právě před tím prověrkou se dostal ze svého místa jako vedoucí do dolu v Ostravě. Musí být přes týden odloučen od rodiny a přece se raduje a je šťasten i ve zkoušce víry a děkuje Bohu.
Přerovští nás i velice krásně pohostili. Znamenitý guláš a mnoho sladkostí. A právě upravovali vnitřek chrámu a měli s tím veliká vydání. Bratr farář Kolman během polední přestávky nás zavedl do muzea, kde je mnoho památek připomínajících na Jednotu Bratrskou a Komenského. Všichni byli potěšeni i společnými zpěvy. Zpíval náš pěvecký sbor i přerovský a některé písně zpívali společně. Mohutně zněla píseň Hosana, kde do sbory zapadaly i hlasy dětí.
29.červen Sněžné a j. Autobusový zájezd
Naše Květa se provdala za vikáře Pfanna, který v té době vikářova v Novém Městě na Moravě u seniora Kejře. Uprázdnilo se místo faráře ve Sněžném. Mezi 10 kandidáty, kteří se o místo faráře ucházeli, byl on poslední a byl zvolen staršovstvem jako vikář na samostatném sboru. Takže již na vánoce sloužil ve Sněžném. Při své první návštěvě ve Snežném jsem slíbil, že je navštívíme s naším sborem. Na ten zájezd došlo v neděli 29.června. Po dva předchozí dny pršelo a pršelo, ale v neděli déšť ustal a ráno o 5.hod. nasedlo do autobusu kolem 60.osob. Jeli jsme přes Moravskou Třebovou. Tu jsme se zastavili v kostele, kde far. Rumníšek nás uvítal a pozdravil a pověděl nám historii tohoto pohraničního sboru. Zazpívali jsme tam: „Halejujah nechť sláva čest“ a už ujížděli k Svitavám a do Poličky. Tu jsme byli velice mile překvapeni, že nás v krásném poličském kostele uvítal br.vikář Šedý, který tam měl ze nepřítomného faráře Proska konat bohoslužby. Bylo nám to velice milé. Pozdravil nás jménem sboru a povzbudil na cestě k nebesům. Poděkovali jsme, zazpívali: „Pánu všichni prozpěvujte, kdekoli kteří bydlíte“ a už jsme ujížděli k Jimramovu, rodiště faráře Karafiáta a vik. Šedého. Uvítal nás tam senior Širůček s paní a uvedl do tolerančního kostela, který je na hřbitově. Návštěva proti dřívějšku značně ochabla. Zemědělci jsou unaveni a tradice ztrácí svou moc. Z Jimramova jsme chtěli jet do Sněžného přes Daňkovice, ale nějak jsme se jim vyhnuli a ocitli jsme se ve Sněžném, uprostřed svých. Uvítal nás na ulici milý bratr Jaroslav Pfann a za ním jeho choť Květa a uvedli nás do fary. A již začínají bohoslužby. Bohoslužby se konaly ve znamení podobenství o vinném kmeni. Jaroslav to uvedl slovem: „Já jsem vinný kmen a vy ratolesti“. Já jsem pokračoval: „V tomť bývá osloven Otec můj, když ovoce nesete hojné“ a bratr Josef Kolman promluvil o radosti v Kristu. Náš kurátor pozdravil sbor a řekl: „ Přišli jsme se podívat, kam se ta naše Květuška dostala, protože ji máme rádi“. Mezi programem byla vsuvka dětí. Pásmo k zopakování úloh nedělní školy za posledního půl roku. Zčásti přednášely naše děti, zčásti sněženské a zlaté texty říkaly společně a jedna sněženská holčička zakončila pásmo zpěvem : „Jak šíp letí k cíli“. Naši zpěváci také zazpívali 3 písně k oslavě Hospodina a rozcházeli jsme se. Před kostelem bylo seznamování, milé přátelení a radost.
Na faře byly dva pokoje vyklizeny a připraveny stoly k hostině. Guláš, čaj a sladkostí mnoho. Na výzvu br. Rychetského byla učiněna sbírka na opravy ve faře a rozloučení.
Odtud cesta do Nového Města, mého rodného sboru. V kostele nás uvítal syn seniora Kejře a podal zevrubnou zprávu o dějinách sboru. Náš sbor tam zazpíval Jásavý chvalozpěv. Prohlédli jsme si město, zastavili se u hrobů 3 seniorů – Dobeše, Křenka a Pašíře, u hrobu rodičů mé manželky, Trojanových a pokračujeme v cestě na Vírskou přehradu a pak do Rovečného. Tu jsme byli mile uvítáni br.far. Průšou. Řídící Totušek přednesl básnickou formou dějiny sboru rovečského a paní farářová připravila sladké pohoštění. Naši zpěváci zazpívali v kruhu mládeže 2 písně, prohlídka kostela a už ujíždíme k poslední stanici Olešnici. Olešničtí bratří a sestry nás očekávali. Br.farář zahájil zpěvem Pánu všichni prozpěvujte a přednesl živě dějiny olešnického sboru. Také i náš pěvecký sbor tu zazpíval. Bylo to tam milé.
Odtud pak nás vedla cesta přes Letovice a Mor.Třebovou domů. Byli jsme doma v 10 hod. večer za deště, který pozdravil zvláště poutníky zájezdu do Svébohova a Studének. Všichni vděčně vzpomínají a domýšlejí, co v tu neděli prožili.
V Poličce před kostelem při našem zájezdu. Uprostřed br. vikář Šedý, který právě zastupoval místního faráře Sládka.
Náš zájezd 29.června 1958 platil především Sněžnému u našich Pfannových.
Sněženský kostel v zimě
Kostel v Novém Městě na Moravě, můj rodný sbor. Tam jsme se také zastavili a zazpívali Jásavý chvalozpěv.
Presbyterní konference 16.3.
Každý rok se konávají presbyterní konference našeho seniorátu, z jara a na podzim. Letošní jaro byla u nás. Bylo zde kolem 50 hostí ze Šumperka, Hrabové, Sobotína, Bruntálu, Jeseníku. Bylo to požehnané společenství. Na programu byl výklad vyznání : br. Kabíček ze Šumperka a o katolické církvi br. farář Čehák. Oběd byl zařízen pro všecky u nás. Manželka uvařila polévku a guláš. Všichni byli velice spokojeni a vděčni. A hlavně, že se nemuselo na oběd do hospody a byli stále všichni ve společenství a tak se ten čas krásně využil.
Beseda mládeže
Hned za týden byla u nás beseda mládeže společně našich, šumperských a hrabovských. V této době je to vzácnost, když se může mládež setkat na půdě sboru, protože je mnoho jiných příležitostí mimo sbor.
Konfirmace 1.6.
Letos bylo konfirmováno 13 děvčátek a 4 chlapci. Kdo z nich setrvá až do konce ? Kolik zůstane věrných ? Mám naději o některých ( Marie Schupplerová, Hudcovy, Rut a Hana). Hned jak jdou dál do školy, nebo do zaměstnání, ocitají se v prostředí nepříznivém.
Zleva stojící: Ant. Boháček, ? , Petr Knápek, Vláďa Olexa, Ant. Merta, Zora Chrastinová, J. Uherková, Hana Hudcová,
Věra Mathonová, Rut Hudcová, Alena Krobotová, Marta Boháčková, ? , Schöhnová
Sedící: Milena Jánětová, Marie Schupplerová, A. Balabán, Jana Homolová, Jana Krobotová.
Kurs v …108… počátkem července
Letos se nám podařilo získat pro tento biblický a evangelizační kurs více bratří a sester: manželé Hudcovi, s.Matějková s dětmi, s.Emilka Musilová, Čermáková se synem Bohušem. Program a společenství bylo procítěné Boží láskou. Mnoho mládeže tam hledalo cestu k Bohu. Duchovní vliv se přenesl i do sboru. Našel jsem věrné pomocnice v nedělní škole v sestře Hudcové a Matějkové a i modlitebnice. Zvláště na modlitebním týdnu se to projevilo. Přišel vánek oživující do sboru.
Oprava plotu a celého domu
Koncem prázdnin jsme se pustili do plotu podél cesty, od vchodu až k sousední zahradě. Bylo nutno odstranit starý tyčkový plot, vykopat základy, upevnit sloupky a vybetonovat podezdívku a zasadit drátěný plot. Současně se opravovalo schodiště a o jeden schod jsme plošinku zvedli. Pilně, po 14 dní zde pracoval milý a věrný bratr Kulhaj z Bludova, vykonal krásnou a čistou práci, zvláště přiopravil celý dům, kde opadávala omítka. K pomocným pracím přicházeli bratři a sestry ze sboru: rodina Schupplerova a také hodně pomáhal při betonování bratr Roztomilý.
Instalace faráře Valenty v Králíkách
5.října nastoupil službu kazatelskou br. vikář Valenta v Králíkách. Dosud tam sloužil br. far. Procházka. Bylo tam s ním mnoho nespokojenosti. Odešel do penze a usadil se v Jimramově. Mladý farář byl přijat s upřímnou láskou a nadšením. Instaloval jej senior Pellar z Hradce Králové. Náš sbor projevil zájem svou účastí. Vypravili jsme se tam autobusem. V Písařově se k nám připojili písařovští. Náš pěvecký sbor tam zazpíval společně s hradeckými několik sborových písní a několik sami. Písařov a Červená Voda jsou trvale připojeny ke sboru králickému a br. Valenta si to tam pilně a pravidelně objíždí.
Naši hosté
Celá řada hostí sloužila našemu sboru při bohoslužbách. Při návštěvě svého otce posloužil farář Čestmír Rychetský z Chomutova, sestra Věra Klimentová ze Šumperka, br. Hejnoch ze Sobotína, br. Jan Kolman z České Třebové, br.Dr. Sklenář z Olomouce, Ludvík Klobása ze Štramberka, můj syn Milan ze Strmilova a můj syn Daniel, medik konal jedny bohoslužby, br.vik. Kabíček ze Šumperka při konferenci starších a pak, při adventních večerech zde sloužili bří faráři : Hlaváč z Olomouce, Kolman z Přerova, Soběslavský z Lanškrouna. Farář Videman z Prosinovic nám promítl obrázky kostelů a far, kde Jeronymova Jednota pomáhala. Také náš sbor při své návštěvě hrabovského sboru nás navštívili br.vikář Šedý a můj zeť Jaroslav Pfann.
Mé návštěvy mimo sbor
Na to konto jsem zase návštěvy oplatil v jiných sborech. Sloužil jsem několikrát v Šumperku, jedenkrát v Moravské Třebové, dvakrát v Hrabové, jedenkrát v Brně při setkání Kostnické Jednoty. Volyňští Čechové mne volali do Opavy a sloužil jsem i ve Sněžném. To kvůli paměti zapisuji.
Pohřeb sestry Musilové ze dvora.
Rok 1959
Děti
Do nového roku vstupujeme s důvěrou. Kázal jsem na žalm 121, 3 : „Nedopustí, aby se pohnout měla noha tvá, nedříme strážný tvůj“. Přichází silnější proti náboženský tlak. Všeobecně platí, kdo chce být učitelem, musí se s náboženstvím rozejít. Naši učitelé vesměs sbor opustili i se svými rodinami. Dva učitelé a jedna učitelka se z církve odhlásili (Chmela, Minář, Titzlová). Škola je marxistická, tedy i proti náboženská. I vyučování náboženství ve školách je ztíženo. Časté mimořádné podniky školní ruší pravidelnost návštěv dětí těchto hodin. V Postřelmově ředitel bedlivě kontroloval, jestli učím jen právě ty přihlášené a abych nevyučoval více hodin. Když jsem přišel do školy v přihlášenou hodinu, děti nebyly nikde. Tak jsem tam přestal vyučovat vůbec. Hlavně jde o nedělní školy a tam se ještě všude děti drží.
Učitelé nedělní školy
V Zářeze věrně při mé manželce slouží sestra Hana Rychetská, s. Matějková (Jožka) a s. Hana Hudcová, která vyvíjí stále vždy větší horlivost. Naše přípravky vždy v pátek před zpěvem bývají krásnou duchovní přípravou vlastních srdcí pro službu dětem a nejvíce získávají sami učitelé. Ve Svébohově věrně pečuje o nedělní školu s. Heřma Kopecká, zvaná tetinka, v Sudkově je věrný br. Filip z Bludova a sestra Drahuška Morávková. V Tatenici, co jsem přestal vyučovat náboženství v Třebářově (farář Rumníšek z Mor.Třebové to vyučování převzal), děti také méně do Tatenice přicházejí.
Konfirmace ve Svébohově 5.7. 1959
Připravil jsem a konfirmoval letos ve Svébohově 2 děvčata a 3 chlapce. Jeden z nich byl ze Zábřeha, ostatní svébohovští. Zábřežské jsem nechal na příští rok. Učil jsem letos podle Karafiátova katechismu. Poněvadž není k dostání, sám jsem jej naklepal na stroji a rozmnožil. Tam se mi zdá, ty základní biblické pravdy jsou nejjasněji pověděny.
Volba staršovstva 15.3.
Tento rok začínal přípravou k volbě staršovstva sboru. Měl jsem obavy, budou-li chtít všichni na sebe vzít úkol starších, nebudou-li se bát , že jim to bude škodit v zaměstnání a pak, budou-li všichni navržení schváleni od okresního církevního tajemníka. Všecko dopadlo dobře. Z dosavadních starších znovu zvoleni : br. Rychetský, kurátor, br. Pospíšil Miloslav, pokladník a místokurátor, br. Vl. Pospíšil, br. J. Hudec, dirigent zpěvu, br. J. Krobot, holič, br. Tuček, br. E. Gregor. Z nově zvolených jsou sestra Schupplerová, bude pomáhat pokladníkovi a br. Blahoslav Matějka, zvolen sborovým hospodářem. Také i náhradníci mají právo se zúčastňovat schůzí starších a to jsou : s. Emilie Musilová, s. Sochová a br. Galaš a Vlast. Čermák. Schůzí se také zúčastňují i manželky starších a to s. Hudcová a Jožka Matějková.
8 skupin členů sboru
Rozdělil jsem všecky členy sboru v obci Zábřeh na 8 skupin podle ulic a 8 bratří a sester dostali jména, aby o ně pečovali, sledovali jejich život a zvláště návštěvu při bohoslužbách.
Staršovstvo složilo slib při bohoslužbách v neděli 12.4. do rukou seniorátního kurátora, bratra Jana Adámka z Přerova. Bylo to požehnané.
Biblické hodiny
Biblické hodiny na žádost některých členů byly přeloženy z neděle večer na úterý večer a lépe se to osvědčuje. Také i pro mne je to výhodnější, poněvadž v neděli po trojích bohoslužbách (Sudkov, Zábřeh, Tatenice nebo Svébohov) jsem býval značně vyčerpán. Udržovala se pravidelná účast od 18 – 24 osob. Probrali jsme do prázdnin novou Hromádkovu věroučnou knihu : Evangelium na cestě za člověkem. Tato kniha dávala mnoho podnětů k přemýšlení a uváděla také do novodobé teologie. Po prázdninách hodlám vypracovat určitý program a rozdělím těm, kteří by se nějakého výkladu odvážili. Počátek byl již učiněn ve staršovstvu. Br. Blahoslav Matějka měl pěkný biblický úvod a ve schůzce s členy kazatelských stanic krásně promluvila sestra Schupplerová.
Sraz starších a členů výboru kazatelských stanic v Zábřehu 7.6.
Loni se nám zájezd na Českomoravskou vysočinu vydařil a tak byl zájem i letos se podívat na jinou stranu. Odjeli jsme již ráno ve 4 hod. v počtu 52 osob (s dětmi) přes Olomouc, Lipník a přijeli již před 8 hod. do Štramberka. Mile nás uvítal br.vik. Klobása a shromáždili jsme se v modlitebně, nově krásně vymalované far. Lejfarkem, pozdravil nás br.vikář tím krásným pozdravem: Pokoj Vám a pověděl stručně historii sboru. Pak jsme byli pozdraveni manžely Filovými (obvodní lékař ve Štramberku) a pohoštěni v malém sále dobrým pečivem a čajem. Pak jsme vystoupili na štramberskou věž zv. Štramberská trúba, odtud byl překrásný pohled na krajinu kolem. Viděli jsme vápencové lomy i jeskyni, kde byla nalezena lebka předpotopního člověka a je někde v muzeu. Odtud jsme pospíchali do Hodslavic, kde jsme byli ohlášeni na bohoslužby. Dostavili jsme se právě včas. Já s manželkou jsme ještě na chvilku zaskočili k Filovým. Chtěli nám poděkovat za jejich Jitku, která u nás v Zábřehu chodila do školy a právě se s námi vrátila domů. Dohonili jsme pak ostatní osobním autem v Hodslavicích. Br.far. Ondruch držel kázání na Iz.55 Ej všichni žízniví pojďte k vodám… Naši zpěváci zazpívali dvě sborové písně při bohoslužbách a já jsem promluvil krátce ku konci. Po bohoslužbách nám br.farář objasnil historii sboru, dal také zvláštní kapitolu o Fr. Palackém a pak nás zavedl do Palackého muzea. Byl velmi pozorný a ochotný. Povzbuzeni odjeli jsme do krásného Rožnova pod Radhoštěm, tam poobědvali v hotelu a br.kurátor nás pozdravil v krásném dřevěném kostelíčku naší církve a zazpívali jsme tam Aleluja, nechť sláva čest. Pak jsme objížděli veliké jezero na přehradě na řece Bystřičce a dostali se k cestě do kopce na Hrubou Lhotu. Po půl hodině jsme vkročili do památného tolerančního kostela, kde far. Karafiát strávil a působil 20 let. Scházeli nám tam členové sboru. Takto ten prázdný kostel působil více muzejně, než jako sídlo duchovního a probuzeneckého hnutí. Ještě jsme chtěli navštívit sbor v Jablůnce, Pržně, Hošťálkovou, ale strhla se veliká bouře, prudký déšť a tak jsme pospíchali k domovu s malou zastávkou v lázních Teplice u Hranic. Dojeli jsme v ½ 10 hod. večer do Zábřeha. Někteří nebyli spokojeni, že jsme ještě ty další sbory nenavštívili, ale ti starší (br. Kreuziger) byli unaveni a pospíchali k domovu.
Toleranční kostel v Hrubé Lhotě byl cílem našeho zájezdu
Návštěva sboru ze Sněžného u nás 28.6.
Sněženští nám oplatili loňskou návštěvu. Já jsem je očekával již v Hrabové, kde měli zastávku a já jsem tam právě konal bohoslužby. Uviděli tam krásný pomník práce br.vikáře Šedého. Tím pomníkem je hrabovský kostel a sbor, který tam po něm zůstal.
Ve ¾ 10 jsme začínali bohoslužby zde v Zábřehu. Můj zeť Jar. Pfann se svojí chotí Květou uvedli svůj sbor do středu našeho sboru. Bylo to radostné a milé setkání. Vik. Pfann nedostal od okresního církevního tajemníka svolení k vykonání bohoslužeb, tak nám vyřídil pozdrav na text : Pane, ke komu půjdeme, slova věčného života máš. Děti pak společně přednesly pásmo z biblických úloh nedělní školy a pěvecký sbor s dětmi zazpívali Hosana. Po bohoslužbách jsme doprovodili hosty do bratrského kostelíčka, obsazeného katolickou církví a tam společně zazpívali : Pánu všichni prozpěvujte a br.Rychetský a já jsme připomněli něco z historie bratrského sboru v Zábřehu a modlitbou za naše jsme opustili kostelíček. Zatím naše modlitebna se proměnila v jídelnu a byl prostřen oběd : polévka, guláš, chléb, zákusky a čaj. I jahody se objevily na stole. Sněženští i naši byli touto návštěvou povzbuzeni. O jedné hodině odjížděli dále k Sobotínu.
Doplňky k roku 1959 podle výroční zprávy na sborové schůzi v neděli odpoledne 30.3.1960
Při pohledu zpět na uplynulý rok a při pohledu vstříc budoucnosti ozývá se mi slovo Pána Ježíše : „ Aj satan vyprosil, aby Vás tříbil jako pšenici“ (Luk. 22, 31). A to druhé slovo je z epišt. Petrovy 5, 8 : „ Střízliví buďte, bděte, nebo protivník váš ďábel, jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral“. Jen Vítěz Golgotský a naše víra v Něho stačí, abychom obstáli, setrvali v tom tříbení až do konce. Jestli kdy jindy, tím více dnes je potřebí společného semknutého sboru. Ve všech dobách církev se spojovala a vyhledávala jeden druhého, když stála před křížem. Posilovala se Slovem Páně a na modlitbách, aby jeden druhému mohl ve spoluúčasti stisknout ruku a tak se učila uvrhnout všelikou péči svou na Něj. Nebo tu má péči o nás.
Slouží nám hosté
Po celý rok jsme se scházeli a setkávali při bohoslužebných shromážděních každou neděli a svátek. Jen přehledně: „ já jsem konal sl.Boží v uplynulém roce v Zábřehu 42x, tolikrát v Sudkově, 18x v Tatenici a tolikrát ve Svébohově. Zde v Zábřehu i v kazatelských stanicích mi vypomohli tito bratři: Br. Emil Rychetský 5x, kazatel Tomeš ze Šumperka 1x, far. Jan Valenta z Králík 1x při sl. Božích, 1x při konferenci starších o pastoraci, br.seniorátní kurátor Jan Adámek 2x, Dr. Karel Pala z Hlučína 1x, far. Soběslavský z Lanškrouna 1x, Milan Balabán, vik. ve Strmilově, můj syn 1x při prázdninové návštěvě, Dr. Alois Sklenář, synodní místokurátor 2x, vikář Tun z Ostravice 1x, far. Adolf Ženatý z Hrabové 2x, celkem 9 hostí z jiných sborů.
Služby mimo náš sbor
Tyto návštěvy je nutno také oplácet. Sloužil jsem během uplynulého roku jednu neděli v Bruntále, kde jsem přednášel o práci duchovní v Polsku, na Volyni a promítl obrázky, přitom jsem navštívil přistěhovalé z těch krajů, zvláště rozvětvenou rodinu Sedmerovu. Byl jsem v Holicích v Čechách, kam mne pozvala vikářka Věra Valachová, abych kázal dopoledne v den její ordinace; jednou jsem sloužil v Prostějově kázáním a výkladem 1 epištoly Petrovy při konferenci starších, totéž i v Odrách, při příležitosti svatby neteře L. Trojanové jsem sloužil v Havlíčkově Brodě a Horní Kupé, 2x v Šumperku, 1x v Kyjově, ve Sněžném, 1x v Přerově při našem sborovém zájezdu do Přerova. Bylo to na velikonoční pondělí a bylo nás tam 66. Naši zpěváci se spojili se zpěváky přerovskými. Připravili pro nás i bohaté pohoštění. Zúčastnil jsem se také biblického evangelizačního kursu v Praze a promluvil tam o rozporech a jednotě duchovní v církvi.
Zájezdy
Kromě do Přerova, podnikl náš sbor zájezd na Valašsko, jak jsem se již dříve zmínil. Naši starší se zúčastnili konference starších ve Starém Městě, naše mládež měla zájezd do Písařova a často zajížděla za mládeží do Šumperka.
Modlitební týden
Každý rok začíná modlitebním týdnem. Míváme zahájení již v neděli večer a pak každý večer až do pátku, kdy je cvičení zpěvu. Denně přicházelo 10-20 účastníků a modlili se také i ti, kteří se jindy nemodlívají. Horlivou a vytrvalou modlitebnicí je kromě mé manželky sestra Hudcová.
Sbor v písni
Neděle 8.listopadu byla nazvána : „Sbor v písni“. Byla to vlastně neděle pěveckého sboru. Při odpoledním programu se ozvaly písně, které pěvecký sbor zpíval při počátcích sboru, kdy cvičil br. Mil. Pospíšil, potom br. vikář Černohorský ( přitom vzpomínka na jeho úmrtí v tomto roce -) a pak, kdy se ujal cvičení a cvičí dodnes br. Jan Hudec. Byli tu také četní hosté z Vikýřovic, ze sboru baptistického, kteří kdysi byli pohostinu v našem sboru za doby německé okupace. Večer byl uspořádán přátelský program při čaji a zákuscích a br. Krobot podělil zpěváky tablem, kde jsou hlavy posledních zpěváků.
- řada zleva: Drahomíra Hýblová, Marie Badalová, Marta Urbanová, Marie Burghartová, Květa Balabánová, Helena Hudcová, Anna Fuchsová, Hedvika Robotová, Josefa Matějková
- řada : Emilie Musilová, Jiřina Schupplerová, Jan hudec, Milena pospíšilová, xx Pospíšilová
- řada : xx Pospíšil, Josef Musil
- řada : Milan Pospíšil, Pavel Musil, Jan Krobot, Blahoslav Matějka, Miloslav Pospíšil, xx Galaš, Adolf Schuppler, Jaroslav Badal, Bohumil Tuček
Vánoce
Vánoční svátky proběhly ve znamení blízkého příchodu Páně. Tentokrát i pěvecký sbor sloužil v Sudkově na předpůlnočních bohoslužbách. Jeli jsme tam na třech autech a někteří šli pěšky. Padal hustý a mokrý sníh. Vzdálenějším zabránil v cestě.
Dětské vánoční slavnosti
Všude se také naše rodiny těšívají na dětské vánoční slavnosti. Sestavil jsem biblická zaslíbení a jejich naplnění doplněná básněmi a písněmi a krásně to působilo.
Dětská vánoční slavnost se pořádá každoročně kromě Zábřeha i v Sudkově, v Tatenici i ve Svébohově. Ve Svébohově ji připravuje vždy Hermínka Kopecká samostatně, jinde pomáhám.
Také Starý rok byl letos pietně ukončen bohoslužbami ve 3 hod odpoledne ve Svébohově, v 6 hod. večer v Sudkově a zde v 8 hod. Uplatnila se mládež přednesy starých a nových básní, sborovými zpěvy a probouzela se vděčnost Pánu Bohu za všecky dary a požehnání, které jsme z jeho rukou přijali. Tak to krásně vyjadřuje píseň, která byla zpívána nakonec.
Díky Pane za dny, které byly, díky za směr, jímž mou cestu ved,
dík za rány, které uzdravily, díky za den, který dnes mi zkvet.
Díky za dar jitra rozevlátá, za podzimy ze šedivých mlh,
díky za útěchy slova svatá, za slz rosu, kterou zrak můj zvlh.
Díky za to, co skryla mému zraku, za zření dík, jímž jsem v nitru zplál,
dík za hvězdná světla ve soumraku, díky za to, co jsem nedostal.
Díky za cest nejčernější chvíli, díky za Tvé ruky sevření,
díky, že mne jistě vedeš k cíli, díky za Tvou oběť smíření.
Díky za dny ve slunečním jasu, díky za mrak, jenž mým nebem plul,
díky, žes mne učil vidět krásu, díky, že jsem ve tmách nezhynul.
Díky, žes mne sílil v boji žití, díky, žes k mým nadějím se znal,
díky za den v budoucnu jenž svítí, za ten, kdy jsem na Golgotě stál.
Dík za růže, jež se rozvily mi, díky, že v nich bodal trnů šíp,
díky, žes dal teplo v moje zimy, díky, žes mi každý splnil slib.
Díky, že smím ke kříži se vinout, díky, žes mi domov přichystal,
na Tvém srdci že smím spočinout, dík žes pro mne ve všem vším se stal.
| < Předchozí | Další > |
|---|
