Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Zábřehu na Moravě

Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.   1Pt 3:18

Bože můj, Bože můj, proč ji mne opustil? Touto otázkou se Ježíš obrací k Bohu v čase, kdy vrcholí velikonoční události. Jak aktuální může někdy taková otázka být! Nejen pro Ježíše, ale i pro nás. Vždyť se s těmi Ježíšovými slovy můžeme určitě někdy ztotožnit. Přijdou chvíle, kdy se nám zdá, že Bůh je daleko, že nás opustil, že místo radosti svírá naše nitro úzkost. Možná se to snažíme různě přemáhat, ale v posledku naše nitro vyšle tuto otázku po Bohu. Otázku, která zní někdy vyčítavě, ale může být i hlubokým vyjádřením pocitu samoty a odloučení, které člověk prožívá.

Jak ostře taková otázka odporuje tomu, co si s Velikonocemi běžně člověk spojí. Vždyť tento svátek má být oslavou života, radostí z jeho nového zrození. Proto zdobíme vajíčka veselými barvami, proto se proháníme s tatarem, abychom nějaké té děvčici ubrali pár let. Přichází přeci jaro a to je důvod k radosti, nikoliv k úvahám o opuštěnosti Bohem. Jakoby se tu tak trochu míjely dva různé světy. Jeden se raduje a oslavuje nové zrození, oslavuje konec zimy a její neblahé moci. Druhý se spíše noří do chmurných myšlenek, nedokáže vidět krásu probouzejícího se jara. Není to škoda, není to podivné?

Stejně jako v minulých letech, jsme zváni ve druhé půlce postní doby k postním pobožnostem. Konají se ve středu od 18 hodin v Zábřeze. Letos se smíme těšit na následující hosty:

2.března    Jared Kenning - misionář toho času z Olomouce

9.března    Jiří Tengler - farář ČCE v Poličce

16. března  Tomáš Pohanka - kazatel Apoštolské církve v Zábřeze

Těšíme se na společná setkání.

Zábřeh:

neděle 20.prosince -  4.neděle adventní  - 10:00 dětská vánoční slavnost

čtvrtek 24.prosince – Štědrý den - 22:00 půlnoční bohoslužba v Hrabové

pátek 25.prosince - 1. svátek vánoční  - 10:00 bohoslužby s Večeří Páně

sobota 26. prosince - 2.svátek vánoční  - 10:00 bohoslužebné setkání u stolu

neděle 27. prosince - 1.neděle po Vánocích - 10:00 bohoslužby

čtvrtek 31.prosince - konec roku - 18:00 bohoslužby s posezením

pátek 1.ledna - Nový rok - 10:00 bohoslužby s Večeří Páně

neděle 3.ledna - 2.neděle po Vánocích - 10:00 bohoslužby

Svébohov:

pátek 25.prosince - 1. svátek vánoční - 8:30 bohoslužby s Večeří Páně

neděle 27. prosince - 1.neděle po Vánocích - 8:30 bohoslužby

čtvrtek 31.prosince - konec roku - 16:30 bohoslužby

pátek 1.ledna - Nový rok - 8:30 bohoslužby s Večeří Páně

neděle 3.ledna - 2.neděle po Vánocích - 8:30 bohoslužby

Sudkov:

během adventu a Vánoc v Sudkově žádné setkání plánováno není. Případní zájemci jsou zváni k setkáním v Zábřeze či ve Svébohově

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Lk 2,15-20

Milé sestry, milí bratři, každý rok se to opakuje. Listí zlátne, dny se krátí, venku tu a tam zafouká, zasněží, všude je spousta bláta. Podzim přišel a s ním i čas očekávání, čas Adventu a Vánoc. Říkáme a nich, že jsou časem pokoje a klidu. Jako malý jsem měl velice rád takové obrázky, jaké kreslil Josef Lada. Úplně z nich vyzařoval takový ten idylický obraz zimy a času vánočního. Byla to krása, když jsem na štědrý večer vyšel na zahradu a všude byl takový krásný klid. Nebyla ale zase úplně tma, protože na zemi ležel sníh a jeho záře prosvětlovala onen tmavý večer. Když jsem pak později na Štědrý večer vyrážel do města do kostela, těšil jsem se na ono ztichlé pole zalité onou zvláštní září sněhu. Když jsem mezi ta pole dorazil, pole nebylo zalito žádnou září, bylo tmavé, protože ten rok nenapadl na vánoce sníh. Navíc se nedalo mluvit ani o klidné vánoční noci. Vždyť nedaleko vedla dálnice, kde i v tuto dobu byl provoz a ve městě samotném tomu nebylo jinak. Všude se pohybovali lidé a auta. Klid a mír zaplavil obývací pokoje domů a bytů, po skončení oné posvátné chvíle dárků pak ale nastal opět normální provoz. Jak mnoho se ta realita lišila od mých idylických obrázků. Žádná tichá noc, žádný výjimečný sváteční klid. Prostě den skoro jako každý jiný. Tomu se říká návrat do reality. Ostatně, co jiného by se mělo dít? Svět je stále reálný, ať si připomíná cokoliv, je to svět lidí, kteří i tento den žijí své běžné životy a kromě mnoha pohádek v televizi a křičících reklam v obchodech nic zvláštního nevnímají.

Na čtvrtou adventní neděli jsme opět zváni ke shlédnutí Vánoční zvěsti v podání dětí.